NP č.389 > FejetonKaždý máme svého KapešeJan Stern

Každý máme své hovado. Teda, abych byl úplně přesný, ne samozřejmě úplně každý. Míním nešťastníky, kteří někdy napsali článek do novin, promluvili do jakéhosi mikrofonu, vydali knížku, nebo se zkrátka nějak projevili.

 

Hovado americké herečky Jodie Foster se jmenovalo John Hinckley a jednoho dne vystřelilo na prezidenta Reagana, aby si ho křehká Jodie všimla. No, asi všimla, ale co z toho hovado mělo, těžko říct, krom toho, že se propracovalo do Forresta Gumpa.

Moje hovado se jmenuje Roman Kapeš a je z Vrchlabí. Jakmile jsem publikoval na internetu první souvislou větu, začal mne pan Kapeš z Vrchlabí zásobovat svými vděky (bylo jich 145), dotazy (těch bylo 12 345) a postřehy (118). Z neznámých důvodů mne pan Kapeš seznámil s nejroztodivnějšími detaily svého života. Cituji:

„Jak je to s onanií? Je zdravá? V osmadvaceti asi moc ne, že. Asi zřejmě až moc často prožívám denní snění a vlastně nevědomí má u mě v tu chvíli navrch a dá se říct, že to svoje tělo neovládám, dělá si, co chce, neumí nechat stavidla krve, vtékající do mého penisu, dole, a ten pak prostě trochu postává. Faktem je, že tohle se mi spustilo před šesti lety, kdy jsem se jednou hodně opil wiskou a do toho zakouřil asi dost silnou marihuanu, a pak na diskotéce, když jsem se zahleděl na jednu slečnu, prožil mystický zážitek (asi se mi reálně vylarvil nějakej blok z dětství). Jednoduše, jako bych vnímal, že rozumím každičké molekule světa, přesněji se mi postavil a asi se mě pohledy lidí dotkly. Z hlediska biologického, psychosomatického a sociálního je to (víc než šest let) fakt hrozný a vyčerpávající a i sociálně izolační.“

Ujistil jsem pana Kapeše, že onanie je činnost – mohu-li soudit – poměrně příjemná, že mu jeho snadné prokrvování poměrně závidím, a doufal, že to postačí k zastavení pozoruhodných sdělení. Želbohu nestačilo.

Ono mi ani tak nejde o onanování, jako o efekt, který se po onanování zvětšuje – tedy o to, že mi penis postává, kdy nechci, vlastně skoro pořád. Lidé na mě často pískají a mají na mě poznámky, a to je nepříjemné, i když možná pro můj vývoj nutné,“ sdělil mi záhy.

To už mě začalo trochu děsit, vývoje jsem se u pana Kapeše hrozil ze všeho nejvíc. A také dalších mailů. Ty psal dál a dál. O Jaromíru Nohavicovi. O dr. Houseovi. O spermiích. O všem. Bohužel i o sobě.

„Před šesti týdny mě začalo čas od času tikat levé oko (když jsem pšiknul, když jsem se bouchnul do hlavy, ale i v jiných situacích). Po přečtení vaší knížky se mi tik skoro ztrácí. Vy vůbec rozumíte zejména naší mladé generaci.“

To už jsem začal mít vážné obavy i o celou mladou generaci. Brzy přibily noční můry o tragické úrovni krkonošského vysokého školství. „Mě vaše články zaujaly tak v roce 2005, kdy jsem studoval peďák a pak mě vyhodili. A vidíte, ta škola je mi dneska zaměstnáním, ač jsem se na univerzitě nedoučil.“

Pan Kapeš neochaboval. Začal si kvůli mně dokonce kupovat Nový Prostor. Časem se mu celé osazenstvo redakce začalo jevit jako důvěrně známé.

„Četl jsem fejeton, co napsala Martina Křížková. Ona je má spolužačka ze základky, co jsem byl do ní zamilovaný. No jo, ale ona se už před lety vdala za spolužáka Hájka – že by si nechala dívčí jméno a začala z manželské nudy psát fejetony? Každopádně ji ode mě pozdravujte,“ napsal pan Kapeš z Vrchlabí a dodal, že čte Trockého, rád hladí kočky a je fixovaný na matku.

Po čase začaly chodit maily tohoto typu: „Čest práci soudruhu, můžu vám tykat? Čest, soudruh Kapeš.“

Ano, nebylo pochyb, už i levice byla v troskách. To už pan Kapeš vedl mou fanouškovskou skupinu na Facebooku, obeslal všechny redakce v zemi dopisy, v nichž žádal, aby mne zaměstnaly, natočil pro mne reklamní klip na Youtube, psal totální kraviny do mého hesla na Wikipedii... Mé pocity začaly být poněkud svíravé. Konečně jsem pochopil, jak to mají celebrity těžké. Kolik Kapešů asi kolem nich krouží! Mně stačila k nepohodlnému posezu i tato jediná osina v oblasti konečníku. Přišly i první výhrůžky: prý přeloží mé texty do angličtiny. Začala mne polévat hrůza. U pana Kapeše naštěstí vyrašila jistá nespokojenost s mým pohledem na holotropní dýchání a šamanismus, takže k překladu nedošlo. Dostavily se první dobře míněné rady („Zkuste vzít cit do hrsti!“). Díkybohu přišel zásadní obrat. „Udělal jsi chybu. Čím jsem si jist, že to do smrti nepochopíš, ty anální hovňousi.“

Chápete to? Proč to jelito radši nestojí s brokovnicí před Strakovkou?!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv