Pro filmy Davida Finchera je charakteristická precizní režie, která se stará o každý detail, vede herce a perfekcionisticky naplňuje vizi scénáře. V centru pozornosti je vždycky konflikt individuality a společnosti. Společenské tlaky, které ovlivňují a formují jedince, se ale v jednotlivých filmech proměňují. Od palčivé temnoty lidských duší v Sedm nebo Klubu rváčů se Fincher posouvá k vybroušenějším, možná stále i preciznějším dílům, které se ale stále více proměňují v případové studie.
PŘÍBĚH SÍTĚ
V Zodiacu se Fincher zabýval skutečnou událostí: marným hledáním sériového vraha v 70. letech. Dokonale vykreslil atmosféru doby, detektivní metody, jednotlivé, do slepých uliček vedoucí akce, odhodlanost detektiva, který se případu nechtěl vzdát, všechno podrobně znázorněné na příběhu, jenž nakonec zůstal nevyřešen. Fincher jako by ohmatával a znázorňoval všechno kolem příběhu, jeho podloží, průběh, a nezajímal se o to, jestli má dostatečnou dramatickou křivku uspokojující divácká očekávání. To mu ale umožňuje přistupovat k podhoubí příběhu jinak, dávat jiné otázky, úplně měnit paradigma filmového vyprávění. Není najednou důležité, jak to dopadne, kdo je vrah a Fincher dokonce zůstává ambivalentní i v tom, co vlastně nabývá na významu. Načrtává různé linie, ale neříká, že mu jde o to, ukázat zrovna toto: cílevědomost detektiva nebo díry v systému pátrání. Zodiac se tak podobal složité mozaice, která se pořád může rozrůstat s tím, že více informací a pohledů stále mění základní postoj, jak se na příběh dívat.
Jeho poslední film Social network v tomhle Zodiac připomíná. Rovněž vychází ze skutečnosti. Zpracovává události, které stojí za internetovým fenoménem Facebooku.
Scénář vychází z bestsellerové knihy Bena Mezricha, který popisuje závratný vzestup dvacetiletého Marka Zuckerberga, jenž dostal během svých studií na Harvardu nápad na studentskou síť, kterou si během pár let pořídilo půl biliónu uživatelů. Fincher se přitom nesnaží o nějaký charakterový portrét Marka Zuckerberga. Hlavní postava ho zajímá jen v okamžicích, které se přímo dotýkají příběhu o vzniku Facebooku. Tak přistupuje i k ostatním hrdinům a faktům. Všichni mají svou roli omezenou na to, jak se vážou k příběhu sociální sítě, jak jej podává film.
ODTAŽITÝ KONSTRUKT
Snímek plynule skáče mezi několika časovými rovinami. Lineární příběh amerického snu o vzniku a obrovském úspěchu jednoho nápadu je neustále přerušován a znovu nahlížen z bodu právnického přelíčení, kde Zuckerberga žalují jeho bývalí spolužáci za ukradnutí nápadu. Návraty k vyprávění jsou tak zabarveny touto perspektivou. Aniž by řešili, kdo má nebo nemá pravdu, fungují spíš jako nabalení další relativizující vrstvy, jednu z optik, jíž film na fenomén nahlíží. Social network má nebývalou kadenci vyprávění, jež se žene kupředu dech beroucím tempem. Markův úspěch je o rychlosti: o rychlosti realizace nápadu, schopnosti ho prosadit, rychlosti šíření samotného Facebooku. V ironickém pohledu filmu jsou všichni tak trochu figurkami ve hře dravosti a úspěchu, který funguje za cenu ničení lidských vazeb a úplné relativizace pravdy. Je nakonec jedno, jak to všechno bylo, důležité jsou výsledky. Film pojmenovává obecný mechanismus úspěchu i řadu příznačných paradoxů – Mark je asociál, který není schopen navazovat normální emocionální vazby, ale právě proto založí úspěšný komunikační web.
I přes nesporné kvality ale nakonec snímek působí jako sice fascinující, ale chladná studie jednoho úspěchu, která v sobě nemá hlubší posun. Všechno se mechanicky nemilosrdně odvíjí v dokonalém, ale emocionálně odtažitém konstruktu filmu. Ten nakonec zůstává zavřený v sobě, neříká toho tolik o době a nás samých.
