NP č.355 > Ženská stránkaMarkétino probuzeníZuzana Brodilová, Jan Kaňák

"Je 31. května 2111, 8:45 ráno. Všem občanům. Za 20 minut zahajujeme pracovní proces. Těšíme se na vaši přítomnost na pracovištích. Opakuji. Je 31. května a za 19 minut zahajujeme pracovní proces," zahlásila 3D tvář moderátorky z několika elektronických ploch rozmístěných na malém libeňském náměstí.

 

 

Markétě se zamotala hlava. Chtěla si sednout. Po lavičkách, které tu kdysi stávaly, ale nebylo ani památky. „Co to má kurva znamenat?“ zeptala se své průvodkyně a rozhlédla se po všudypřítomném betonu, který ji okamžitě připomněl dětství prožité v socialistickém realismu brněnského sídliště. Jenže tomuhle bezesporu dokonale vyprojektovanému prostoru chyběla po pár vteřinách ta roztomilá bizarnost, kterou mívala ráda. Zbyl jen neutrální beton. Průvodkyně omluvně pokrčila rameny. Markéta si přesně před 101 lety a půl hodinou nechala v rámci pilotního programu zmrazit krevní oběh. Tenkrát měla spoustu nápadů a zdálo se jí, že je pro ní její doba příliš pomalá. Fascinovala ji budoucnost a všechny možnosti, které se nemohou nic než uskutečnit – už jako malá chtěla vidět aspoň „za roh“. A nebavilo ji učit. Děsila se jednorozměrnosti maloměstské základky se stejně cizími usoplenými dětmi každé ráno. Taky žila sama a nudily jí ty otázky... spousta dalších důvodů samozřejmě. Na jaře roku 2010 zkrátka vypadalo stoleté „zamrazení“ jako ideální nápad. Průvodkyně zazpívala naučenou frázi o standardních potížích aklimatizace, na které má Markéta samozřejmě právo. „Co by se mělo stát, aby Vám bylo lépe?“ dořekla s dikcí profesionála a přiměřeně starostlivým výrazem. Markéta nevěděla kam s pohledem. „Dobrá, nenamítáte-li nic, doprovodím Vás po základním informačním okruhu, který je bezplatný. Ukázková domácnost – škola – firma – radnice – obchodní a mediální čtvrť – ministerstvo školství – ministerstvo bezpečnosti – parlament.“ Markéta si v duchu nadávala, že je mešuge, ozvalo se ale šeptané zakňourání „píča, píča, píča, jsem fakt píča“. Průvodkyně zrozpačitěla. „Tak to zkusíme vzít pozpátku, parlament je odsud nejblíž!“ vyhrkla první nesmysl, který ji nejistota přinesla na mysl. Markéta se rozhlédla po obrazovkách na prázdném náměstí a odevzdaně se vydala za průvodkyní, která už cupitala k nejbližšímu rohu. Pohled, který se, jí naskytl z parlamentní galerie jí rozkuckal. V sále bylo živo. V lavicích seděli poslanci v oblecích, kravatách a s naleštěnými špičatými botami, před sebou kávu, spisy a krátké pokyny vykřikující 3D hlavy. Mezi nimi se proplétaly poslankyně. Část z nich v plavkách, některé bez. V hloučku u vchodu skupinka sexy maminek z řad poslankyň diskutovala o nejlepší kojenecké výživě. Sem tam se některá z poslankyň ve večerních šatech objevila za řečnickým pultíkem a pohovořila o potřebě světového míru. Nad hlavami jim přitom všem blikala čísla zobrazující jejich momentální míry a také preference, jež jim udělili diváci na galerii i v internetovém přenosu. Když chtěla průvodkyně Markétě ukázat, jak vyvolat a ovládat hlasovací zařízení, vyrušila ji upoutávka, která naskočila na obrazovce: „Vyhlášení ceny o nejkrásnější poslankyni Česka a Slovenska. V přímém přenosu od 20:00.“ V polstrovaných lavicích usazení poslanci mezitím evidentně ztratili trpělivost. Ze zadních lavic se začalo ozývat bučení a kdákání, které po pár minutách přerostlo do jednolitého hřímání. Poslanci věděli, že mají ještě práci a nechtěli jít domů až za tmy. Právě řečnící mladá poslankyně (míry 90-62-90, momentální počet preferenčních hlasů 13 205) proto rychle sklapla připravené desky s barevnými štítky a vrátila se na jedno z plážových lehátek, která byla v sále ženám k dispozici. Na programu byla právě novela zákona, upravujícího práva a povinnosti zaměstnavatelů. Zvláštní oddíl byl věnován rovnosti pohlaví. V něm novela mj. nově nařizovala přidělovat ženám v době menstruace v zaměstnání červené čelenky a umožňovat jim pak častější odchod na toalety než jiným zaměstnancům a zaměstnankyním. Výsledek, který se za chvíli objevil na virtuálních tabulích, nikoho nepřekvapil. Z galerie přihlížejících se ozval klidný potlesk. Chci zpátky, vykřikla nekompromisně Markéta. „Jste si tímto rozhodnutím jistá?“ zeptala se překvapivě komisně průvodkyně. Po Markétině jasném potvrzení jen přikývla a předložila jí k podpisu formulář nadepsaný tučně „Návrat“. „Abys nelitovala holčičko,“ utrousila spíš sama pro sebe, když pak předávala papír s instrukcí, jak postupovat. Markéta se zarazila. To už ale průvodkyně recitovala rozloučení a přání šťastné cesty, aby za vteřinu zmizela v mediálním prostoru.

 

V nedávných parlamentních volbách se k moci dostal rekordní počet žen – v Poslanecké sněmovně získaly 44 křesel. Mezi několika nenápadnými mediálními zmínkami, které se tomuto novému trendu věnovaly, přitom oslnila anketa vyhlášená při této příležitosti internetovým serverem idnes.cz – soutěž o nejkrásnější z těchto 44 výherkyň, jakousi „miss poslankyně“. Sami čtenáři idnes.cz, pověstní svou jednoznačně orientovanou „razancí“, zde překvapivě trefně poznamenávali: „wtf? (puke)“, případně o kousek dál: „Kdy vyhlásíte soutěž o největšího fešáka-poslance, vy šovinistický prasáci? Tohle je fakt sci-fi!“ Stojí přitom za to zmínit drobnost, která jen podtrhla pitoreskní charakter české mediální scény – to když redaktoři přesunuli článek do rubriky „Ona“, určené ženám. Volit nejkrásnější mezi těmi, které mají rozhodovat o osudu země a přikrmovat tak ty nejhloupější stereotypy o ženách, mají podle redaktorů idnes asi především samotné ženy.

 


autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Jan Kaňák VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Když je nejlepší nebýt ženou / Ľuba Kobová > NP č.355 > Téma čísla Na sklonku středověku, s nástupm státu, kapitálu a námezdní práce se mnohé v rvropských společnostech nenávratně změnilo. Nezávislé nemajetné ženy ve veřejném prostoru se ukázaly jako nepřijatelné.   číst dále Žena nemusí mít cíl / Martina Křížková > NP č.355 > Téma čísla Píše jednoduše o svých pocitech a snaze pochopit, co vlastně znamená být sama sebou. Odkazuje na andělskou magii, jiný porod i krmivo pro kočky. Její webové stránky už navštívilo devadesát tisíc lidí. Iva Uhlířová z Ústí nad Labem je skoro čítankovým příkladem renesance českých žen.   číst dále Vytváříme prostor / Tomáš Havlín, Aran Epochal > NP č.355 > Rozhovor Čtenáři Nového Prostoru si mohou Martina Hůlu alias Bourka pamatovat z vánočního večírku NP kde jim hrál s kapelou Sporto. Z rozhovoru, který mimo jiné vysvětluje, jak si vytvořit autonomní zónu a proč je přitom důležitá ulice, vychází najevo, že tohle spojení nebylo náhodné.   číst dále Soucit k ráji / Jiří Ptáček > NP č.355 > Kultura | Výtvarné umění Dávali najevo odhodlání prozkoumat vesmír. Spíše ale pronikli do nejzazších koutů kultury socialistického Československa. Výstava Planeta Eden vykresluje vizi budoucnosti, v níž díky našim technologickým dovednostem měly brzy padnout hranice nemožného. Sci-fi se tehdy ocitlo na dosa skutečnosti. Ale to už je dávno.   číst dále

Nejčtenější články autora

Vzít do ruky sprej... / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Graffiti patřilo k vedlejším produktům revoluce. Stylizované nápisy na zdech přiblížily Prahu západu dříve než nové supermarkety a silnice. Policie zpočátku příliš často zasahovat neuměla nebo nechtěla. Příslovečné betonové džungle sídlišť tak vytvořily ideální prostor pro vznik místních „crew“. Všeho do času?   číst dále Laboratoř Duchcov / Tomáš Malík, Zuzana Brodilová > NP č.445 > Téma čísla Jak se žije s nulovou tolerancí v zádech. číst dále Válka proti tamtěm / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.329 > Téma čísla Chudoba cti netratí, poučovalo starosvětské přísloví ještě v dobách našich babiček. O pár desítek let a nedospaných ideových kocovin později zmizela přísloví i se svým obsahem v propadlišti dějin. Diskuse o chudých naší doby opanovaly slogany vytvrzené údernými hesly o nepřizpůsobivých a neplatičích. Co se změnilo? číst dále Před zraky Evropy / Tomáš Havlín, Zuzana Brodilová > NP č.364 > Téma čísla „Pět set milionů párů očí se nyní upírá kam?“ hecuje Martina Adamcová publikum v plaveckém areálu Polanka, a to jí sborově odpovídá: „Do Třebíče!“ Píše se rok 1992, Hry bez hranic právě začínají a ještě nikdo neví, že ten rok za sebou třebíčští sportovci nechají nejen Prahu, ale rovnou celou Evropu.   číst dále
celý archiv