NP č.391 > FejetonHolky, kluci a ČíňaniJan Stern

Občas mi čtenáři píší, abych zase něco napsal o mužích a ženách, že prý mi to jde a že člověk už dnes málokde narazí na starou dobrou šovinisticko- misogynskou nekorektnost.

 

Jenže já toho o ženách vlastně moc nevím. Snad jen jedna taková drobnost se mi noří v mysli. Četl jsem před časem, že britský deník Daily Mail dělal reportáž z čínské ženské věznice. Mapovala poslední chvilky trestankyň před jejich popravou. Jednu větu z té reportáže jsem si zapamatoval setsakra dobře, je to jedna z těch, co se do člověka zapíší navždy: „Ming se rozhodovala, zda si na popraviště vezme bílé nebo černé tričko. Nakonec se rozhodla pro černé, v bílém by prý vypadala tlustá.“

No a to je tak nějak všechno, co vím o ženách. Nevím, jestli je to hodně, ale občas mi přijde, že málo to také není.

Ani o mužích toho kupodivu nevím příliš, ačkoli jeden exemplář mám možnost soustavně pozorovat od svého narození. Ale často sám sebe spíše zmatu. Vlastně bych dokázal o mužích říci asi jen tolik: Měl jsem kolegu, který na rozdíl ode mne pravidelně chodil do naší závodní jídelny, takže ho lze považovat za opravdu odvážného. Pohled na něj, když se vracel, mne občas vyvedl z míry. Jednou se třeba připotácel dosti ztěžka, sotva funěl. Povídám mu: „Jeníku, co je?“ A on: „Ále, dneska byly knedle, pět mi jich naložili! Já jsem nacpanej jak tramvaj vo spartakiádě.“ A já povídám: „Když je ti z toho špatně, tak proč jsi nenechal, vždyť si nemusel sníst všechny knedlíky, to není povinnost.“ On se na mě v tu chvíli podíval jako na návštěvníka z Alfa Centauri a s takovou zvláštní bezbranností zkříženou s jakousi pýchou mi vysvětlil: „To ne, já vždycky sním všechno!“

No, a to je asi tak všechno, co vím o mužích. A protože mi ještě pár volných řádků zbylo a všechna dostupná pohlaví jsme probrali, řekněme si ještě něco málo o Číňanech, když už jsme nahlédli do té jejich věznice. Míním teď Číňany naše, jimž trest smrti nehrozí, ani kdyby prodávali trička, po nichž se tloustne. O těchhle Číňanech vím také jen jednu věc, ale možná není od věci ji vyslovit: Na sídlišti v Bohnicích je obchodní středisko, kterému se v časech, kdy jsme ještě měli rádi Poláky (ačkoli na takovou dobu si osobně nepamatuji), dostalo jméno Krakov. Asi před dvěma lety rozhýbala panelové sídliště zpráva, že se Krakov zbourá a postaví se tam velký hypermarket. Všichni prodejci, co tam přežívali, sbalili postupně fidlátka a své krámky vyklidili. Krom Číňanů. Ti se rozhodli, že jejich restaurace s báječným capucinem s roztomilými nerozmíchatelnými hrudkami a jejich obchod s čokoládami, křupkami a levným icetea bude fungovat až do posledního dne. No a nedávno přišla zpráva, že je kríze, že bourání se nekoná a bohničtí si eskalátorů neužijí. A tak tam teď v tom obřím středisku jsou jen ti Číňané, protože ti staří Češi už se vrátit nemohou a noví Češi se bojí si tam obchod pronajmout, kdyby náhodou kríze pominula a bourat se přece jen začalo. No a to je tak nějak všechno, co vím o Číňanech.

No, tak vám nevím, jaké vlastně plyne poučení z té celé historky, ani z těch předchozích, ale protože vše, co vím o fejetonech, je, že jakmile urazíte třetí sociální skupinu, je to ta správná chvíle fejeton ukončit, víc už vám k tomu nepovím. T

ak dobrou chuť, ať vám to sluší za každých okolností a hlavně: nenechte se vycukat!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Seřazeno! / Margita Mucki > NP č.391 > Téma čísla Ještě nedávno jsem jasně věděla, co chci. Malej, lehkej, šikovnej notebook. Přesně ten roztomile červenej. Pak se ale objevila zodpovědnost. Stop unáhleným rozhodnutím! Zjistit možnosti, porovnat, vybrat! Výsledek je tu: přehlcena informacemi zcela si zoufám. Obraz počítače mizí v dáli. Místo něj zřetelně vidím velké dávky anxiolytik.   číst dále Sám sobě žalobcem / Alexandr Budka > NP č.391 > Téma čísla Pro samé hodnocení okolím a hlavně nejrůznějšími institucemi zapomínáme, že nejdůležitějším hodnotitelem jsme si my sami, pomocí vlastního svědomí. Věřícím v jeho kultivaci pomáhá zpověď, která je jedním z nejstarších, nejdéle používaných a kdysi také nejrozšířenějších procesů posuzování.   číst dále Školné proti lidským právům? / Lukáš Kantor > NP č.391 > Pošli to dál Nacionalista. Někdejší člen představenstva skandály prolezlé bezpečnostní agentury ABL. Poslanec a bývalý místopředseda strany, která se pro svou diskreditovanost potácí hluboko pod hranicí volitelnosti.   číst dále Jaký je váš život? / Petra Dvořáková > NP č.391 > Téma čísla Hodnocení všech typů, barev a žánrů nás potkává každý den. Navzdory tomu jsme při poctivé sebehodnotící inventuře narazili na bílá místa. Jsme kvalitními lidmi? ptali jsme se sami sebe. Jasnou odpověď však ne a ne najít. Jak také, když chyběl patřičný hodnotící nástroj s jasně definovanými kritérii...   číst dále

Nejčtenější články autora

Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále
celý archiv