NP č.373 > Pošli to dálOzvěna státních spojůAlexandr Budka

Pamětníkům netřeba připomínat, v jak zoufalém stavu byly ještě v osmdesátých letech telekomunikace. Za korunu jste si sice mohli po telefonu povídat třeba celý den, ovšem jen za předpokladu, že jste linku nesdíleli hned s několika nerudnými sousedy nebo ještě hůře, pokud jste ji vůbec měli.

 

O dobrodružstvích spojených s hledáním funkční telefonní budky nemluvě. Čekací lhůty na zavedení Bellova přístroje se počítaly na léta, mnohdy jste se dovolali úplně jinam, než jste chtěli, a tak byl stav spojů častým námětem komunální satiry a povoleného tepání dobových nešvarů.

V devadesátých letech jsme se rázem přenesli do jiného světa. Domácí přístroje s vytáčecím ciferníkem nahradily mobily do kapsy. Státní monopolista se transformoval do soukromé společnosti, jejíž manýry sice občas připomenou staré časy, ale proč se tím trápit, když už jí člověk díky konkurenci není vydán napospas. I proto jsem si už před lety vybral za svého operátora společnost Vodafone, tehdy ještě Oskar. Prezentovala se jako mladá, dynamická, nezatížená neblahou minulostí, sympaticky neformální a vstřícná ke svým zákazníkům. Zároveň oplývající tím, čemu reklamní jazyk říká „zázemí velké nadnárodní společnosti“, tedy zdroji a schopností poskytovat služby globálně na nějaké standardní úrovni. Nemilé překvapení, jež mě z tohoto očekávání vyvedlo a vrátilo do časů věčně hluché linky, nastalo před třemi týdny. Ukradli mi mobil, a tak jsem požádal o vydání nové SIM karty k mému paušálu. Tu jsem dostal, ale s omluvou, že jim při přechodu na vyšší stupeň kvality poskytování služeb spadl systém, takže její registrace a zprovoznění potrvá asi tři dny. Nepotěšilo mě to, ale co se dá dělat, že. I dokonalý stroj se někdy zadrhne.

Naneštěstí ze tří dnů jsou již tři týdny a dosud se nenašel nikdo kompetentní, kdo by mi dokázal sdělit, jak dlouho porucha, která rozhodně není na mém přijímači, ještě potrvá. Paušál, který nemohu využívat, zatím vesele běží. Pravda, po důrazné stížnosti mi byla poskytnuta náhradní, předplacená karta, ovšem kredit je z ní už dávno pryč a konec poruchy v nedohlednu. Zato se ohlásil ten, koho bych nejméně čekal. Uprostřed neděle (sic!) se ozvalo oddělení péče o zákazníky, ovšem nikoli s vysvětlením situace a návrhem kompenzace, ale s dotazem, jakže jsem spokojený s jimi poskytovanými službami a jaká je pravděpodobnost, že je doporučím někomu dalšímu! Byl jsem poněkud v rozpacích, jak slušně odpovědět, ale korektní paní telefonistka mě ujistila, že mě to nemusí trápit, jsem prý dnes už šestý a moji předchůdci vyjádřili údiv mnohem drsněji. Trochu mne děsí představa téhle nové antiutopie. Velké společnosti už neposkytují své služby, jen za ně dál inkasují peníze a propracovanými marketingovými nástroji přesvědčují, jak jim záleží na naší spokojenosti a mínění. Místo IT oddělení, snažícího se nahodit spadlý systém, se posílí PR oddělení, mající za úkol chlácholit a ujišťovat, že je vše v pořádku. Chystám se převést své číslo ke konkurenci, ale co když tenhle nový trend postihl i zbývající dvě firmy na trhu?

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vzít do ruky sprej... / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Graffiti patřilo k vedlejším produktům revoluce. Stylizované nápisy na zdech přiblížily Prahu západu dříve než nové supermarkety a silnice. Policie zpočátku příliš často zasahovat neuměla nebo nechtěla. Příslovečné betonové džungle sídlišť tak vytvořily ideální prostor pro vznik místních „crew“. Všeho do času?   číst dále Noční práce / Tomáš Havlín > NP č.373 > Téma čísla „TOP jsou top, s nima se nechci srovnávat. KGS jsou zase nejstylovější. Pokud jde ale o to, kdo je nejvíc vidět v ulici, tak jsme vyhráli,“ říká Plebe. Dnes v noci budeme doprovázet BE - nyní nejaktivnější pražskou graffiti skupinu neboli crew.   číst dále A je to? Není. / Jan Stern > NP č.373 > Fejeton Mnozí jste již jistě pochopili, že patřím k velkým bojovníkům proti iracionalitě. Jako takový nemohu již dále mlčet o jednom z nejohavnějších tmářských rituálů orgiastického typu, jemuž se pravidelně mnozí mezi námi oddávají. Míním tím uklízení.   číst dále Za čisté město / Tomáš Havlín, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Jihlavu předchází pověst jednoho z „nejpočmáranějších“ měst v republice. A také města, jehož radnice bojuje proti writerům nevybíravími metodami, aniž by jim nabídla jedinou legální plochu. To zní přitažlivě. Nejde ale jen o populistickou bublinu?   číst dále

Nejčtenější články autora

Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále Úpadek má i světlé stránky / Michal Špína, Alexandr Budka > NP č.361 > Rozhovor Už od dob Sokratových je známo, že učitelé filozofie kazí mládež. Zdeněk Kratochvíl je jedním z nejvýkonnějších a nejoblíbenějších kazitelů dneška. Bolehav mu zatím nikdo neordinuje a dokonce svou činnost stále ještě vykonává za státní peníze, navzdory všem snahám o "zefektivnění" univerzitního vzdělání.   číst dále
celý archiv