NP č.408 > Téma číslaČas začít bouratSandra Černá

Hypermarkety v Česku živelně bují. S Milanem Štefancem z NESEHNUTÍ jsme se bavili nejen o tom, který nedávno otevřel v Brně – Ivanovicích.

 

Co vám vadí na nákupních centrech?

Česko patří k zemím s největší koncentrací nákupních center na obyvatele. Je tu okolo tří stovek velkých hypermarketů a zhruba 1 300 dalších supermarketů a diskontních prodejen. Jejich nekontrolovaná expanze má mnoho negativ. Malé obchody krachují, centra měst se vylidňují a cenou je i zábor leckdy kvalitní zemědělské půdy. Dnes zabírají nákupní centra v zemi necelé 3 miliony čtverečních metrů obchodních ploch. Přitahují automobilovou dopravu a dochází kvůli nim ke kácení dřevin. Nebezpečná je koncentrace obchodu na několik vedoucích společností, které si mohou diktovat podmínky a tlačit výrobce například ke snižování kvality potravin... Dále bychom se mohli bavit o tom, jak se řetězce chovají ke svým zaměstnancům, jaké metody používají v reklamě, na jaké vzdálenosti přesouvají zboží apod. Stačí to na kritický pohled na tento druh obchodů?

Nákupní centra v ČR na rozdíl od západu rostou v podstatě živelně. Skoro všude mají jasná pravidla, regulující výstavbu právě s ohledem na krajinu, názor občanů i producentů, fungování pestré obchodní sítě, názor samospráv. Nejde o to omezovat právo lidí vybrat si velká nákupní centra. Chceme jen zajistit vyváženost nákupní sítě, aby i lidé, kteří nechtějí trávit čas v megamarketech, měli možnost si nakoupit na městském tržišti či v pěšky dostupném obchodě na rohu.

 

S dírou v zákoně

Největší pozornost jste přitahovali k Bauhausu v Brně-Ivanovicích. Dlouho jste v této souvislosti oslovovali různé firmy a řetězce, jako by nebylo jasné, kdo chce v Ivanovicích stavět. Proč?

V posledních letech developeři, investoři a vlastníci velkých obchodních řetězců zareagovali na změnu nálady v české společnosti. Přes 80 % občanů je dnes proti stavbě nových diskontních prodejen, supermarketů a hypermarketů. Ti, kdo chtějí nákupní centrum postavit, ale mají jednoduchý recept. Najmou si developerskou firmu, která zajistí vše potřebné – zbourá památku, vykácí stromy, zajistí razítka a povolení. Negativní publicita jí nevadí, jejími klienty není široká veřejnost, nemůže ji ohrozit např. spotřebitelský bojkot. Až později předá developer hotový obchod řetězci, který si nad kritikou může umýt ruce.

Stejně se choval i Bauhaus v Brně-Ivanovicích. Věděl, že místní radnice i občané jsou proti. Proto do posledního okamžiku popíral, že má s projektem cokoliv společného. Nereagoval na otevřené dopisy ani na petice občanů a dokonce si zaplatil reklamu, v níž se snažil z celé věci vyvázat.

 

Celá kauza se táhne již roky...

O záměr postavit v klidové zóně na okraji Brna velký hobbymarket jsme se začali zajímat už v roce 2004. Obchod takových rozměrů se do krajiny nejen nehodí, ale je i v rozporu s platným územním plánem. Varovali jsme, že kvůli výstavbě bude muset být pokácena alej vzrostlých stromů a zničena zemědělská půda. Také jsme upozorňovali na zhoršení života v obci, do níž nově postavený Bauhaus přivede tok tisíců automobilů a potažmo hluk, prach, znečišťující imise atd.

Varovali jsme také, že výstavbou hobbymarketu se otevře cesta k další zástavbě. Brno je přitom již doslova přehypermarketováno a přímo přes silnici je v Ivanovicích už jeden hypermarket. V další fázi povolovacích procesů jsme kritizovali skutečnost, že Bauhaus ignoruje nesouhlas občanů i obce, že chce stavět větší prodejnu, než v daném území povoluje zákon, a taky skutečnost, že ve stavebním řízení se účelově a nezákonně vyhnul připomínkám vlastníků sousedních pozemků i občanských sdružení.

 

Ve své kampani jste zdůrazňovali roli „autorizovaného inspektora“. O koho se jedná?

Autorizovaný inspektor je něco jako zprivatizovaný státní úřad, má právo vydávat povolení stavět místo stavebního úřadu. Tuto osobu si platí přímo ten, kdo chce stavět, nezávislé posouzení se tedy nedá čekat. Navíc stavební zákon, který autorizované inspektory zřídil, byl napsán velmi nešikovně. Stavební povolení od inspektora kvůli němu mohla být vydávána tak, že se o nich veřejnost vůbec nedozvěděla a nemohla se odvolat. Přestože zákon přikazoval inspektorům, že musejí před vydáním povolení získat souhlas sousedů a dotčené veřejnosti, opominutí této povinnosti neumožňovalo již vydané rozhodnutí zrušit.

Toho využil autorizovaný inspektor Milan Teigiser, který si na této skulině v zákonu postavil živnost. Začal vydávat různá povolení, která by přes stavební úřad prošla jen stěží a vydával je v tichosti tak, aby se lidé dozvěděli o stavbě až v momentě, kdy na pozemek vjedou buldozery. Naštěstí se NESEHNUTÍ podařilo připravit změny ve stavebním zákoně, které jsme ve spolupráci s dalšími ekologickými nevládními organizacemi sdruženými v organizaci Zelený kruh a za podpory občanů i některých samospráv letos prosadili do novely stavebního zákona. Inspektoři budou muset vyvěšovat své certifikáty na stavbu na internetu, lidé budou mít možnost je připomínkovat, stavební úřady budou moci zabránit tomu, aby se na základě nezákonně vydaného povolení na stavbu začalo stavět, existují opravné prostředky apod. Institut autorizovaného inspektora tak bude od nového roku pod určitou kontrolou nejen úřadů, ale i veřejnosti.

 

Otočený vzorec

V médiích to někdy vypadá tak, jako by hrstka aktivistů rušila klid a zájmy přející většiny...

Tento stereotyp u Ivanovic nefungoval. Na straně odpůrců Bauhausu totiž stáli občané obce, dvě místní občanská sdružení, místní samospráva. Když bylo jasné, že Bauhaus chce svoji prosadit jakkoli, i média se vyhnula zobrazování odpůrců jako rebelů bez příčiny. Většinu doby vlastně Bauhaus tahal za kratší konec. Odmítal komunikovat nebo lhal, že s projektem nemá nic společného. Developer placený Bauhausem pak na veřejných besedách vyhrožoval lidem, že jim místo hobbymarketu postaví slévárnu. Záměrně se vypouštěly fámy, že když nebude hobbymarket, postaví se dálnice. Vrcholem pak byly písemné výhružky občanům, kteří se postavili proti stavbě, že pokud budou pokračovat, bude po nich Bauhaus vymáhat milióny korun odškodného apod. Nakonec Bauhaus začal vyhrožovat i státu, když řekl, že bude po ČR požadovat dvě a čtvrt miliardy škody v mezinárodní arbitráži.

 

V jeden moment se proti vám ozvala skupina lidí, kteří měli najít v Bauhausu práci. Jak jste vnímali tento krok?

Bauhaus si tehdy najal Petra Kočiše, specialistu na krizovou komunikaci. Tento expert na mediální hájení zájmů mocných otočil dosavadní obraz situace. Do té doby byl Bauhaus „agresor“, který přišel do klidné obce, zničil zeleň, protlačoval proti vůli občanů bezohledně své zájmy, ignoroval zákony, vyhrožoval... V nové mediální strategii šlo o to, představit firmu jako „dobrodince“ či ještě lépe „oběť“.

K tomu Bauhausu posloužili jeho zaměstnanci. Oznámil, že když nemůže otevřít hobbymarket v Ivanovicích, osmdesát jich propustí. Manažeři z Bauhausu pak začali organizovat něco na způsob občanského protestu. Zaměstnanci, kterým firma oznámila výpověď, spořádaně v uniformách demonstrovali před radnicí, blokovali dopravu, psali na různé instituce. Tato strategie byla zčásti úspěšná, jen část médií upozorňovala i na fakt, že vinu nese především Bauhaus, který věděl, že jeho prodejna je nezákonně postavená a přesto přijímal nové zaměstnance.

Tehdy jsme vyjádřili podporu zaměstnancům Bauhausu v tom, že jejich požadavky týkající se zajištění zaměstnání jsou oprávněné a povinen vyhovět jim je Bauhaus, který je do zaměstnání přijal. Postup Bauhausu k zaměstnancům jsme řešili s odbory či se Státním úřadem inspekce práce.

 

Čekání na precedens

Přes všechny snahy má ivanovický Bauhaus nakonec otevřeno. Je dobojováno?

Rozhodnutí brněnského magistrátu konstatovalo, že stavba neměla vůbec vzniknout. Lze očekávat, že Bauhaus se proti tomu odvolá a spor bude řešit krajský úřad. Porušení zákona jsou ale tak očividná, že předpokládám, že i ten označí stavbu za nelegální. Co se bude dít pak, uvidíme. Možné je stavbu i zbourat. Byl by to důležitý precedent, že stavět na černo se nevyplatí. Ale moc bych na to nevsadil.

 

Existují v Česku vůbec případy, kdy by obrana proti zastavění hypermarketem byla úspěšná?

Ano, největší šance je v případě, že se veřejnost začne zajímat v nejranější fázi přípravy. Takhle se například místním občanům a NESEHNUTÍ podařilo zastavit projekt na výstavbu supermarketu Lidl v Brně – Žabovřeskách, kde mu měly padnout za oběť např. čerstvě vysazené stromy lemující cyklostezku. Podařilo se získat podporu místních, informovat a přesvědčit část zastupitelů, kteří rozhodovali o smlouvě mezi městem a developerem. Projekt skončil, ještě než se mohly rozběhnout stavební práce.

Časté jsou ale bohužel případy, kdy kvůli dlouhé době, ve které rozhodují české soudy, je hypermarket už postaven a prodává. Až pak soud konstatuje, že daná stavba je nelegální. Provozovatelé sází na to, že pak stejně nepřijde žádný postih. Proto je důležité, aby se nezákonné stavby začaly bourat. Už se to občas děje u některých soukromníků, ale je třeba, aby se stavební úřady přestaly bát vymáhat právo i u velkých nadnárodních firem.

 

Milan Štefanec (*1973) žije v Brně. Od počátku let devadesátých byl aktivní v Hnutí Duha. V roce 1997 spoluzakládal NESEHNUTÍ, kde dnes koordinuje činnost skupiny Zbraně, nebo lidská práva? a program Zaostřeno na hypermarkety. 

 


autor / Sandra Černá VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv