„V umění se nevyznám, což byl asi důvod, proč mě organizátoři, spolu s jinými oslovenými, vybrali,“ napsal do průvodního textu ke svému výběru populární ekonom Tomáš Sedláček. Měl v podstatě pravdu. Petr Ingerle z Moravské galerie vybíral osobnosti, u nichž mohl očekávat odlišnou míru zájmu o výtvarné umění a zasvěcenosti. Muzikolog, servírka, brněnský primátor, ženský lékař, slavná televizní moderátorka, teoretický fyzik… Odlišné postavení mezi nimi zaujímá pouze v MG nezaměstnaný historik umění a kurátor Ondřej Chrobák. Avšak i on zvolil přístup pro profesionála nezvyklý: „zaobírat se vlastními pocity a postoji“ a „provést upřímně naivní sebeprojekci do životních peripetií malíře Hanuše Schwaigera.“
„Obecnou snahou bylo pokud možno akceptovat všechna přání a nápady ze strany oslovených a do výběrů zasahovat co nejméně,“ osvětlil Ingerle, jak pracoval s deseti osobami zvolenými „tak, aby jejich profese či společenský statut pokrýval co nejširší škálu odpovídající zhruba předběžně stanoveným kategoriím: veřejná osoba, mediální idol, praktické povolání, střední třída, příbuzný obor, vědecký pracovník a již vzpomínaný kolega-kurátor.“ Je sice pravda, že profese či společenský statut apriori nepředznamenávají vůbec nic. Jednoznačnou devizou The Best Of ale je demokratizační gesto, které u ministerstvem zřizované instituce naznačuje, že je „nás všech“, i když si odtud nemůžeme nic odnést domů a povětšinou máme pocit, že „náleží“ pouze úzké skupině specialistů.
HELMICE A VIDEO
Inspirací k uspořádání The Best Of bylo padesáté výročí existence Moravské galerie. Za tu dobu se v depozitářích nahromadil velký počet uměleckých a uměleckořemeslných děl z různých historických období. Pozvaní laici se tudíž přebírali katalogem obrazů, zbroje, figurálních soch, videoartu, nábytku, apod. Zvolená díla pak sesadili do vlastních oddílů výstavy a doprovodili je texty. Textům je zde dobré věnovat mimořádnou pozornost, protože pomohou objasnit řady nejasných spojení mezi artefakty. A nebo je také neobjasní, i k tomu zde často dochází. Jestliže tak setkání akustisko- optických kompozic Dalibora Chatrného a Aloise Piňose s kresebnými interpretacemi Smetanovy hudby od Morgan O´Harové v sekci muzikologa Miloše Štědroně ukazuje na velkou míru kurátorovy orientace v daném druhu umění i schopnosti myslet na zřetelnou jednotu výstavy, v jiných případech je klíč k výběru ukryt hluboko v osobní představivosti kurátora a ani textový návod nepomůže. Přesně to se však dalo při Ingerleho „bezdotykové metodě“ očekávat. Podobně nepřekvapuje ani silně konzervativní výběr. Současné umění na výstavě není, což ovšem není možné přičíst výhradně obavě kurátorů před ním (v textech je ostatně znatelný všudypřítomný ostych před veškerým uměním). Svou roli jistě sehrávají i f inanční omezení, která MG zčásti zabraňují držet prst na tepu doby.
VIZE ODJINUD
The Best Of v říjnu skončí a galerie se opět ujmou k tomu „povolaní“. Dotěrnou se tak stává myšlenka, co by se stalo, kdyby nemělo zůstat u rarity (s popovým nádechem) a mělo dojít promyšlenějšímu, dlouhodobě rozvíjenému prolínání odborného a „laického“ přístupu. Výběr „podle profese a sociálního statutu“ by už nestačil a nahradit by ho muselo úsilí skutečně hledat zejména silné, přesvědčivé vize „odjinud“. Jak by se to dělalo? Co by vznikalo? Moravské muzeum vykročilo ze zajetých kolejí, ale teprve nyní se jeví zajímavým, kam se odtud lze vydat.
The Best Of. Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská galerie v Brně, Husova 14, Brno (www.moravska-galerie.cz). Výstava potrvá do 23. října.
