NP č.399 > Pošli to dálSynekdocha ČeskoTomáš Havlín

Jako diletant jsem se nedávno optal kamaráda, co že je to ta synekdocha. Prý pojmenování celku pomocí části, anebo naopak, odvětil mi. Nejlépe však člověk udělá, když si nově nabytou znalost co nejdříve osvojí.

 

Příležitost k tomu daly parlamentní volby, které se uskutečnily 17. června v Řecku. Již dříve (NP 397) jsme se pozastavili nad tím, jak snadno český tisk radí vyléčit „nerozumné“ Řeky diktátorskými praktikami. Teď ale bylo před volbami, a tak přišla na řadu zmíněná rétorická figura. „Svět doufá, že nevyhraje radikální levice,“ ponořil se iDNES.cz objektivně do hlubin kosmu, aby odsud vynesl jeho naděje a vtesal je do titulku na své hlavní stránce.

Ať už hodnotíme výsledky voleb jakkoli, dávno víme, že „naděje světa“ byly vyslyšeny. Řecký elektorát snad přeci jen není tak hloupý a zmatený, aby bylo nutné dál volat po příchodu řeckého Pinocheta. Lídr vítězných řeckých konzervativců Antonis Samaras jen prohlásil: „Už žádná dobrodružství.“ A jako by tím jen připomínal slova, která o více než dvě stě let dříve použil jeho kolega Napoleon Bonaparte poté, co uchopil moc ve Francii: „Román revoluce je uzavřen. Musíme začít s její historií. Zaměřit se na to, co je při použití našich principů reálné a možné, a ne na to, co je spekulativní a hypotetické. Vydat se dnes jinou cestou by znamenalo filosofovat, nikoli vládnout.“

A co na to český mediální svět? Nic invenčního. Evropa i svět si oddychly, čteme kostrbatý, pokud ne přímo nesmyslný titulek na první straně MF DNES z 18. června.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv