Ovšem v rámci akce je připomínáno i Bělorusko, KLDR a posílaly se růžové pohlednice na Kubu. Na Václavském náměstí byla výstavka kalendárium totality a po Vltavě na pontonu plul růžový tank doplněný „fakáčem“ trčícím z velitelského poklopu. Vzhledem k načasování byla akce jistě hojně navštívena školní mládeží, nudící se při čekání na vysvědčení. Zde tedy měla příležitost si zase jednou osvěžit oficiální verzi, jak to všechno bylo.
Kritičtější a historicky poučenější jedinec je ale poněkud zmaten. Kdo a co chtěl touto akcí vlastně říci? Dokonale se zde naplňuje, že není jen důležité co se říká, ale také kdo, kdy a jak to říká. Zde k nám promlouvají samotné vládní kruhy, které si platí sobě blízké aktivisty, kteří mají za úkol šířit onu správnou verzi minulosti. Akci zaštítilo ministerstvo zahraničí a obrany, transport tanku zaplatil Vojenský historický ústav a vzhledem k nadměrnosti nákladu vyšel na dvě stě padesát tisíc. Zbytek akce jde z rozpočtu ops Opona, která žije z vládních grantů, podpory velvyslanectví USA a darů spřátelených firem, ale třeba i knihovny Václava Havla. Jestliže v roce 1991 mohlo nespoutané umělecké gesto Davida Černého vzbuzovat jisté sympatie – minimálně souznělo z nespoutaným duchem doby, kdy bylo možné leccos, jeho současné recyklování je za hranicí trapnosti. Už opakovaně bylo připomenuto, že růžový tank nepochází z roku 1968, ale jde o historicky cenný kus, který se skutečně účastnil závěrečných bojů proti fašismu. Míří tedy onen vytrčený prostředník na padlé rudoarmějce? Těžko si představit, že by v podobné roli vystupoval americký Sherman, jenž osvobozoval Plzeň.
