NP č.399 > ReportážStatečné srdce a královnaJan Kratochvíl

Skotsko je po dlouhé době na dosah získání nezávislosti. Hlavní rozhodnutí leží na jeho obyvatelích, kteří budou v referendu hlasovat o odtržení od Spojeného království. Nic ale není předem dáno.

 

I v českých médiích proběhla na konci května zpráva o slavnostním zahájení kampaně, která má přesvědčit voliče, aby v referendu podpořili skotskou nezávislost.

Kampaň s jednoduchým názvem Yes Scotland si klade za cíl získat milion podpisů. Současný skotský premiér Alex Salmond sice hýří optimismem, ale poslední výzkum veřejného mínění ukázal, že většina Skotů (57%) si přeje zůstat součástí unie. Jen třetina by naproti tomu hlasovala za nezávislost. Kromě ekonomických a nacionalistických argumentů padají během diskuzí o nezávislosti Skotska také jména jako Wiliam Wallace, jehož známe z historického filmu v podání Mela Gibsona. A historický rozměr problému naznačuje také navrhovaný termín referenda, který se nikoli náhodou kryje se sedmistým výročím bitvy u Bannockburnu. V ní Skotsko dosáhlo významného vítězství ve válkách o nezávislost.

 

Osvobození díky ropě

Spojené království se datuje od roku 1707, kdy jeho základy položil Zákon o unii, podepsaný skotským i britským parlamentem. Sjednocení bylo ve Skotsku velice nepopulární. Básník Robert Burns satiricky komentoval hlavní ekonomické pohnutky Skotska k podpisu v jedné ze svých básní: „… byli jsme prodáni a koupeni za anglické zlato...“ Svým nacionalistickým étosem patří mezi oblíbené autory zmíněného Alexe Salmonda, který ho několikrát citoval právě v souvislosti s nadcházejícím referendem.

Hlasitější volání po „svobodě Skotska“ se znovu objevilo v 70. letech minulého století, když byla v Severním moři u skotského pobřeží nalezena bohatá ložiska ropy. Skotská nacionalistická strana (SNP) začala v té době stupňovat požadavky na nezávislost, aby Skotsko mohlo z nalezené ropy výrazněji profitovat. Také probíhající thatcherovský útok na sociální stát Skotům na spokojenosti v unii nepřidal. Nadcházející snahy o zvyšování skotské autonomie vyústily v referendum o decen- tralizaci, které se odehrálo v roce 1997. Skotové si v něm odhlasovali ustavení vlastního parlamentu, který může rozhodovat o „domácích“ záležitostech jako jsou zdravotnictví, školství, zemědělství a justice. Radost nacionalistům však kazilo to, že zásadní otázky obrany, zahraniční politiky, sociální politiky a distribuce daní si ponechala vláda ve Westminsteru.

Skutečnost, že Skotsko přispívá do státní kasy více, než si z ní bere, tvoří jeden z hlavních argumentů kampaně za nezávislost Skotska. Unionistické návrhy na pouhé navýšení rozpočtového rozhodování skotského parlamentu odmítají politici SNP posměšně jako „parlament rozhodující pouze o kapesném“. Slovy kampaně, zastánci nezávislosti si od autonomního rozhodování o financích slibují „férovější, zelenější a úspěšnější Skotsko“. K tomu má dopomoci právě také ropa, která má být největší ekonomickou zárukou s odhadovaným ziskem na daních 54 miliard liber v příštích pěti letech.

 

Jak bude volit Sean Connery?

Současné Skotsko je občas popisováno jako „oáza sociálního státu“ ve Velké Británii. Autoři těchto výroků narážejí na to, že ve Skotsku je vzdělání stále bezplatné, neexistují zde poplatky ve zdravotnictví a stát například zaručuje zdarma péči pro seniory.

Alex Salmond a jeho SNP se snaží vizi Skotska jako sociálně spravedlivého státu v lidech upevnit a slibují prohlubování solidarity a odmítání škrtů. Zcela v duchu nacionalismu ale Salmond nezapomíná ani na Skoty ze světa financí a velkého byznysu, kterým slibuje větší úlevy na daních. Někteří kritici ze strany radikální levice poukazují na to, že právě v režii vládní SNP se v posledních letech děly škrty ve skotském zdravotnictví a že právě ona se výrazně podílela na snižování financí a tedy rušení služeb, které poskytují místní samosprávy.

