NP č.379 > FejetonRůžová svobodaJan Stern

Tak do Prahy zase přivezli to umělecké veledílo, ten růžovej tank, symbol to svobody. Vždycky jsem byl jeho fanouškem, ba jsem fanouškem samotného principu. Želbohu, ten princip je nemístně potlačován.

 

Jiné monumenty a památníky totiž zůstávají z nepochopitelných důvodů nadále šedé a temné.

Především ten známý kříž v Lidicích. Ta fádnost, ta nuda! Pár litrů růžové by z něj udělalo opravdu závažný artefakt. Kydnout trochu růžové by se mohlo i na ty lidické dětičky, ostatně zhusta dětičky lidických komoušů.

Voni ty Lidice jsou vůbec tak nějak symbolem totality, protože tam komunisti chodili klást věnce. Nalil bych na ně pár hektolitrů růžovoučké z vrtulníku. Anebo – co budem chodit kolem horké kaše – znova je vypálit, to by byl teprv umělecký hepening.

Ale růžová by se měla šířit dál, nesmí se zastavit před žádnou překážkou. Především by potřeboval přetřít a oživit ten památník v Osvětimi. Jednak ta Davidova hvězda je děsně nudná, přesnějc je to obludný symetrický kýč a sionistická propaganda k tomu. Co chudáčci Palestinci, se na to maj dívat? Voni ty Židi, co si budem povídat, nejsou všichni príma kluci. Vlastně jsou dost nesnesitelní, žerou moc česneku a trocha tý růžový by jim patřila. Aby jako věděli, že je moc nemusíme a že o nějaký ty jejich kolbenky nestojíme. A vona taky spousta Židů byli komunisti! Na to jsou důkazy. Čili žádný jako skrupule tady nejsou na místě. Umění musí být nekompromisní.

Anebo ten hnus na Karlově mostě. No jo, myslim všechny ty „svatý“. Já bych vám vo tý jejich svatosti moh povídat! Buzeranti, pedofilové, vrazi a psychotici to byli. Těm zrovna by růžová sekla. A upřímně, vono by to ten Karlův most i dost voživilo. Jen si vemte, jaká by to byla atrakce, růžovýho Bruncvíka by si fotili Japončíci tak, že by se v noci na Malý Straně ani nemuselo svítit, blesky z digitálů by to osvítily až dost. Jenže to bysme v týhle naší zemi nesměli bejt pořád tak zaprdění, museli bysme konečně pochopit, co je to velký umění a dát velkejm umělcům šanci.

Největší konzervativnost a totalita pořád vládne v kostelích. Ještě sem tam neviděl jedinýho růžovýho Ježíše na kříži! Kdyby mu aspoň kapala růžová krev z ran, ale kdepak. Samá konvence a propaganda. Tohle už musí skončit. Veřejně vyhlašuju, že moje parta – teda moje umělecká skupina, abych byl přesný – všechny ty uvzdychaný Kristusky přematlá a dodá jim lesk svobody.

A pak vyrazíme na hřbitovy! To je taky skanzen hnusu a nevkusu. Mramor, holoubci se skloněnou hlavou, hrobečky roztomilých dětiček… Tfujtajbl. Růžovou na ně! Svobodu! Umění! Anebo si snad myslíte, že ty nebožtíci tam byli všichni jako fajn lidi? Tam vám ležej kolikrát pěkný svině. Bych moh vyprávět. Třeba stará Vajcingrová vod nás z baráku. To vám byla kráva. Vadilo jí, že štěká náš Pajda! No pes je snad od toho, aby štěkal, ne?! Na tu je snad i růžovej náhrobní kámen málo, tam bude potřeba hodit růžovej nádech i na popel v urně.

Je tady teda jedno nebezpečí. Že se to jako mladýmu Vajcingrovi nebude líbit. Ale co má co ňákej Vajcingr kecat do umění? Vystudoval snad AMU?

Nakonec přijdou na řadu stromy a tráva. Tu jejich lampasácko-bolševickou zeleň už taky dlouho trpět nebudeme. Chceš pučet? Puč si, ale růžově. Nebo přijde balakryl.

Jistý je, že budoucnost patří nám. Nás angažované, ba takřka zasloužilé umělce už totiž nic nezastaví. Ani Bulhaři a jiný suchý hajzly.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv