NP č.360 > FejetonInteraktivní vyhořeníJan Stern

Moderátorka: Vítám docenta doktora kandidáta věd, s nímž si dnes v našem interaktivním pořadu budeme povídat o takzvaném syndromu vyhoření. Pane docente, vysvětlete naším posluchačům, co vlastně takový syndrom vyhoření je.

Doc. Dr. Csc: Ten pojem se používá od šedesátých let dvacátého století. Syndrom vyhoření se týká většinou reprezentantů profesí, které pracují s lidmi. Učitelů, lékařů, často bývá zaměňován s depresí či syndromem chronické únavy…

Moderátorka: Já vás přeruším, pane docente, protože máme na telefonu posluchače. Jste ve vysílání, dobrý večer.

Posluchačka: Tady Vachoušková, Libeň. Já vás moc zdravím, my se známe, paní Marie. Vínečko na Mělnickém zámku.

Moderátorka: Ano, vzpomínám si, moc vás zdravím.

Posluchačka: Já bych chtěla říct, že to vyhoření moc dobře znám, můj manžel je naprosto vyhořelý. Ale já mu vždy řikám: když si mě nevšímáš ty, já si nebudu všímat tebe. Jinak jste nejlepší rádio. Moc díky za váš kultivovaný projev, který se dneska už nevidí.

Moderátorka: Já vám děkuji moc, moc si tohoto hodnocení vážíme. Pane docente, myslíte, že by syndrom vyhoření mohl souviset i s partnerskými vztahy, jak naznačovala naše posluchačka?

Doc. Dr. Csc: Tak… Každá psychická porucha se dříve či později podepíše i na partnerském vztahu, to je jasné. Ale syndrom vyhoření je přeci jen trochu něco jiného, než si naše posluchačka asi…

Moderátorka: My už ale máme další dotaz. Slyšíme vás a těšíme se na vaši otázku.

Posluchač: Haló?

Moderátorka: My vás slyšíme, ale poprosíme vás: ztlumte si rádio.

Posluchač: Máňo, je to tam slyšet?

Moderátorka: My vás slyšíme, můžete položit svůj dotaz, přidat svou reakci. Jen si ztlumte rádio, ať nám nevzniká ozvěna.

Posluchač: Haló?

Moderátorka: Tak spojení se nám asi přerušilo. Nevadí. Já bych se vrátila k tomu, co jsme nakousli před chvílí a co jistě zajímá řadu našich posluchačů – syndrom vyhoření a partnerské vztahy.

Doc. Dr. Csc: Ano, já jsem v podstatě již naznačil, že těžiště toho problému je spíše ve sféře pracovní…

Moderátorka: Teď ale dáme slovo dalšímu volajícímu. Dobrý večer.

Posluchač: Já bych se chtěl zeptat, jestli je to taky syndrom. Když se dívám na ty americký krváky, tak je mi z toho vážně zle. A taky je mi zle z toho, že posíláme umírat naše vojáky do Afghánistánu…

Moderátorka: Myslím, že náš posluchač nakousl zajímavé téma – jakou roli mohou v syndromu vyhoření sehrát média, ta informační záplava kolem nás?

Posluchač: …Kolem toho šmejda obskakovali, kdybych šel do nemocnice já, tak se na mě každej vysere!

Moderátorka: Poprosím režii, aby nám posluchače stáhla, a já zopakuji svůj dotaz: média a syndrom vyhoření.

Doc. Dr. Csc: Myslím, že se nedá říci, že by média sehrávala v syndromu vyhoření zásadní roli.

Moderátorka: Tak to byla jednoznačná odpověď, já za ni děkuji a dodávám: nakonec televizi si může každý vypnout (smích).

Doc. Dr. Csc: Ano, to je nezpochybnitelné.

Moderátorka: Výborně. Já myslím, že je ten pravý čas na písničku.

Ladislav Štaidl: Tak blízko jsem tvá ústa měl, tak blízko, jak jen můžou být…

Moderátorka: A my jsme zpátky ve studiu, vedle mne sedí docent doktor kandidát věd – nezapomněla jsem na nějaký titul?

Doc. Dr. Csc: Nezapomněla.

Moderátorka: To jsem ráda (smích). Já připomínám, že naším dnešním tématem je syndrom vyhoření. V první části pořadu jsme analyzovali, co to vlastně syndrom vyhoření je. Nyní bych se zeptala: když posluchači na sobě syndrom vyhoření zpozorují, co mají dělat?

Doc. Dr. Csc: Pokud by opravdu měli pocit, že by snad syndrom vyhoření mohli mít – a já bych snad raději zopakoval některé jeho základní…

Moderátorka: Já vás přeruším, pane doktore, protože se k nám dovolal další posluchač. Jsme rádi, že voláte, a nasloucháme vám.

Posluchač: Prosimvás, lidé nenajdou klid, pokud se nenavrátí k víře svých otců. K Desateru! A také bych chtěl říct, že se dneska v rodinách málo zpívá…

Moderátorka: Ano, já moc děkuji. Tak, pane docente, může víra pomoci v léčení syndromu vyhoření? Vždyť už v evangeliu se píše: víra tvá tě uzdravila.

Doc. Dr. Csc: Ano, víra někdy pomáhá v léčení některých poruch, ale u syndromu vyhoření ten problém…

Moderátorka: Já se omlouvám, že vás přeruším, nezapomeňte myšlenku, ještě se k ní vrátíme, teď si ale poslechneme další dotaz. Připomínám, že nám stále můžete volat na 222 333 222. Máte slovo.

Posluchač: Já bych chtěl říct tomu pánovi, co se navážel do pana prezidenta Havla, aby se vodstěhoval na Kubu!

Moderátorka: Ano, to bylo jasné stanovisko, víc k němu asi netřeba dodávat.

Doc. Dr. Csc: Myslím, že ne.

Moderátorka: A já se na závěr zeptám: je syndrom vyhoření léčitelný? Ale poprosím vás o stručnou odpověď, protože máme už jen minutu.

Doc. Dr. Csc: Samozřejmě, že je. Není to snadné, ale existuje psychoterapeutická pomoc.

Moderátorka: Tak aspoň nějaká dobrá zpráva nakonec, v tomto trochu ponurém tématu. Já vám děkuji za vaše fundované názory, pane docente, a vám, milý posluchači, přeji pěkný zbytek večera. A nezapomeňte, že za týden jsme tu s naším interaktivním magazínem zas, tentokrát se podíváme na zoubek jaderné fúzi. Samozřejmě, už nyní se těšíme na vaše názory a dotazy.

Karel Gott: Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín…

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů