NP č.357 > FejetonSado-maso v obchoďákuJan Stern

Muži jsou nešťastné bytosti. Pronásledované a štvané. Na každém rohu na ně číhá záludná past, kterou na ně kdosi nastražil. Jednou z nejsprostějších, nejohavnějších a nejnebezpečnějších jsou zkušební kabinky.

 

Ano, neodvracejte zrak, přátelé. Jednou už musel to tabuizované téma někdo otevřít. Byť nechci věc zjednodušovat: strašidelná nejsou jen sama epicentra teroru, tedy tak řečené kabinky, ten mučící proces začíná už mnohem dříve, o tom mám dobré povědomí.

Už v samotném faktu, že muž, tato hrdá bytost, musí si čas od času jít zakoupit nové kalhoty, je cosi zvráceného. Naše údajně vyspělá civilizace mu tyto kalhoty nepřidělí rozhodnutím obecního úřadu, tyto kalhoty on nevyfasuje v práci a dokonce ani jako dar na benzínové pumpě se nedávají. Vše jest tak rafinovaně zařízeno, že muž je donucen vstoupit do obchodního domu, do tohoto nepřátelského, podivně strukturovaného prostoru.

Už nalézt místo, kde se kalhoty prodávají, je nesmírně náročné. Vše je nastaveno tak, abyste bloudil a vypadal jako pitomeček. Cílem je také, abyste se elementárně při bloudění zpotil. Když naleznete záchvěv oděvů, vše je vypočítáno tak, aby to ponejprve byly vždy podprsenky a tanga, čiže abyste před výsměšným zrakem podezíravého personálu vypadal jako fetišista, zrudnul, zrychlil se vám tep a ještě silněji jste se opotil.

Ani když jsou kalhoty nalezeny, nemáte vyhráno. Další léčka je jasná: nikde není jasně vyznačeno, které džíny jsou dámské a které pánské. Netušíte, že jste manévrován podprahovými signály, které vás přimějí vždy neomylně začít ohmatávat dámské zboží, aby tak za vámi mohla přijít mladá prodavačka a s úsměškem na rtu sdělit, že pánské kalhoty jsou jinde. Jde samozřejmě o to muže totálně ztrapnit a zostudit. Pokořující tón, s nímž je poučen, se prodavačky učí ve zvláštních snajperských kurzech s názvem „zasáhni a znič“.

Nervová soustava odsouzence je však teprve na prahu muk pekelných. Když konečně dorazíte k džínám přináležejícím „silnějšímu“ pohlaví, past definitivně sklapne. Na kalhotách jsou jakási podivná čísla, která nemají naprosto žádnou logiku. Kupříkladu: 45 a 42. Nemá smysl po ničem pátrat, nejde ani o údaje z bokorysu, ani o poloměr, prostě o nic racionálního. Jde jen o nahodilé číslice, jejichž cílem je, abyste chvíli postával u regálu, byl nucen předstírat, že studujete kvalitu látky, případně intenzivně dumáte o deficitu řeckého státního rozpočtu, a aby po pokořujících dvou minutách bezradnosti k vám mohla znovu přistoupit prodavačka, ano, je to znovu ta vyškolená úsměškářka, která vás měla na mušce, už když jste zkusmo hmátl na push-upku, zaražen, co je to za masivní hmotu, a která vás zesměšnila u dámských džín.

Tato domina, nápadně a nezakrytě si vyměňující s kolegyněmi pohledy, jež hlásají jednoznačné: „holky, máme tu blbce!“, vás vzápětí překvapí otázkou, kolik máte centimetrů v pase. Není na světě muž, který by na sobě někdy měřil cokoli od pasu nahoru, pas v to počítaje. Musíte tedy doznat neznalost (rozuměj: zaostalost) a na znak definitivního ponížení vás mladá dáma ovine krejčovským metrem. V tu chvíli vám dojde, že jste v průběhu mučícího procesu již řádně zvlhl a že cílem takřka intimního přivinutí prodavačky je, spustit ve vás hlodání, zda již poněkud nezaváníte. Sotva vám to stačí dojít, už je vám bleskovým šlehnutím prodavaččina oka naznačeno, že zjištěný objem v pase není zrovna malý. To už myslíte jen na to, jak se co nejrychleji dostat pryč. Jenže nic naplat, vrchol veškeré pohany vás teprve čeká: je vám přidělen kus hadru a jste zatlačen do tzv. zkušební kabinky.

Místnost je navržena tak, aby a) nemohl jste si sednout, b) bylo v ní nedýchatelno a proces pocení se tak spustil na plné obrátky, c) nešlo v ní učinit žádný důležitý pohyb, aniž byste prudce neudeřil do papundeklové stěny místnůstky.

Chvíli samozřejmě zápasíte, na moment věříte, že tenhle ajnclík nějak přežijete, nedáváte svou kůži lacino. Uštědřujete umakartu v přístěnku nemilosrdné rány, chytnete agresivní chobotnici, v níž se proměnily kalhoty, pod krkem, už už to vypadá, že to všechno nějak zmáknete, že Perseus setne své Medúze hlavu, když tu přijde dobře propočítaný vrchol všeho: slečna nenápadně odhrne závěs, jenž chránil poslední zbytky vaší důstojnosti a předstírajíc, že je poděšena ozývajícími se údery, se optá: „všechno v pořádku?“, přičemž vás její školený zrak přejede šmátravě od hlavy až k patě.

A to je konec. Vy tam stojíte, zpocený a rudý, jak táta Homolka poté, co zboural peřiny, jedna vaše chlupatá noha vyčuhuje ven, na sobě máte slipy od Vietnamců, nikoli ty sváteční od Calvina Kleina (neboť žádný muž není mocen promyslet všechny peripetie dne již ráno), na ponožce vám svítí díra, a vy jste definitivně deklasován na roveň spodiny, nuly, imbecila.

Zbytek času v kabince už nic nezkoušíte, už jen rozdýcháváte ten trapas roku, je vám úplně jedno, že jsou kalhoty o dvě čísla delší a širší a pokorně si je koupíte, abyste se jaksi omluvil za to, že jste si troufl existovat. Ostatně jste zboží už značně umatlal, takže vám pocit hanby ani nic jiného nedovolí.

Jdete domů, utěšujete se, že to máte za sebou, v hlavě však hlodá červ, válí se smíchy a řičí: „za rok zase, trubko!“

Nakonec se teskně podíváte na benzínku a vzdychnete: snad se mé děti jednou dočkají lepšího světa...

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv