NP č.384 > Kultura | FilmCo nového za oceánemDominika Prejdová

Zářijový festival v Torontu se stal nepřehlédnutelným bodem na mapě filmových festivalů.

 

Torontský festival zpravidla začíná tehdy, kdy končí festival v Benátkách. Přebírá z něj většinou i všechny zajímavé tituly. Pro filmové profesionály je ale mnohem přátelštější než Benátky, kde filmový trh prakticky neexistuje. Nesoutěžní Toronto nabízí obrovské množství snímků, které vznikly během uplynulého roku, ale i čerstvé premiéry. Pro americké tituly je startovacím bodem v distribuční kampani, ty evropské tu shánějí své americké distributory.

Znamená to, že do Toronta přijíždí prakticky každý, kdo se pohybuje ve filmové branži.

 

BEZ PŘEKVAPENÍ

Téměř po každém filmu následuje diskuse s tvůrci. Hvězdná koncentrace je tu opravdu obdivuhodná. Přitom oproti festivalu v Cannes je ten torontský nezvykle přístupný. Neexistuje nic jako několikanásobné bezpečnostní kontroly, předpisové oblečení na gala projekce, kárné punkty za to, když člověk projekci nestihne. Vše navíc po americku funguje jako na drátkách, se skvělou organizací. A to i díky podpoře dobrovolníků, kteří na festivalu pracují, přičemž se často jedná o nadšence postaršího ročníku.

Letos se festival odehrál bez větších objevů a překvapení. Na rozdíl od loňska, kdy tu měli světovou premiéru filmy jako Jmenuji se Oliver Tate nebo Beginners. Nejzajímavějšími snímky byly ty, přivezené z benátské soutěže – Shame Steva McQueena a Bouřlivé výšiny Andrey Arnoldové. Naopak zklamaly novinky režisérů zvučných jmen, Wernera Herzoga, Marjane Satrapiové nebo Jonathana Demma.

Marjane Satrapiová, autorka komiksu a filmu Persepolis, uvedla svoji dlouho očekávanou novinku Kuře se švestkami, rovněž podle své knížky. Film tentokrát není animací, ale hranou fikcí s Matthieu Amalricem v hlavní roli, objevuje se v něm jen několik animovaných pasáží ve scénách snu nebo vzpomínky. Velmi jednoduchý příběh perské pohádky o houslistovi, který ztratil svou životní lásku a v osmi dnech se chystá umřít, se neodehrává ve stylizovaném, vytvořeném pohádkovém světě, ale v pár hereckých konvencích, dosti primitivním humoru a vyjadřovací křeči. Ironie, ostrý a zároveň humorný pohled Persepolisu se kamsi vypařil.

Werner Herzog natočil dokument o trestu smrti, ale viditelně bez pořádné rešerše a jasné metody, k čemu film chce vlastně vést. Vynahrazuje to o to více senzacechtivým komentářem typu: „Jak se cítíte, když víte, že za čtyři dny umřete? Moc jste milovala svého zabitého syna, pravdaže?“ Přitom forma dokumentu osciluje mezi snahou o objektivní pozorovatelský dokument a televizní krimi sérií, kdy se detektiv – Herzog – rozrušeně vrací na místo zločinu. Herzogovi se ani nepodařilo více rozkrýt jednotlivé charaktery, jít za své povrchní otázky.

 

UNIVERZÁLNÍ VÝŠINY

Andrea Arnoldová známá díky i u nás uvedenému Fish Tanku, zvolila k adaptaci brontëovské klasiky svěží a dosti radikální přístup. Film (Bouřlivé výšiny) vypráví důsledně z pohledu Heathcliffa (do jehož role navíc obsadila černošského herce) a zaměřuje se na smyslovost jeho vnímání. Ořezáním dialogů na minimum a vynecháním hudby buduje obrazovou atmosféru plnou dotyků, vůní, proměnlivého světla, fyzického prožitku. Nenávist a posedlost tu najednou získává konkrétní pachuť. Zdařile evokuje stav odvrženého Heathcliffa-dítěte, kdy zobrazuje jeho emoce, jejich intenzitu a zároveň to, jak ještě není schopen je analyzovat. V druhé „dospělé“ půli film trochu mění styl a sahá po romantické konvenci i v obraze. Přesto je přístup Arnoldové k adaptaci naprosto inovační.

Shame je druhý celovečerní film Steva McQueena, který před třemi lety vzbudil velký ohlas svým vizuálně ohromujícím snímkem Hlad. Natočil ho podle vlastního scénáře a opět v hlavní roli s Michaelem Fassbenderem, jenž tu podává hypnotický výkon. Příběh o muži, závislém na pornografickém sexu, který není schopen se milovat jinak a navazovat ani normální vztahy, je v něčem strhující. Dějově vlastně dost jednoduchý film je vizuálně opět skvěle natočen. Dokonale vyjadřuje, jak sex není pro hlavního hrdinou potěšením, jen dočasnou úlevou, díky které přežívá další den. Oproti scénáři, kde bylo jeho chování nakonec vysvětlené tím, že byl v dětství zneužíván otcem, dostává film daleko univerzálnější výpověď o moderním světě.

 


autor / Dominika Prejdová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Izrael je jako milenec / Ondřej Slačálek > NP č.384 > Rozhovor Setkat se s Tamarou Moyzes nebylo nic snadného. Rozhovor jsme museli vtěsnat mezi její příjezd z Izraele a brzký odjezd tamtéž. Řeč nebyla jen o aktuálním dění na izraelských ulicích, ale také o její umělecké práci.   číst dále Věřím ve spravedlivý svět! / Jan Šerek > NP č.384 > Referát Představa, že světu vládne náhoda a věci se dějí slepě, bez ohledu na zásluhy, znepokojuje člověka odnepaměti. Zvláště při setkání s výrazně dobrými či zlými událostmi je těžké neptat se proč. Exsituje důvod, proč se mi událost přihodila anebo ne? A pokud takový důvod existuje, je součástí skrytého spravedlivého řádu, který vládne světu?   číst dále Rána na solar / Tereza Marečková > NP č.384 > Kultura | Literatura Ke knihám, které mají reklamu v tubusu eskalátoru chrlícího lidi z metra, mívám nedůvěru. Z pocitu, že dobrá kniha se prodává sama, nebo kvůli předsudku, že pozoruhodná kniha nezajímá mainstream. Román Iana McEwana Solar tvořil jedno z okének pomyslného pojízdného komiksu na mnoha stanicích. Přesto je to skvělá kniha.   číst dále Mysli a poslouchej / Martina Křížková > NP č.384 > Téma čísla Rádio 23  vysílá již šest let přes internet pro malý okruh posluchačů. Autoři vzešli z freetekno scény, ale záběr nyní mají mnohem širší.   číst dále
celý archiv