NP č.350 > FejetonDoučovací kurz živočichopisuJan Stern

Milí žáci, v dnešní době zostřeného boje o zaměstnání je třeba se neustále vzdělávat. Nový Prostor vám podává pomocnou ruku a zvláště na této stránce, jak jste jistě již zaznamenali, si můžete pravidelně doplnit kvalifikaci způsobem, jaký jinde nenajdete. Naše postgraduální vzdělávací kurzy jsou natolik výjimečné, že dle mnohých nelze poznatky z nich v běžné realitě vůbec uplatnit. Natolik jsou luxusní a specializované.

 

Obzvláště specializovaný kurz vás čeká dnes. Rozšíříte si totiž své znalosti v oblasti lidského živočichopisu. Konkrétně se podíváme na specifický lidský poddruh zvaný Pejskař.

Pejskař domácí (Kynofilis domestikus), zvláště pak Pejskař městský (Kynofilis urbanis), pohybuje- li se ve svém přirozeném prostředí, nebývá člověku nebezpečný. Přesto má ve svém biotopu přirozené nepřátele: nepejskaře. Střety těchto dvou druhů jsou časté, nevedou však k zásadní regulaci populace ani jednoho z nich. Nepejskaři se vyznačují tím, že pejskaře posměšně označují jako „rozsévače hoven“, „ochcávače“, případně „zoofily“. Pejskaři považují nepejskaře za škůdce, tvrdí, že trus na chodníku, který nepejskaři kolem sebe neustále vidí, jsou jen jejich halucinace, případně spadlé nanuky. Nepejskaře běžně nazývají „zakyslými remcaly“.

Pejskař je však poddruh, který se nám větví na mnoho velmi roztodivných čeledí. V městském prostoru povětšinou narazíme na čeleď „cicmačů“. Cicmač preferuje menší rasy psů a vyznačuje se tím, že si od zvířete nechává olizovat různé části těla a na oplátku sám psíka olizuje na různých orgánech. Francouzák přitom není výjimkou. Cicmač je přesvědčen, že riziko jakékoli nákazy je při této praktice malé a má potřebu to manifestovat i na veřejnosti. Za tím účelem psíka nezřídka nosí v kabelce či v kapse, aby ho měl neustále po ruce, kdykoli na něj přijde cicmací potřeba. Specifikou cicmačů je, že své ratolesti rádi fotografují a zaznamenávají na video. Tyto fotografie a nahrávky si pak s psíkem po večerech prohlížejí a oba přitom slzí.

Za součást čeledi cicmačů bývá považován některými odborníky i takzvaný kulišník. Je však tak specificky rostlý, že jiní badatelé hovoří o samostatné čeledi. Kulišník byl nazván podle toho, že svému mazlíčkovi při venkovní teplotě nižší než pokojové obléká kulicha. Ale k vidění jsou také oteplovačky, šály a letošní sezóně kralují trendy svetry s pestrými severskými vzory. Spatřena byla rovněž již tanga a pushupky. Vrcholní kulišníci považují za nebezpečné jakékoli opouštění klimatizovaného prostoru a pohyb svých miláčků zajišťují na speciálním domácím rotopedu.

Dosti hojnou čeledí je čeleď nazvaná sůpr důpr. V klasickém slovníku Brehmově je k nalezení ještě pouze pojem „důpr“, čili „důchodce procházkář“. Adjektivum sůpr vzniklo za nejasných okolností později. Nicméně víme jistě, že sůpr důpr pořizuje si mazlíčka kvůli svému pohybu. Tento pohyb bývá někdy značný, nezřídka zahrnuje vycházková trasa i celý jeden okruh kolem svého činžáku. Důpři se dělí na vodítkáře a nevodítkáře. Vodítkář svého psa z bezpečnostních důvodů raději nikdy neodvazuje, neboť platit jakoukoli škodu, kterou by pes udělal, si sůpr důpr nemůže dovolit a navíc by odepnuté zvíře mohlo nasadit rychlost více než deset kilometrů v hodině, což je rizikové zvláště pro druh supris dupris arthrosis. Sůpr důpr je tvor zcela neškodný, bohužel v globální ekonomické krizi jsme zaznamenali již případy, kdy ujídal mazlíčkovi z jeho denních dávek stravy.

Zvláštní čeleď byla nazvána penis na vodítku. Z evolučního hlediska je dosti překvapující, že penis na vodítku je z devadesáti procent mužského pohlaví a není tedy jasné, jak se množí. Patrně dělením. Každopádně jeho populace neklesá, ba naopak. Penisům přidělili jejich jméno specialisté z univerzity v Kutné hoře, kteří se domnívají, že tento typ pejskaře kompenzuje si kontrolou psíka nekontrolu v trenýrkách. Každopádně penis na vodítku uvazuje si na vodítko především bojová plemena. Občas nechává svého druha i tetovat a druh se stává pravidelně fanouškem stejného fotbalového klubu jako jeho pán, byť existují pochybnosti, zda dotazníkové šetření na toto téma proběhlo opravdu standardně. Na penisy se dejte pozor, jejich nebezpečnost většinou nespočívá jen v šíření trusu. Alespoň tedy nikoli jen trusu povahy fyzikální.

To by pro dnešek stačilo, vidím, že mnozí z vás už klimbají. Tak se běžte proběhnout a těšte se na příště, kdy si promrskáme chovatele rybiček. Přednáška ponese název „Proč koukat do blba, když mohu koukat do akvárka“.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv