NP č.395 > Téma číslaJmenuju se cikán. Kopněte siAndrea Novotná

Internet, sdílení, tvořivost. Tahle trojice má i svoji odvrácenou stránku – tam, kde vládnou předsudky, je účinně šíří. Přichází doba pogromů připravovaných hoaxy na síti?

 

Byly Vánoce a jako pokaždé jsme po rodinném štědrovečerním rituálu odešli do hospody. Honzu jsem znala jen od vidění, ale byl to bratr mé kamarádky, takže si přisedl. Nepřekvapilo mě to, ale ani nepotěšilo – představoval pro mě trapného japíka a já zas přišla o všechny jeho sympatie, když jsem před pár lety odmítla nabídku napsat mu za peníze diplomku. Ale co, jsou Vánoce…

Honza bohužel nezklamal. Byl už trochu nalitý, a tak mluvil a mluvil. O čem jiném než o tom, že má vysoký plat a hodlá mít ještě vyšší, že by rád vydělával sto tisíc, ale že ho fakt štve, jak vysoké by platil daně… Kombinace zasněnosti a naštvanosti dala jeho řeči spád a než by si jeden stihl objednat další pivo, dostal se do fáze spravedlivého rozhořčení: „Ještě bych chápal, kdyby ty moje daně šly na něco smysluplnýho, ale stejně to skončí tak, že je stát bude posílat nějaký cikánský krávě, která si bude dělat další a další děti.“ Zůstala jsem jak opařená a nevěděla, co mu na to říct. On ale nevypadal, že by čekal odpověď, spíš naopak – byl v ráži: „To prostě nemá žádnej smysl. Oni nemakaj, jenom se nechávaj živit. Tady nic nepomůže, leda je zplynovat. Potřebujem novýho Hitlera,“ křičel na celou hospodu a rozhodně se nestyděl. Dívala jsem se do tváře člověku, který mluví o tom, že by rád poslal jiné lidi na smrt. Neviděla jsem v ní žádné zlo s velkým Z. Viděla jsem někoho, kdo má v mírné opilosti pocit, že říká pravdu a je na to hrdý. Odešla jsem do zimní tmy. Tichá noc, svatá noc…

Na tuhle vánoční story jsem si vzpomněla, když jsem na facebooku narazila na stránku „Každým přidaným zemře 1 cigán. Tak se přidej a vyčarujeme si BÍLÉ Vánoce!“ Do této skupiny se přidalo víc než dvacet tisíc lidí, většina se svou fotografií a plným jménem. Ušklíbla jsem se a vzpomněla si na všechny ty řeči o tom, jak internet znamená svobodu informací a jak díky němu bude společnost lepší, protože budeme všichni kriticky myslet. Svobodný přístup k informacím? Jistě, ale také větší síla nenávistných pomluv, které si lidé dřív sdělovali jen šuškandou. Obdoby blábolů o tom, že Židé tráví studny, které ve středověku dokázaly spustit pogrom, dnes obíhají svět rychlostí světla.

 

Platíme na ně

Za lecčíms je tažení proti „nepřizpůsobivým“. Média dokážou mnohé. Nejenže rasistické pomrkávání prostřednictvím zástupných slov z televizních obrazovek a stránek novin ukazuje, že nadávat na Romy je něco přijatelného, zač se netřeba ve „slušné společnosti“ stydět. Zároveň může dát rasismu argumenty. „Zdá se mi, že rétorika českého anticiganismu se v poslední době změnila,“ říká Tereza Stöckelová ze Sociologického ústavu Akademie věd. „Před pěti, deseti lety se mnohem více odkazoval na skutečné či údajné špatné zkušenosti a problémy soužití. Dneska se mnohem spíš ozývá paušální: My na ně platíme, oni žijí ze sociálních dávek. Rezonuje mi v tom obecnější proměna vztahu lidí ke státu, který se dnes zakládá na představě, že nikdo nesmí od státu či společnosti dostávat více, než kolik ‚vložil‘.“

V období krize Romové začínají představovat problém ne tím, jak žijí, ale tím, že žijí, samotným svým životem prý představují přítěž, která táhne společnost ke dnu. Není to ovšem nic tak nového. Jak nadšeně citoval Miroslav Sládek z jednoho svého mítinku (a jeho slova dnes kolují v mnoha vydáních Youtubem jako bludný Holanďan): „Cikáni by měli být trestně odpovědní už od narození, protože to je také jejich největším zločinem.“ Ve smutně proslulé písni punkové legendy Zóna A Cikánský problém se zpívá něco podobného: „Čo sme to za čudný štát, keď sa necháme okrádat. Biely človek ťažko robí a cigánka děti rodí.“ Samotný život Romů se pokládá za krádež. Internet ani krize nepřinesly nové myšlenky – jen je udělaly přitažlivějšími a umožnily jejich volnější šíření.

 

Jako zvířata

Zdůvodnění hospodářskou situací nebo problémy soužití ale neskryje rasismus, ani se o to nesnaží. Romové jsou slovy jedné facebookové skupiny něco „jako prachsprostí potkani“. Odlidštění Romů dosahuje vrcholu v internetovém vtipu, který je představuje jako živočišný druh, po způsobu biologických příruček: „Cikán obecný (Romus Vulgaris). Noční živočich, blízký příbuzný šimpanze. Má hnědé zbarvení... Bojí se vody a je charakterizován specifickým pachem. Původně stepní druh se přizpůsobil životu ve městech. Vyskytuje se po celém území ČR... Samička rodí i několikrát do roka, v jednom vrhu jedno až dvě mláďata, která obvykle zavrhuje. Mláďata sají sociální dávky až do smrti. Cikán obecný se obvykle živí drobnými mršinami, kořist si vybírá pouze bezbrannou a na tu útočí v tlupách. Škodlivý, zákonem chráněný.“

Tento „vtip“ je brutálním shrnutím celé řady protiromských stereotypů, ale také určitého způsobu přemýšlení. Romové jsou často líčeni jako geneticky podřadní, zdůrazňují se odlišnosti od domnělé bílé normy. Porodnost Romů je vnímána jako hrozba i jako doklad jejich necivilizovanosti. Když jeden internetový diskutér komentuje soutěž o romskou miss v plavkách a svatebních šatech, píše: „Romské ženy by měly soutěžit spíš v těhotenských šatech... Dalo by se možná říct, že se jedná o jejich kroj…“

 

Osvobozující násilí

Romové jsou svými odpůrci popisováni jako zloději a násilníci, nevypočitatelní a agresivní. Právě násilí a strach jsou dvojice, které navozují portrét Roma tak, jak jej známe z protiromských webů. Tento portrét dává také jasně najevo, jaká je správná reakce na Roma: je třeba se bát a je třeba se mu bránit. Jak? Jak jinak než násilím. Na anticiganistických stránkách překvapí někdy až detailní výjevy násilí, které je Romům přáno, až vyžívání se v obrazech toho, co všechno je třeba Romům provést.

„Co hodit cigánovi, když se topí? Manželku a děti.“ Tento vtip poslala na facebook Klára Nosovská, sympatická blondýna pózující s roztomilým pejskem. „Přemýšlím o podnikatelském záměru prodeje kulek na střelbu cikánů,“ píše zase jistý Lukáš Bečka. Nezaměstnaná, která o sobě tvrdí, že na rozdíl od Romů nedostala sociální dávky, glosuje své pocity slovy: „Zabít ty ku..y černé a Sivákovou s tou malou dě...ou zapálit!“ Ne, že by šlo u autorů podobných výroků očekávat přechod od slov ve virtuálním světě k činům. Přinejmenším ale vytvářejí atmosféru, v níž je násilí mnohem představitelnější.

 

Nerozumíš vtipu?

„Jak dělá kráva? Bůů. Jak dělá pes? Haf Haf. A jak dělá cikán? Cikán nedělá,“ jmenuje se jedna z mnoha skupin na Facebooku. Na její „to se mi líbí“ už podle počitadla kliklo 48 130 lidí. Anticiganismus pracuje s humorem, nejrůznější „vtipy o cikánech“ jsou jedním z jeho hlavních médií. To jim dává nejen zábavnost, uvolnění od nenávistné křeče, ale také určitý typ imunity. Vždyť každý, kdo by proti nim něco namítal, může být snadno za suchara, který nerozumí vtipu a bere všechno smrtelně vážně. Vždyť je to přece jenom legrace...

Humor patří k demokracii, dává jí jiskřivost a nadhled, napsal kdysi filozof Karel Kosík. Ničím se nelze ztrapnit tak, jako kritikou humoru. Přesto se k tomu odhodlejme: humor může mít i svoji temnou stránku. Tak jako může být nástrojem komunikace mezi rovnými, může být také prostředkem výsměchu a nástrojem ponížení. Humor také může fungovat jako prostředek osvojení – to, co není přijatelné říkat vážně, řekneme polo-vážně jako vtip a opakujeme to tak dlouho, až si na to zvykneme. Pak už to můžeme říkat naplno. Humor je mnohdy podvratný a osvobozující, ale nikdy není nevinný.

 

Konečně říct pravdu

Anticiganistická tvořivost se vyznačuje zvláštním typem patosu. Její autoři se tváří jako disidenti, rebelové, lidé, kteří konečně odhalují pravdu a pojmenovávají křivdu. Slovo „diskriminace“ se Romům a jejich zastáncům vrací mnohokrát jako bumerang – v jazce anticiganistů se stává posměšně užívaným označením pro křivé obvinění většiny i popisem situace Čechů. Podobně ze slova „politická korektnost“ se stalo pojmenování „nové totality“, která brání „svobodně“ říct, jak je to „doopravdy“. Romové jsou pro mnohé z anticiganistů jen jedni z „parazitů“ – dalšími jsou politici, narkomani…

„Boj za pravdu“ se projevuje i v boji o pojmenování – slovo Rom je vnímáno jako vynucovaná lež, s tím, že „češtinářsky správné“ je přece slovo cikán (pokud možno s malým počátečním písmenem). Naopak, někdy je potřeba pravdu skrývat, i s tím si ale čeština dokáže poradit, a tak si v popisu skupiny „Stop parazitování nepřizpůsobivých“ můžeme přečíst: „Termín ‚nepřizpůsobivý‘ je použitý záměrně, protože použití adekvátního označení těchto osob by mohlo vést k trestnímu stíhání.“

Jedním z médií této „pravdy“ jsou nejrůznější „zaručené zprávy“ o výhodách pro Romy nebo otřesnostech, které spáchali, ale „vládnoucí politická korektnost“ je zametla pod koberec. Dokonce i do týdeníku Ekonom pronikla částka 90 000 Kč, na které si prý může přijít romská rodina na dávkách. Redakce cifru zdůraznila a vytáhla z článku, po jeho přečtení ale zjistíme, že se k ní dostala metodou „jedna paní povídala“, respektive „jeden starosta povídal“. A když se pídíme dál, zjistíme, že šlo o naprosto ojedinělý případ, kdy milý starosta sečetl všechny prostředky pro dvě velké rodiny s nemohoucími členy. Čáry máry fuk, z devadesáti tisíc se stala kouzelná částka, kterou podle některých diskusních příspěvků na internetu dostává „průměrná romská rodina“.

Některé „zaručené zprávy“ splňují přesně definici hoaxu, tedy falešné a někdy též poplašné zprávy. Pamatujete ještě na sovětské vtipy o Rádiu Jerevan? Nešlo si na ně nevzpomenout po zhlédnutí obrázku nadepsaného „Jihlavské první dítě roku 2011“ a šířeného po síti. Podle přiloženého textu je matka, které k prvenství gratuloval starosta, patnáctiletá a otec dítěte je zároveň její vlastní otec. Až na to, že rodičům dítěte bylo 17 a 24 let a nebyli spolu v příbuzenském poměru… Internet je dnes plný nepravdivých informací, které lze jen pomalu a obtížně uvádět na pravou míru. Nelze přitom zjistit, kolik lidí navzdory úsilí stránek jako Hoax.cz věří informacím, že Romové nemusejí platit za léky či jiným kachnám.

Jednu pravdu nicméně anticiganisté říkají. Lidé, kteří píší a posílají rasistické vtipy, tím zároveň kreslí svůj autoportrét. Až na pozadí údajně líných, hloupých a agresivních Romů může vyniknout jejich pracovitost, inteligence a ukázněnost. Jsou-li Romové „paraziti“, kteří „u nás“ nemají co dělat, je to zároveň potvrzení toho, že tohle je „naše země“, na což by se jinak dalo vzhledem k tomu, kolik majetku v ní patří nadnárodním firmám a jak velký podíl zisků se daní v zahraničí, snadno zapomenout.

Interaktivní internetový rasismus ale kreslí i jiný obrázek anticiganistů – jako lidí, kteří mají přinejmenším někde hluboko v sobě ty samé vlastnosti, jaké přisuzují Romům. Jsou agresivní, nenávistní a mají zálibu v násilí, zejména pokud za ně špinavou práci udělá někdo jiný a oni si ji mohou jen představovat.

Pokud se jim nenaučíme odpovídat, „bílé vánoce“ budeme nejspíš slavit často.

 


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vítejte ve válce nového typu / Jaroslav Fiala, Andrea Novotná > NP č.351 > Téma čísla „Dochází ke ztrátám na životech, takže v této fázi hry není čas na lehkovážnost," řekl veterán z Perského zálivu, americký generál Norman Schwarzkopf. Jako odborník na simulace vojenského výcviku chtěl ukázat, jak těžké je dnes odlišit virtuální realitu od skutečného boje. Kdo však dokáže ze současných konfliktů vytěsnit pach krve?   číst dále Domov je cesta / Zuzana Brodilová, Andrea Novotná > NP č.334 > Téma čísla Osvobodit se od pevného rytmu Z práce - Domů - Do práce. Najít znovu svobodu, kterou naši předkové ztratili v neolitu, když se usadili a rozdělili si půdu. A taky pořádat divoké parties. To všechno znamená freetekno pojaté jako život na cestě.   číst dále Česká práce / Martina Křížková, Andrea Novotná > NP č.379 > Reportáž Lidé, kteří stojí za masivním zneužíváním zahraničních dělníků v českých lesích, se zapletli již dříve ve Vietnamu. Podvod, na který upozornil Nový Prostor letos v lednu, tentokrát však přímo z Hanoje.   číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Recyklovat, nebo zpopelnit? / Ivo Kropáček > NP č.395 > Dějiny přítomnosti Statisíce tun materiálů, které by mohly dostat druhou šanci, končí zbytečně na skládkách a ve spalovnách. Každou tunu bude třeba někde znovu vytěžit, vydolovat či vykácet a poté zpracovat v továrně. Často s pořádným znečištěním a velkou spotřebou energie.   číst dále Z právních důvodů / Tomáš Havlín > NP č.395 > Pošli to dál Někdy se říká, že jiný kraj, jiný mrav. Na příkladu vztahu k lidem bez domova v Berlíně se ale ukazuje, že to zdaleka neplatí absolutně.   číst dále Ach, ty internety! / Iveta Hajdáková, Michal Děd > NP č.395 > Téma čísla Přijde zákazník k hlupákovi a povídá: „Otrok, kterého jsi mi prodal, včera zemřel.“ „Ó bohové,“ opáčí hlupák, „když byl u mě, nikdy nic takového neudělal!“ Tento řecký kameňák pochází z nejstarší dochované sbírky vtipů s názvem Philogelos.   číst dále Jasný vzkaz / Zuzana Brodilová > NP č.395 > Pošli to dál Nový Bydžov, Krupka, Brno, Varnsdorf, Šluknov, Rumburk, Vimperk, Rotava, Jihlava, Most... Různá města, různá místa republiky. Jednu zkušenost však mají společnou. V posledních měsících se v nich konaly protiromsky zaměřené veřejné akce.   číst dále
celý archiv
//