NP č.399 > Téma číslaNoční ptáci v práciMargita Mucki

Jdou spát, když ostatní se právě budí. Snídají při západu slunce a půlnoc je pro ně dobou čiré aktivity. Noční ptáci jsou možná tak trochu světloplaší.

 

Noční hlídač, který má celou budovu jen pro sebe, nebo moudrý taxikář sbírající perličky nočního života, aby pak svým zákazníkům posloužil dobrou radou. Poetických představ o nočních pracovnících je plná literatura. Jaké je ale skutečně mít noční zaměstnání a převrácený denní režim? A může to někomu vážně vyhovovat?

 

Cestující v noci

Ačkoli někomu se noční práce může zdát být formou otrockého vykořisťování, jedná se o standardní a zákonem ošetřenou pracovní činnost. Zákoník práce říká, že za noční práci je považován jakýkoli časový úsek odpracovaný v době mezi desátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní. Stanovuje také příplatky, které zaměstnanci za takový výkon přináleží. Lépe řečeno, zákoník práce jasně stanovoval příplatky do počátku letošního roku, a to v minimální výši 10 % průměrného platu. Novela zákona nyní umožňuje sjednávat příplatek individuálně v rámci smlouvy se zaměstnancem nebo jejího dodatku. Nově tedy práce v nočních hodinách zaměstnanci nezaručuje, že obdrží celkově vyšší mzdu.

Podle studie uveřejněné Eurostatem najdeme noční pracovníky ve všech zemích Evropské unie. Nejvíce je jich na Slovensku (5,2 % všech pracujících), ve Velké Británii (5,1 %) a Finsku (4,25 %). V tuzemsku se noční práci věnuje 2,2 % pracujících, což nás v rámci Evropy řadí na patnácté místo.

Dá se říci, že množství nočních zaměstnanců roste v souvislosti s hospodářskou vyspělostí země. Ta totiž přináší více firem a továren pracujících v nepřetržitém provozu. Dalším faktorem zvyšujícím počet v noci pracujících zaměstnanců je velká vstřícnost k zákazníkovi a ochota přizpůsobit se jeho potřebám, která je typická pro sektor služeb. Vzpomeňme množství obchodů, kadeřnictví, solárií, telefonických informačních linek a dalších a dalších služeb, které jsou k dispozici do pozdních nočních hodin, případně nonstop.

V rámci ekonomické krize a propadů na trhu práce se zvyšuje také ochota zaměstnanců udělat v podstatě cokoli, včetně práce v noci, aby si svou pozici udrželi. Otázkou zůstává, jestli „rozmazlená“ evropská populace nesměřuje do spirály, která bude vyžadovat stále více nonstop dostupných služeb a tím generovat více a více pracovních pozic pro noční práci.

 

Noční můra(?)

Je vlastně důvod věnovat práci v noci nějakou pozornost či dokonce ji více odměňovat než její denní verzi? Klade na jedince opravdu tak velké nároky? Z hlediska biologie a fyziologie člověka lze jednoznačně odpovědět, že ano. Každý člověk totiž přichází na svět s přednastaveným čtyřiadvacetihodinovým rytmem sladěným s délkou trvání dne a noci. To znamená, že každý z nás má jakýsi předprogram na to, kdy se v rámci dne věnovat namáhavým činnostem, odpočinku či spánku, a to s nejvyšší možnou efektivitou. Ačkoli existují výjimky, biologické nastavení většiny lidí preferuje věnovat denní dobu všemožným aktivitám a noční nabírání sil. Noční pracovníci tedy musí tuto strukturu nabourávat a měnit.

Ukazuje se také, že směnná práce v nočních hodinách klade větší nárok na odpočinek. Jiří Hoskovec a další autoři upozorňují v publikaci Psychologie ve světě práce, že odpočinek mezi dvěma směnami noční práce musí být tak dlouhý, aby nezanechal spánkový dluh. Hromadění spánkového dluhu totiž vede ke škodlivé únavě, ohrožení duševní pohody a vyrovnanosti, případně rozvoji zdravotních potíží. Díky únavě také klesá pracovní výkon, zvyšuje se chybovost a roste nebezpečí pracovních úrazů.

Noční práce je také označována jako „práce v nesociální době“. Tento termín jednoduše poukazuje na další rizika takové činnosti. Pokud totiž někdo v nesociální době pracuje, pak v době sociální potřebuje a měl by odpočívat. Pro zaměstnance na nočních směnách se tedy běžná sociální interakce a společenský život stávají hůře dostupnými. S obtížemi se mohou věnovat volnočasovým aktivitám, kulturnímu životu nebo třeba i návštěvám lékaře či úřadů. Obtíže přináší noční práce také do partnerského vztahu, a to zejména pokud se jí věnuje jen jeden z dvojice.

 

Kdo potmě pije víno

Kromě osob, pro něž je noční práce kalvárií lemovanou troskami přátelství a zdraví, existují také ty, pro které noc byla stvořena. Takovým lidem se podle aktivních nočních opeřenců přezdívá „sovy“, jejich opaku pak „skřivani“.

Sovy rozhodně nemilují ranní vstávání, rozcvičky a bujaré dopolední skotačení. Naopak mají v tuto dobu potíže s koncentrací, cítí velkou únavu, malátnost, jejich celková výkonnost je nízká. Pokud jim program umožňuje budit se samovolně, činí tak zhruba kolem poledne. S postupem dne pak mají více a více energie, jsou schopni se soustředit a být velmi výkonní zejména v odpoledních a večerních hodinách. Mnoho jich pak je schopno pracovat v době, kdy ostatní odpadají, odpočívají a spí. Často si také pochvalují, že v nočním klidu je jen málo impulsů, které by je vyrušovaly od práce, studia nebo jiných příjemných aktivit.

Jednou ze sov je třicetiletá pracovnice krizové intervence. „Pracovat v noci je pro mě úplně přirozené, zatímco v ranní době prostě nefunguju,“ popisuje své denní vyladění. Vysvětluje také, jak může vypadat sova probuzená předčasně: „Z vyprávění ostatních vím, že i v ranních hodinách mluvím, odpovídám, jsem schopna pohybu. Mám to ale jen z doslechu, sama si takové události nepamatuji.“ Pokud je někdo takového ladění, je práce mimo ranní hodiny vhodná nejen pro něj, ale i pro jeho okolí. Jednoduše řečeno: „Pro klienty i kolegy je prostě mnohem bezpečnější, když se se mnou setkávají v pozdnějších hodinách.“

 

Autorka je členkou KZL, většinu textů sepisuje v době po půlnoci.

Jako mezititulky jsou použity názvy básní Jana Skácela, který s oblibou psal po nocích.

 


autor / Margita Mucki VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv