NP č.368 > Dějiny přítomnostiRežisér jako náboženstvíPetr Procházka

Edward D. Wood Jr. byl prohlášen za nejhoršího režiséra všech dob a stal se jediným filmařem, jehož jménem byla založena církev.

 

Edward Wood rád srovnával sám sebe s Orsonem Wellesem. Stejně jako on byl scenáristou, režisérem i hercem v jedné osobě ve většině svých filmů. Na rozdíl od Wellse to ale dělal hlavně proto, že potřeboval ušetřit peníze a čas. Je to jeden z důvodů, proč jsou Woodovy filmy tak špatné. Mnohými jsou považovány za vůbec nejhorší v historii kinematografie.

 

HRDINA FREAK SHOW

Ed Wood jako pravý avatar ke slávě přišel až po smrti. Dnes je obecně respektován filmovými znalci a historiky, ne pro talent, který bezpochyby neměl, ale pro zřejmou horlivost a upřímnou lásku k filmu. Absence filmařských schopností mu i jeho dílům vynesla nálepku „kultovní“. Po celém světě lidé zakládají jeho fankluby a roku 1996 byla v USA dokonce zaregistrována Církev Eda Wooda.

Nutno předeslat, že Edward Davis Wood Jr. (1924–1978) snad už před svým zrozením chtěl být slavným filmovým režisérem. Jeho otec, který se také jmenoval Edward, pracoval pro americkou poštu. Rodina se často stěhovala, až se nakonec usadila v městečku Poughkeepsie, kde se Ed Wood Jr. narodil. Od dětství se zajímal o umění, především o to pokleslé a laciné. Sbíral komiksy, bulvární magazíny a navýsost zbožňoval westerny, horory a okultní filmy. Filmem byl nakonec natolik posedlý, že místo školy raději seděl v místním biografu.

Říká se, že jeho matka Lilian vždy chtěla holčičku, proto malého Eda někdy oblékala do dívčích šatů. „Woodologové“ se domnívají, že právě zde můžeme nalézt původ Edových pozdějších transvestitních tendencí. Rodina nebyla příliš bohatá, proto Ed brzy po škole začal pracovat jako uvaděč v kině. Přivydělával si i jako zpěvák a bubeník v místní country kapele a později založil vlastní zpívající kvartet Eddie Wood´s Little Splinters. K sedmnáctým narozeninám dostal osmimilimetrovou filmovou kameru Kodak City Special. Okamžitě začal natáčet film o zřícení letadla v okolí domu, kde bydlel.

Po napadení Pearl Harboru se nechal zapsat do amerického námořnictva. Zúčastnil se mnoha bojů a stal se válečným hrdinou. Wood o sobě tvrdil, že válčil v bitvě o Guadalcanal, přičemž prý měl na sobě tajně oblečenou podprsenku a kalhotky. Po válce odešel od mariňáků a přidal se k pouťovým umělcům. V boji s Japonci ztratil několik zubů a po zásazích z kulometu měl těžce zraněnou nohu. Spolu s jeho osobními fetiši a hereckému nadání se díky tomu z něj stal skvělý kandidát pro freak-show. Hrával různé podivíny, skřety a také polomuže-položenu. K jeho velkým neřestem patřily po válce drogy, alkohol a sex a samozřejmě také filmy, kterých začal produkovat značné množství.

 

DR. ACULA JE LAPEN

Prvním regulérním filmem Edwarda Wooda byl snímek The Sun Was Setting (A slunce se zastavilo) z roku 1951, který naprosto propadl. Neúspěch debutu jako by symbolicky předurčil celou Woodovu kariéru. O dva roky později natočil naivní western Trick Shooting with Kenne Duncan (Škola Duncanovy trefy) a poloautobiografický fiktivně-dokumentární spektákl Glen or Glenda (Glen nebo Glenda) o první úspěšné operaci změny pohlaví. I když ani tyto dva snímky neznamenaly žádné zlepšení, Wooda to od dalších filmů neodradilo.

V roce 1955 vznikl později slavný Bride of the Monsters (Svatba příšer), kde věhlasný herec němé éry Bela Lugosi hraje šíleného vědce, jenž chce vytvořit rasu atomických supermanů, kteří by mu pomohli převzít vládu nad světem. Snímek obsahuje množství zcela nevysvětlitelných záběrů. Na některých je neochotně hrající, na drogách závislý a nedostatečně placený Bela Lugosi, jinde zase úžasná gigantická gumová chobotnice, kterou Wood se členy štábu ukradl ze skladu Republic Studios. Dílo patří do trojice Woodových nejznámějších filmů: vedle Glen or Glenda a Plan 9 from Outer Space (Plán 9: Vykradači hrobů z vesmíru, 1959).

Plán 9 je znalci považován za vůbec nejhorší film všech dob. Vypráví příběh mimozemských nájezdníků, kteří se zajímají o vývoj nové zbraně zde na Zemi, jež může zničit částečky slunečního světla. Různé cesty, které mají zabránit vývoji této tajemné zbraně, selhávají. Velitel mimozemšťanů proto nařídí uskutečnit Plán 9: znovuoživení lidských mrtvol, jež mohou pomoci zničit zbraň pozemšťanů. Plán 9 je strašlivou ukázkou filmového neumětelství a ve výsledku vychází jakožto neuvěřitelná parodie na sci-fi (např. létající talíře simulují poklice kol z Cadillacu). Wood jen málokterý záběr točil opakovaně, dialogy vymýšlel na place, coby rekvizity využíval i odpadky.

Další proslavený Woodův počin Night of the Ghouls (Noc duchů) vznikl v roce 1959, ale mohl být uveden až o čtyřicet let později, protože Wood si z finančních důvodů nemohl dovolit zpracovat negativy. Hlavní postavou snímku je podvodník Dr. Acula, který předstírá, že je schopen kontaktu s mrtvými. Bere za to od lidí velké peníze, ve finále je však lapen pravými duchy a uvězněn na věčnost. Posledním Woodovým filmem je Necromancia (1971). Natočil ho podle vlastního románu The Only House. Film měl být původně erotický, ale nakonec je spíše nechtěně strašidelný.

 

PO SMRTI IKONOU

Po celou dobu Woodovy filmové kariéry stíhala oprávněně jeho díla značná kritika a komerční neúspěch. Wood skončil jako režisér porno snímků a spisovatel románů ze světa transvestitů. Propadal depresím a většinu času trávil s lahví whisky. Na konci roku 1978 prodal své scénáře po sto dolarech za kus a po soudním vystěhování z bytu se přesunul do kamarádova bungalovu, kde o pár dnů později zemřel v padesáti třech letech na infarkt. Všechny jeho osobní věci se vešly do jednoho kufru. Paradoxně právě od tohoto okamžiku začal být opravdu slavný.

V roce 1980 byl posmrtně vyhlášen jako nejhorší režisér všech dob a získal cenu Golden Turkey (cena je nazvaná podle knihy o filmových kuriozitách The Golden Turkey Awards, kterou spolu se svým bratrem napsal filmový kritik Michael Medved, pozn. autora). Kult Eda Wooda se začal pomalu šířit a v roce 1994 jeho životní příběh zpracoval Tim Burton v kultovním snímku Ed Wood s Johnny Deppem v hlavní roli.

O dva roky později vznikla církev, jež nese Woodovo jméno. Založil ji reverend Steve Galindo jako věčnou poctu režiséru Edu Woodovi: „andělu v těle pozemském“. Na počátku této reálně evidované církve stála skupinka filmových nadšenců, kteří pořádali bujaré parodické mejdany s promítáním těch nejhorších filmů světové kinematografie. Vůdce bláznivé bandy Galindo však šel, stejně jako Ed Wood, do krajnosti, sepsal manifest (Wood Kamph) a tento spolek zaregistroval v USA jakožto nové americké náboženství. „Posvátný woodismus se totiž staví zcela náhle nad veškerou judaisticko-křesťanskou etiku, která po celá staletí sužuje a dusí všechny věřící. Tupé věřící. Nás. Nás všechny, kteří žízní po sexu, pití, homosexualitě, sportu bez sutan, sexu bez sutan, roubování jabloní a dalších neodpustitelných hříších.“ (komentář k Wood Kamph)

Z prvotního žertu se woodismus jako virus začal šířit po celém světě. Muž, který chtěl být uznán za velkého režiséra, skončil jako ikona všech upřímných neumětelů a volnomyšlenkářů.

 

Autor je režisér a spisovatel.

 


autor / Petr Procházka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Třídní boj: encyklopedické heslo z roku 2011 / Jan Stern > NP č.368 > Fejeton Počátky třídního boje nacházíme v 19. a 20. století, tehdy však šlo pouze o jemné, zárodečné varianty (tzv. prvobytně pospolný třídní boj). Zásadním způsobem třídní boj propukl teprve ve století jednadvacátém, když se třídní antagonismy prudce vyostřily a v důsledku rozvoje technologického a kulturního také definitivně vykrystalizovaly proti sobě stojící třídy.   číst dále Práce bez iluzí / Jaroslav Fiala > NP č.368 > Pošli to dál Naše vláda to nemá lehké. Zdržuje ji kdejaký kverulant v bílém plášti a na popularitě jí nepřidá ani nezaměstnanost, která se blíží dvojcifernému číslu (9,8 %).   číst dále Z vlastníka nuzákem, snadno a rychle / Alexandr Budka > NP č.368 > Pošli to dál Ochrana vlastnických práv, onen nedotknutelný pilíř našeho systému, je uplatňována podivně selektivně. Nemusí se jednat hned o majitele pozemků, odmítajících náležitě ochotně odkývat nějaký ten budovatelský projekt nebo oběti svévolných exekutorů. Ještě častěji se s diskriminací setkáváme my majitelé postarších automobilů.   číst dále Povstání v turistickém ráji / Dalibor Záhora > NP č.368 > Pošli to dál Letošní turistická sezóna v Tunisku je nejistá. I do Česka už pronikly zprávy o tuniském povstání, které svrhlo autoritářského prezidenta a jeho vládnoucí klan. Idylická iluze o stabilní severoafrické zemi vzala rychle za své. Stejně tak iluze o evropských politických elitách, které se „zlým“ státům dokáží postavit – tuniský diktátorský režim v tichosti tolerovaly desítky let.   číst dále
celý archiv