Přesně v tomto duchu se staví skepticky k vizi férovějšího Skotska anarchisté z Glasgow, když poukazují na to, že „nezávislá (skotská – pozn. aut.) vláda bude mít pořád veliký dluh, stále bude čelit širší ekonomické krizi a bude muset dělat škrty.“ Paradoxně na podobný problém upozorňují také liberální a konzervativní kritici skotské nezávislosti, kteří Skotům předestírají obtíže spojené s osamostatněním ekonomiky a přijetím části teď společného dluhu veřejných financí. Mezi hlasy, které kritizují navrhovanou samostatnost Skotska, jsou i někteří odboráři z obou zemí, kteří se obávají narušení solidarity mezi skotskými a anglickými pracujícími. Případné oddělení Skotska by také určitě mělo vliv na rozložení sil v parlamentu, protože Skotové volí tradičně více nalevo.

K nezávislosti Skotska se tak dnes vyjadřuje opravdu každý. Ale kampaň, která chce přesvědčit skotské voliče, aby řekli ano, potřebuje nechat promluvit především známé osobnosti, které dodají návrhu v očích veřejnosti patřičnou důvěryhodnost. Salmondovi se podařilo získat pro kampaň herce Briana Coxe a Alana Cumminga nebo například skotskou národní básnířku Liz Lochhead. Nejznámějším skotským nacionalistou je však Sean Connery, který se svým patriotismem nikdy netajil a má na rameni vytetováno „Skotsko navždy“. „Vždycky jsem měl naději v budoucnost Skotska. Teď ale věřím víc něž kdy předtím tomu, že jsme na dosah od nezávislosti a rovnosti,“ vyjádřila skotská hvězda své pocity k nadcházejícímu referendu.

 

Královnu si necháme

Aby SNP přesvědčila voliče, předkládá pro kampaň konkrétní návrhy, jak by nezávislé Skotsko mohlo vypadat. „Yes“ kampaň hraje například na pacifistickou notu a uvažuje o přesunutí jaderného arzenálu Británie pryč ze Skotska. SNP zároveň odmítá účast v zahraničních válečných konfliktech a navrhuje využití ušetřených prostředků na jiné oblasti. Zároveň slibuje zelenější proměnu skotských energetických zdrojů a prosazuje „plné využití potenciálu obnovitelných energií“, což pro Skotsko s jeho geografickými podmínkami znamená především větrnou energii. Dalším významným argumentem pro nezávislost je prohloubení demokratických mechanismů v menším státu. To potvrzuje i komunitní aktivista Michael z Edinburghu: „Bude prostě jednodušší vyvíjet tlak na vládu, když se všechny důležité věci budou rozhodovat v parlamentu, který je odsud patnáct minut pěšky.“

Přestože by byl odchod Skotska velikým otřesem pro stabilitu celé unie Spojeného království, formální hlavou skotského státu by měla nadále zůstat královna, podobně jako je tomu v zemích Commonwealthu. Na skotskou nezávislost se dívají s obavami například političtí zastupitelé z Walesu, podle kterých by odchod Skotska z unie znamenal vychýlení sil ve prospěch Anglie a muselo by ho doprovázet upravení principu zastoupení jednotlivých zemí v parlamentu. Podle severoirských loyalistů může nezávislost Skotska zase posílit separatistické tendence v Severním Irsku.

Ať už Skotové rozhodnou v referendu jakkoli, k samostatnosti, jíž si Salmond přeje uskutečnit v roce 2016, jim budou zbývat ještě dva roky. Během nich budou muset dořešit celou řadu palčivých otázek. Již se ozvali například obyvatelé skotských souostroví Hebridy a Orkneje, kteří protestují proti případné koncentraci moci v Edinburgu. Zvažují proto možnost setrvání v unii, nebo dokonce vyhlášení vlastního referenda o nezávislosti.

 


autor / Jan Kratochvíl VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv