NP č.374 > Téma číslaVidím to, co jiní nevidíAlexandr Budka

Lidé mají stále více znalostí, ale schopnost se v nich vyznat bere za své. Informace navíc představují cenné zboží, a to se jen tak nerozdává. Ideální živná půda pro spekulace, alternativní výklady a spiklenecké teorie. Jak se v nich vyznat a jak si zachovat zdravý rozum?

 

Je pozdní večer a mířím na nehostinnou periferii, kde se mám v bytě jedné kamarádky setkat se známým českým spisovatelem. Známe se už dlouho, ale posledních několik let jsme se neviděli. Jen od společných přátel jsem se občas dozvídal, že se stáhnul ze společenského života, a když už se někde objeví, panují obavy o jeho duševní zdraví. Prý naznačuje cosi o nejrůznějších tajemných odhaleních a už dlouho se neví, na čem kdysi tak aktivní tvůrce vlastně pracuje.

Konzultace, v jejímž úvodu musím slíbit, že neprozradím žádné indicie vedoucí k odhalení mého informátora, jenž si vymiňuje pseudonym Altersider, se protahuje do pozdních nočních hodin. Dozvídám se množství víceméně neškodných zajímavostí a alternativních výkladů historických událostí, nicméně některé domněnky jsou skutečně znepokojivé. Nakonec mi může být celkem jedno, jestli byla na Araratu opravdu objevena Noemova archa nebo je-li skutečná příčina absence českých knih na portálu Amazon v tom, že tam ještě nedisponují dostatečným množstvím cenzorů vládnoucích češtinou. Co když je ale opravdu naše politická reprezentace parta spiklenců v cizím žoldu? Nebo dokonce převlečených ufonů? A je to vzhledem k jejich výkonům opravdu tak nepravděpodobné? Opravdu si netroufám rozhodnout, kdo z nich je v duchu známého pořekadla jen blbý a kdo navedený.

Cestou domů mám co dělat, abych nezačal ostražitě sledovat světla za mnou jedoucích vozidel a tajemné odlesky, vrhané na zatažené nebe nedalekým velkoměstem. Z rádia hlásí, že byla odhalena další spletitá politická intrika a pod náporem návštěvníků chtivých podrobností padaly zpravodajské servery. I můj aristotelskými sylogismy utužovaný mozek začíná pod náporem přemíry tajemných skutečností vypovídat službu. Varování Woodyho Allena „to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou,“ mi klidu nepřidává.

 

SPIKNUTÍ BEZ PACHATELŮ

Označit něco za konspirační či spikleneckou teorii je dnes nejsnazší způsob, jak se zbavit nepříjemného odhalení. Víra v jejich pravdivost je neklamným důkazem intelektuální méněcennosti či duševní nepříčetnosti. Přesto mají svůj nepopiratelný půvab. Lidstvo provázejí odnepaměti a vzdorují vší osvětě. Mnohé teorie přežívají ještě dlouho po zániku společenských okolností, které je zrodily.

Víru v židovské spiknutí jsem dlouho znal jen z knih a domníval se, že je nenávratně pasé, alespoň u nás. O to větším šokem byla společná cesta ze zapadlé pošumavské vísky s naší bodrou sousedkou. Psala se devadesátá léta a tak sympatická paní zcela očekávatelně dlouze lamentovala nad těžkým venkovským životem za časů transformace. Výčet zrušených autobusů, služeb, fabrik a nezaměstnaných sousedů ale zcela nečekaně uzavřela konstatováním, že za to všechno můžou Židi. Veškeré námitky, že dnes už staré náboženské a etnické vazby nehrají přílišnou roli, lidi daleko více motivuje touha po okamžitém zisku a nejsou ochotni sloužit nějakému nadosobnímu ideálu, byť by to byla údajná světovláda jejich národa, smetla konstatováním, že to je sice možné, ale pro Židy to neplatí. Její přesvědčení bylo zcela nevyvratitelné, navzdory tomu, že vzhledem ke svému věku potkala živého praktikujícího Žida možná tak leda v dětství na pískovišti.

 

NEODOLATELNÁ PŘITAŽLIVOST UTAJOVÁNÍ

Co vlastně strhává leckdy i sympatické a vzdělané lidi k hlásání podezřelých bludů? Jednou z příčin je stále narůstající složitost světa, ve kterém už není nepochybné snad vůbec nic. Milan Kundera píše o své babičce, které bylo zcela jasné, že když málo prší, bude špatná úroda a nikdo ji nemohl přesvědčit o opaku. Dnes naše prosperita závisí na zcela nevysvětlitelných komplexních jevech mimo náš dosah, které je nemožné předvídat. Od toho už je jen krůček k přesvědčení, že podléhají záměrné manipulaci nějaké skupiny.

Konspirovat znamená latinsky společně dýchat, možná ještě lépe dýchat jeden za druhého. Konspirujeme tedy tak trochu všichni. A to dokonce se svými nejbližšími či ještě častěji proti nim, vždyť leckterý partnerský vztah je plný utajování a záměrného uvádění v omyl. Po-malu každá rodina má nějakou svou mytologii, obhajující mocenské a majetkové uspořádání v jejím rámci, nejrůznější kostlivce ve skříni, utajené příbuzné nebo dávné poklesky. Tak či onak jsou do těchto soukromých spiklenectví zapojeni leckdy i vzdálení příbuzní a mnohý dospívající je postaven před náročné detektivní pátrání završené poznáním, že mu rodiče lhali a nic na světě není tak, jak se zdálo.

Teorie spiknutí tedy rezonuje s podstatou naší psychiky. Dříve, než poznáme svět a podstatu jeho fungování, musíme poznat sami sebe – ono gnothí seauton z delfské věštírny. Už na této osobní úrovni se setkáváme se spiknutím, sama naše psychika intrikuje proti vědomí, skrývá pravé motivy a příčiny chování, vytváří nejrůznější racionalizace a falešná vysvětlení, chránící nás před pravdou, která by byla nad naše síly. Spikleneckým teoriím nepodléhají nejčastěji lidé hloupí. Často jsou to ti, kteří se až příliš spoléhají na svůj rozum, sami se snaží úspěšně manipulovat své okolí a jsou přesvědčeni, že vše se dá vysvětlit. Poznání, že místo rafinovaných plánů se za chodem světa může skrývat jen do nebe volající hloupost a neschopnost domyslet důsledky vlastních činů, je pro takové lidi až příliš tvrdé.

 

 ROZHOVOR SE SPISOVATELEM, KTERÝ NECHTĚL PROZRADIT SVÉ JMÉNO

Říká si Altersider. Pohybuje se v oblasti alternativních médií, tedy serverů, které mapují skryté konání a počínání lidstva. Není jejich fanouškem, ale tvrdí, že jejich přítomnost bychom měli začít brát vážně. I proto, že počet jejich čtenářů raketově roste. Vypořádat se s fenoménem známým pod souhrnným názvem konspirační teorie blahosklonným výsměchem je způsob, který se lidstvu může vymstít.

 

Čím si vysvětluješ nárůst obliby takzvaných konspiračních teorií?

Je mnoho otázek, málo uspokojivých odpovědí. Lze říci, že za něj mohou i sama média. Víš, že o mnohých významných událostech informují jednostranně, zkresleně, nebo vůbec. Vzpomeň si na tzv. biologické zbraně Husajnova režimu, na hysterii kolem různých prasečích i jiných chřipek, nebo na bagatelizování fukušimské tragédie. Nediv se, že se čtenáři začínají ohlížet i po jiných zdrojích.

 

Myslíš tedy, že tyto servery, zabývající se i naprostými šílenostmi, jako je teorie duté Země, máme brát vážně?

Jednoznačně. Hlavně jejich popularitu. Ona něco vypovídá. Například, že člověk potřebuje znát víc, než je mu umožňováno.

 

Dobře. Ale věřit na to, že všechno ovlivňují ufouni nebo že svatý otec je iluminát, to přece zavání psychiatrickou léčebnou.

Víš co je nejsrandovnější? Že když budeš běhat po městě a křičet: „Vidím ďábla! Mulisy, mulisy!“ skutečně tě tam zavřou. Ale když zavoláš do novin a řekneš: „Viděl jsem anděla. Mluvil ke mně a řekl mi tohle a tohle,“ vyjdeš na titulní straně a budeš vážený a ctěný. Není v tom trochu rozpor?

 

To máš možná pravdu, ale věřit na anděly přeci není totéž jako na ufony, co postavili pyramidy.

To říkáš ty. Bagatelizuješ, protože to je pro tebe snadné. Je velmi pohodlné označit lidi, kteří chtějí znát pravdu o skrytých jednáních, za konspirátory. Zesměšnění funguje vždycky. Přitom ale skrytá jednání jsou přirozeným lidským projevem, jsou součástí naší životní strategie. Jako když se schovávají dárky. Chceš druhého překvapit, tak se šikovně vyptáváš, dárek potají koupíš a ukryješ. Až přijde čas a konspirace zmizí. Uznávám, že tohle je velmi manipulativní příklad. Ale existuje třeba průmyslová špionáž. Chci tím říct, že všichni něco z různých důvodů skrýváme. Některé jsou ušlechtilejší, jiné zase pragmatičtější.

 

Chceš naznačit, že důvody pro některá jednání je vhodné neskrývat, ale zamlžit?

Ano. Utajování se nevyplácí. Je drahé, přitáhne pozornost a padne na tebe stín podezření. Lepší a modernější je informace o skrytém jednání směrem k veřejnosti uvolnit.

 

Tím se ale odhaluješ…

Ani náhodou. Musíš pochopit, že pravda neexistuje. Jsou jenom verze. A pokud ty pošleš na trh s informacemi celou sadu navzájem se popírajících verzí jedné události, máš vyhráno. Použiješ informace, informace štěpené na dezinformace, dezinformace postavené jako samostatné informace, podpoříš to několika příběhy. Stačí, aby k jedné události byly tři výklady, které určité skupiny lidí akceptují, a vyhrál jsi. Pokud někdo náhodou vypátrá řetězec posloupností a vazeb, jiným skupinám jej nedokáže sdělit. Jako Orwellův newspeak. Stačí smíchat slova s jasně definovanými významy a odebereš jazyku schopnost sdělovat. Například humanitární bombardování. Připomíná to komunistický boj za mír. Nevím, co to je, humanitárně bombardovat, ale odteď vím, že si na slovo humanita, humanitární mám dát pozor. Někdy stačí jen posunout významy. Slovo komunita, komunitní se používalo dávno před komunismem, ale my dnes víme, že vytváření komunit je podezřelé a nebezpečné. Přitom jde jen o pospolitost. Některá slova odstraníš úplně.

 

Myslíš třeba slušnost, soucit, něhu?

Nezištnost, úctu, solidaritu. Můžeš si vybrat. Když nejsou slova, nejsou ani normy. Nahradíš tyhle slova spravedlivým bojem ve jménu všeho proti všemu a rozložíš přirozené lidské vazby. Pro ty, kteří se nechtějí se životem ve strachu smířit, vymyslí dehonestující označení konspirační teoretici a můžeš úřadovat.

 

To tady ale popisuješ staré rozděl a panuj…

Jistě. Změnil se snad za dva tisíce let nějak člověk? Je hrubý, silový a nevypočitatelný jako vždycky. Je mi líto, ale osvícenství bylo slepou uličkou.

 

To není moc optimistická vize.

Když selže nebo zastará jeden systém myšlení, bývá nahrazen jiným. Já myslím, že narůstající aktivita druhdy mainstreamových čtenářů na alternativních serverech ukazuje, že se něco mění. Vedle sebe leží různě důvěryhodné informace z ufologie, kosmologie i z oblasti seismických zbraní a manipulací, které se týkají jedné události, a spotřebitel si vybírá. Jako v takovém undergroundovém obchoďáku. Je to trochu rebelské, trochu vzrušující, trochu zábavné. A možná zatraceně důležité.

 

Proč?

Dost čtenářů vede k alternativním serverům důvodná pochybnost o objektivním informování ze strany mainstreamových médií. Musíš si uvědomit, že nezávislá a samostatná média patří do romantické minulosti. Jsou to výrobny, které prodávají iluzorní informace. Navíc vždy opožděně. Zatímco alternativní weby již v roce 2007 hovořily o možné ekonomické krizi, mainstreamová média byla pěkně zaskočena. To profíci nevěděli nic dopředu? Jak jim chceš věřit? Důvodná pochybnost je jediný nástroj demokracie, který funguje. Odmítneš něco, co ti nesedí, a hledáš jinde.

 

Ale přeci jen zdůvodňovat všechno spiknutími, z toho se čtenáři taky nedozvědí pravdu.

Možná že mnoho lidí už nehledá pravdu, ale možnost. Jakoby se možnost mohla stát novou kvalitou. Je možné, že tento stav vystihuje stav moderního člověka přesněji než únavné hledání jedné ultimativní pravdy. Jakou cenu za to ovšem lidstvo zaplatí, ukáže budoucnost. Ale pořád mi to přijde rozumnější než sázet na jednu jedinou oficiálně uznanou teorii.

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kdo vládne světu... / Alexandr Budka, Petr Pospíšil > NP č.374 > Téma čísla Torií spiknutí jsou desítky, vzájemně si odporují. Je velmi nesnadné a nemá ani smysl anžit se je propojit do jednoho smysluplného rámce. Představují spíše nesourodou sbírku různých představ, dokument představ o povaze moci.   číst dále Impotence, idiocie a indicie / Jan Stern > NP č.374 > Fejeton Tak jsem vám nedávno potkal spolužačku z vysoké školy. A ona mi povídá, že ty moje fejetony jsou hezké, ale „genderově hrozné“. To mnou otřáslo. A zařekl jsem se, že do příštího fejetonu vrazím ten genderově nejvyváženější fór, co znám, i kdyby se tam nehodil.   číst dále Nahota v Chile / Martina Křížková > NP č.374 > Pošli to dál Pero, jež nečekaně skončilo v kapse českého prezidenta Václava Klause, prý nebylo obyčejné, ale posázené polodrahokamy. Konkrétně lapis lazuli. Chilská strana sice ujistila, že jim tento malý skvost nebude chybět, ale i tak by měl ztrátu Chilanům někdo nahradit. Nebo alespoň vyjádřit vděk za to, že měli při výběru dodavatele protokolárních psacích potřeb šťastnou ruku.   číst dále Boj o vše není na škodu / Petr Procházka > NP č.374 > Rozhovor Herec, moderátor, divadelní režisér, scenárista, básník, rozhlasový spíkr, televizní šoumen, vynálezce recyklovaného filmu, ba i hip-hopový a folkový pěvec. Lumír Tuček je skoro renesanční člověk.   číst dále

Nejčtenější články autora

Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále Úpadek má i světlé stránky / Michal Špína, Alexandr Budka > NP č.361 > Rozhovor Už od dob Sokratových je známo, že učitelé filozofie kazí mládež. Zdeněk Kratochvíl je jedním z nejvýkonnějších a nejoblíbenějších kazitelů dneška. Bolehav mu zatím nikdo neordinuje a dokonce svou činnost stále ještě vykonává za státní peníze, navzdory všem snahám o "zefektivnění" univerzitního vzdělání.   číst dále
celý archiv