NP č.365 > ReferátZ ulice do kamenného divadlaAlexandr Budka

„Bezdomovecké“ divadlo Ježek a Čížek funguje už deset let. Za tu dobu dosáhlo nemalých úspěchů, ale skutečným převratem je právě probíhající spolupráce s divadlem Komedie. Jedním z našich nejlepších souborů.

 

Kamila Polívková, známá scénografka a dnes i nadějná režisérka působící v Divadle Komedie, shlédla pouliční představení pražského divadla lidí bez domova Ježek a Čížek a hned ji napadlo, že by jeho herci skvěle fungovali v jejím právě připravovaném představení. Z této šťastné náhody povstala spolupráce, která je pro soubor Ježka a Čížka průlomová. Divadlo začínalo s díly Daniila Charmse, kterému vděčí i za svůj název a postupně si troufalo na stále významnější kusy naší i světové dramatické literatury, došlo i na originální autorská představení. Významnou roli v repertoáru vždy hrála německá dramatika. S režisérem Mirkem Drábkem nastudoval soubor hry G. Hauptmanna či T. Bernharda, významná byla i spolupráce s berlínským spřáteleným divadlem Ratten 07 a režisérem Günterem Seidlerem, který má za sebou i působení v hamburském Schauspielhausu. Není tedy asi náhoda, že se Kamila Polívková rozhodla herce Ježka a Čížka angažovat zrovna do hry německy píšícího autora Ödöna Horvátha Víra, Láska, Naděje. Představení s podstitulem Analýza rozkladu uvádí Divadlo Komedie v rámci Rakouské sezóny.

Hra, která vznikla v roce 1932 pod dojmem Velké hospodářské krize, je neobyčejně aktuální i dnes. Toto vyznění podpořila režisérka i svým pojetím a dramaturgickými úpravami, které posilují sociálně kritické akcenty. Inscenací se Divadlo Komedie připojilo k iniciativě Evropské komise, která vyhlásila rok 2010 za Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Tragikomický příběh mladé ženy Alžběty, která je tak trochu jiná než ostatní, je ostrou kritikou společnosti v období úpadku. Dobročinných iniciativ a organizací přibývá, zatímco solidarita a upřímný zájem o problémy druhých se pomalu, ale jistě vytrácí. Zažité předsudky, drobná lidská selhání a řetězící se nešťastné náhody přivedou Alžbětu neomylně až do „bodu, ze kterého není návratu“. Podobnost mezi velkou ekonomickou a sociální krizí 30. let 20. století a současnou situací není náhodná. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak málo stačí k tomu, aby kdokoli z nás ztratil pozici respektovaného člena společnosti. Od takzvaných „nepřizpůsobivých živlů“ a „závadových osob“ se pak distancujeme, „bráníme jejich výskytu“, „čistíme“ od nich své ulice a odsouváme je do „speciálních táborů“.

Sám autor o vzniku hry napsal: „Mým cílem bylo ukázat gigantický boj mezi jedincem a společností, ono věčné zápolení, v němž nemůže dojít k míru – leda k letmým okamžikům iluze, že zbraně jsou v klidu. Chtěl jsem napsat hru proti nezodpovědnému byrokratickému uplatňování tzv. malých paragrafů – ale samozřejmě s vědomím, že takové paragrafy budou vždycky existovat, protože prostě v každém jakkoli uspořádaném sociálním zřízení existovat musejí. Mým záměrem tedy bylo neztrácet naději v to, že by se ty ´malé paragrafy´ mohly možná vykládat (prosím, odpusťte mi ten tvrdý výraz!) humán- něji. (...) Stejně jako ve všech svých hrách pokusil jsem se i tentokrát být pokud možno bezohledně proti hlouposti a lži, neboť tato ´bezohlednost´ by přece měla představovat nejpřednější úkol duchaplného spisovatele, který (...) píše především proto, aby lidé poznali sami sebe. Prosím, poznejte sami sebe!“

 

V ROLI VÁŽENÝCH HOSTŮ

Pro herce Ježka a Čížka není ovšem hostování či spolupráce ničím novým. Při již výše zmíněné spolupráci s Ratten 07 společně nastudovali hru Maxima Gorkého Na dně. V náročné inscenaci Dvojhra Minetti a Lear je zase posílili divadelní profesionálové, herec Josef „Žluťák“ Hrubý, který se stal tahounem zkoušek a strhujícím příkladem pro herce z řad bezdomovců, a scénograf Jan Štěpánek. Naplnila se tak idea existence tohoto souboru – dát lidem na sociálním dně nový tvůrčí impulz do jejich životů, nabídnout jim novou identitu herců, místo role opovrhovaných asociálů. Členové souboru tak mají možnost dostat se do kontaktu s uznávanými profesionály, odhalit v sobě a rozvinout dosud netušené schopnosti a zaujmout jimi publikum. Mnozí z nich tak poprvé poznají pocit uznání. Lidé, kteří by je jindy v nejlepším případě přehlíželi, jim náhle tleskají a veřejnost je tak nucena přehodnotit svůj postoj k lidem na okraji.

Přesto je působení v Divadle Komedie průlomové. Členové souboru poprvé zažívají pocity opravdových profesionálů se vším všudy. Vystupování na prestižní scéně spolu s cenami ověnčeným souborem před lidmi, kteří se nepřišli podívat na nějakou kuriozitu, „bezdomovce hrající divadlo“, ale na seriózní představení. Situace, v které je možné obstát jen kvalitním výkonem. A ono to funguje. Premiéra byla jednoznačným úspěchem, recenze jsou pochvalné a lidé okolo Divadla Komedie se shodují, že hra sama je slušným standardem u nich obvyklým, ale spojení s herci Ježka a Čížka funguje mimořádně. Členové souboru si tak užívají respektu a vštřícného postoje profesionálů, i zcela novou a nadmíru příjemnou situaci – pravidelná a slušně honorovaná představení a zkoušky. I když rozdíly zde stále jsou, vždyť který herec kamenného divadla po představení řeší problém, kde bude v noci spát, protože právě přišel o ubytovnu?

Divadlo lidí bez domova je od svých počátků úzce propojené s Novým Prostorem. Byly doby, kdy téměř platilo, co herec J&Č, to zároveň prodejce NP. Dnes už se v souboru vyskytují spíše bývalí prodejci, posledním mohykánem aktivních je Petr Bláha. Proto jsme se zeptali jeho čerstvé novomanželky Mariany, jak vnímá představení a Petrův výkon. „Chodím téměř na každé představení. Podle mě nejde o příběh konkrétní dívky, spíš o obecně lidský příběh o tom, že člověk může být podražen a že jsou chvíle, kdy potřebuje od společnosti pomoc, bez které sám nemá šanci nic změnit. Petr v představení nehraje sám sebe, ale člověka nešťastného, nespokojeného a rezignovaného. Ve skutečnosti naštěstí svůj život řeší.“

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Hlídat si svůj dvorek / Silvie Kratochvílová, Alexandr Budka > NP č.341 > Téma čísla Pokud nechcete, aby developeři zastavěli zdravé lesy, a připadá vám divné, že by kousek od historické památky měl stát nevzhledný Lidl, pak je namístě zajímat se o změnu územního plánu celé České republiky. Politika územního rozvoje má být přijata za dva roky.    číst dále Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále
celý archiv