NP č.374 > FejetonImpotence, idiocie a indicieJan Stern

Tak jsem vám nedávno potkal spolužačku z vysoké školy. A ona mi povídá, že ty moje fejetony jsou hezké, ale „genderově hrozné“. To mnou otřáslo. A zařekl jsem se, že do příštího fejetonu vrazím ten genderově nejvyváženější fór, co znám, i kdyby se tam nehodil.

 

Žádný vyvážený teda neznám, ale znám jeden echt feministický, tak snad to bude stačit. Je to ten, jak Izák povídá Sáře: Já se s tebou rozcházím od stolu i od lože! A Sára mu odpoví: Panebože, Izák, ty už nemůžeš ani jíst?

No, tak to bychom měli a teď zase k vážné práci. Původně jsem totiž chtěl psát úplně o něčem jiném. Určitě jste o tom případu také slyšeli: policie našla na kolejích ležet muže, přivolala policejního lékaře a ten konstatoval smrt. Když pak policisté čekali na pohřební vůz, „mrtvý“ najednou vstal a promluvil na ně.

Tak ona to není nijak zvlášť super historka, dát ji do scénáře komedie, tak většině z nás se z toho postaví oči v sloup, neboť ten fór s obživlým nebožtíkem byl použitý snad milionkrát. Ale realita je vždy zajímavější a imaginací komiků nepostihnutelná: ten reálný případ, který nedávno zaplavil veškeré zpravodajství v zemi, měl rozkošnou tečku. Zeptali se totiž nějakého toho mluvčího, co on jako na to. A on povídá: Existují indicie, že policejní lékař nestanovil správnou diagnózu. Tak tohle už vám žádný scénárista nevymyslí. To už je poezie sama. Nevzdělaný blb by tomu novináři řekl: ano, náš lékař se spletl. Ale blb školený, ten má za ušima a kdoví kde ještě, ten vám poví, že „existují indicie“.

Voni se tydlecty indicie vůbec dost rozmohly. Jsou jako Vegeta. Můžete je vrazit do všeho a všemu dají takovou tu univerzální chuť, díky níž už nad chutěmi nějak nepřemýšlíme. První to pochopili naši politici. Dřív třeba řekli „myslím, že je to tak a tak.“ Jenže čas oponou trhnul a sotva by kdo dnes uvěřil, že politik myslí, že. A tak nastoupili manažeři krizové komunikace a pošeptali politikům do ouška: neříkejte raději, že myslíte, řekněte, že existují indicie. A volič je opět uklidněn.

On i ten starej fór o Izákovi a Sáře (abychom ho teda nějak zapracovali do celkového konceptu) byl by lépe zkomunikovatelný, kdyby jeho autor byl komunikačně vyškolen a vložil Sáře do úst třeba větu: „Proboha, Izák, existují indicie, že jde o mystifikaci.“ Vona totiž tadleta mystifikace – to jsem vám zapomněl říct – to je druhá komunikační bomba, co mezi nás odkudsi spadla.

Dneska patří mystifikace k dobrému tónu. Kdo ještě nemystifikoval, ten je totálně out. Ale tady víme, kdo to začal. No jistě: ministr Kalousek (v době, kdy tento fejeton čtete, už možná ani není ministr, protože v éře mystifikace nikdo neví, co přijde zítra). Byl to tento proslulý kulišák, kdo dal slovu mystifikace nový rozměr. To, co dříve bylo třebas vyhrožování, neřkuli stará dobrá lež, dnes je mystifikací. Tohle slůvko má vyleštěný chrom na svém povrchu a požírá slůvka ostatní, jaksi zpráchnivělá. Vede to ovšem k jistému zmatení. To, že v novinách jsou jen mystifikace, tak nějak platilo vždy. Ale dnes tam jsou mystifikace, které byly mystifikacemi buď včera, nebo jsou jimi dnes, anebo také jimi budou až zítra. A na to aby už měl člověk píejčdý, aby se v tom vyznal.

Ostatně myslím, že na nějaké té univerzitě už otevírají mystifikologická studia a půlku zpráv budou časem zabírat vyjádření mystifikologů odhadujících na základě erudice, případně Bártova izraelského detektoru lži, na jakém stupni se aktuální mystifikace právě nachází – jestli už se máme smát, anebo máme ještě chvilku být formálně znepokojeni.

Ovšem nyní již existují závažné indicie, že tento fejeton končí.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vidím to, co jiní nevidí / Alexandr Budka > NP č.374 > Téma čísla Lidé mají stále více znalostí, ale schopnost se v nich vyznat bere za své. Informace navíc představují cenné zboží, a to se jen tak nerozdává. Ideální živná půda pro spekulace, alternativní výklady a spiklenecké teorie. Jak se v nich vyznat a jak si zachovat zdravý rozum?   číst dále Nahota v Chile / Martina Křížková > NP č.374 > Pošli to dál Pero, jež nečekaně skončilo v kapse českého prezidenta Václava Klause, prý nebylo obyčejné, ale posázené polodrahokamy. Konkrétně lapis lazuli. Chilská strana sice ujistila, že jim tento malý skvost nebude chybět, ale i tak by měl ztrátu Chilanům někdo nahradit. Nebo alespoň vyjádřit vděk za to, že měli při výběru dodavatele protokolárních psacích potřeb šťastnou ruku.   číst dále Večírek s policií / Alexandr Budka > NP č.374 > Pošli to dál Když jsem chvíli po Sametu provázel po Praze náctiletou návštěvu ze slunné Kalifornie, dobře jsem se bavil údivem, který ona slečna na každém kroku projevovala. Její úžas dostoupil vrcholu, když jsem jí vzal do tehdy nejpopulárnějšího klubu Bunkr.   číst dále Afrika křesťanská / Magdaléna Vaculčiaková > NP č.374 > Dějiny přítomnosti Kontinentem, kde křesťanství stále expanduje, je určitě Afrika. V životaschopném rytmu se zde mísí s ostatnímu náboženstvími. V připomínce oslavy Velikonoc v Ugandě by ale nemělo zapadnout, že jeho přijetí nemusí být jednoznačné.   číst dále

Nejčtenější články autora

My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Kurz psavého psaní / Jan Stern > NP č.467 > Fejeton – Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě   číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále
celý archiv