NP č.397 > Pošli to dálNěkteré ceny smrdíPetr Pospíšil

Pro některé umělce je státní vyznamenání velkým dnem v životě, pro mnohé nedostižným snem.

 

Jednou ročně, u příležitosti 28. října, zaplní noviny štěbetání, jestli to bude ten anebo onen, zda si to zaslouží, zda příliš nekolaboroval či zda se oceněním jeho dílek stát poněkud nesníží. A co na to sám ten či onen? Nikdo se ho neptá, vcelku logicky. Radostné rozechvění se předpokládá.

Loni se Václav Klaus po Otokaru Vávrovi a Karlu Gottovi rozhodl sáhnout trochu jinam a ocenit Jana Švankmajera – surrealistického režiséra a výtvarníka, jehož filmy i koláže jsou nejen svým obsahem, ale i formou oslavou lidské svobody a prozkoumáváním jejích možností. Jaké muselo být na Hradě překvapení, když na komisně psanou pozvánku s gratulací přišla od režiséra odpověď: „Celý život jsem dodržoval určité zásady, mezi něž patří i nepřijímat žádné pocty nebo vyznamenání od státu. Od jakéhokoliv státu. Proto jsem v roce 1989 odmítl titul zasloužilý umělec a v polovině devadesátých let nepřijal od francouzského státu insignie Řádu umění. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl v tomto případě zachovat jinak. Stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace. Celou svojí tvorbou jsem vždy stál na druhém břehu. S pozdravem všechnu moc imaginaci Jan Švankmajer.“

Současný prezident musel vnímat jako provokaci už první větu dopisu – ostatně nejen on. Dodržovat celý život nějakou jednu a stejnou zásadu – jak to zní protivně a starosvětsky v době neustálých aktualizací všeho, antivirových programů i životopisů. Asi podobně protivně a starosvětsky jako zbytek dopisu, který s tónem upomínajícím na pařížské jaro 1968 odmítá stát coby „organizované násilí“. Švankmajer už kdysi způsobil skandál, když si dovolil srovnat současné umělce natáčející reklamu s propagandisty minulého režimu. Tak jako tehdy, i nyní připomíná zodpovědnost jako druhou stranu svobody. Ovšem podobně jako většině českých umělců nesmrdí peníze z reklamy, nebudou se ani ptát, zda není pro umění životně důležitý odstup od moci. Od jakékoli moci.

 


autor / Petr Pospíšil VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kdo vládne světu... / Alexandr Budka, Petr Pospíšil > NP č.374 > Téma čísla Torií spiknutí jsou desítky, vzájemně si odporují. Je velmi nesnadné a nemá ani smysl anžit se je propojit do jednoho smysluplného rámce. Představují spíše nesourodou sbírku různých představ, dokument představ o povaze moci.   číst dále Zpověď nekuřáka / Petr Pospíšil > NP č.487 > Pošli to dál Vždy jsem se považoval za fanatického nekuřáka. Kouření mi (na rozdíl od mých dvou sourozenců) asi navždy znechutil pohled na otce, jemuž jsem se jinak obdivoval a u nějž jsem nemohl pochopit, že s kouřením chce přestat – a nemůže.   číst dále Nezastavujme v půli cesty! / Andrea Novotná, Petr Pospíšil > NP č.370 > Pošli to dál Vážený ministře financí (nebo kdo to u nás vlastně rozhoduje o pojmenování veřejných budov a prostranství), píšeme Vám v reakci na návrh některých pražských aktivistů, kteří již poněkolikáté odvážně a srdnatě prolomili atmosféru zastydlého čecháčkovství.   číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Tak zas jdem na den ven / Margita Mucki > NP č.397 > Referát Tři hodiny googlování, sedm telefonátů, čtyřicet tři sms a hysterická epizodka. Pak odchod na nádraží a nástup do prvního vlaku. Uklidňující tdum, tdum, tdum korábů českých drah. Jiná krajina vůkol. Taky máte rádi víkendové výlety?   číst dále Kouzlení s chudobou / Jan Keller > NP č.397 > Téma čísla Dá se snižováním platů učitelek v mateřinkách bojovat proti chudobě? Čáry máry fuk, když budeme mít všichni méně peněz, statistika napočítá méně chudých. Přistupte blíže, představení jménem Zatloukání chudoby může začít.   číst dále Máš už svého Hadamczika? / Jan Stern > NP č.397 > Fejeton Kdo viděl Pytlákovu schovanku, ví, že se lze upsat k smrti. Podstupuji toto riziko a přináším vám další ze svých hlubokomyslných fejetonů.   číst dále Komici a klauni / Vít Strobach > NP č.397 > Dějiny přítomnosti Voskovec s Werichem jsou dnes takřka ikonami bez kontextu. V čem bylo Osvobozené divadlo osvobozené? Zůstalo jím až do konce? A co by říkalo dnes?   číst dále
celý archiv
//