NP č.349 > Kultura | LiteraturaZralý muž a zloTereza Marečková

IAN MCEWAN PÍŠE O NAŠEM SOUČASNÉM SVĚTĚ, PŘÍMO A BEZ OKLIK. PITVÁ VTEŘINY DNEŠKA A DOSTÁVÁ SE POD JEJICH KŮŽI. ANALYZUJE STARÉ JEDY V KRVI, ABY POCHOPIL PŘÍČINY NEMOCI. PRACUJE JAKO PRECIZNÍ LÉKAŘ.

 

V SOBOTU A NAVŽDY

Hrdinou jeho románu Sobota je dokonce neurochirurg, který mívá běžně v rukou nejsložitější lidský orgán. Naproti němu je hlavní vypravěč románu Černí psi, který luští záhadu rozpadu jednoho vztahu a přítomnost zla ve světě. V obou případech jsou hlavními mluvčími muži a to dodává textu jejich styl. Muži žasnoucí nad světem, muži, jak se mu snaží přijít na kloub. V Sobotě je koncept rozpuštění se v prožívání času zřejmý na první pohled. Projdeme s hrdinou jediným dnem a jako bychom prošli celým jeho životem. To je v podstatě svébytný literární útvar, kterému se poklonili již mnozí autoři, v čele například s Virginií Woolfovou. A bylo by koneckonců velmi zajímavé porovnat víc těchto dnů chycených do literární pasti. Srovnání s Woolfovou se zde hodí, protože se v jednom ohledu výrazně odlišuje. Čas se jí rozpadá na tisíce smyslových detailních vjemů světa uvnitř i venku, zatímco čas McEwana tvoří spíš záznam proudu myšlenek a informací, které rozum splete do copu jednotlivé chvíle. „Když nemůžete na sklonku noci spát, vytváříte hnízdo z vlastních strachů – ve vymýšlení špatných konců a pletichaření, aby se jim člověk vyhnul, tkví totiž šance na přežití.“ Pitvání času a tedy života se uskutečňuje přes vnější detaily – zápas ve squashi, rozepsaný na neuvěřitelně mnoho stran, jsem já pročítala s největším vypětím sil, kdežto můj muž to označil za nejlepší pasáž knihy... Neurochirurg Henry Perown má navíc další výraznou vrstvu světa k promýšlení, protože „jeho den“ je sobota 15. února 2003 a v Londýně, pod okny domů, kolem nemocnice, rádiem a televizí, prochází obrovský průvod na protest proti válce v Iráku. Každodenní věci tak získávají širší souvislost, což si lékař velmi dobře uvědomuje a směřuje to jeho myšlenky. Dokonce se s násilím musí i sám osobně vyrovnat. Musí se taky stát „agresorem“, aby ochránil své blízké. V domácích diskusích s dcerou vysokoškolačkou je na straně příznivců války. Oba ale mají pádné argumenty.

 

PSI BĚŽÍ EVROPOU

I v Černých psech jde vlastně o jediný okamžik. Ten se odehrál už dávno, těsně po válce, když vypravěčův tchán s tchýní projížděli zničenou Evropou. A v současnosti, dokonce chvíli i v Berlíně přímo u padající Berlínské zdi, se k tomuto momentu snaží vrátit, přimět staroušky ke vzpomínání a reflexi toho okamžiku, který právě současnými dějinnými zlomy nabývá jiných významů. A co se tenkrát stalo nám autor nechce prozradit skutečně dlouho. Tajemství černých psů má sílu, ale opět trvá tisíce pitevních protokolů, než se k němu člověk dobere. Jisté je, že čerstvě zamilované novomanžele vnitřně nadobro rozdělil, ačkoli v tu chvíli nosila už žena pod srdcem dítě. Rozdělil životní postoj, z celku udělal dvě protikladné půlky, prudce racionálního a levicově orientovaného muže, spirituální a meditující ženu. Ti se musí každý v sobě vyrovnat se zlem ve světě. Nikomu autor nestraní. Knihy Iana McEwana jsou prostorem pro diskusi nad tématy, která opravdu tvoří náš současný svět. Poctivě rozkouše a stráví každé živé sousto. S úsudkem, jako zralý gurmán, nespěchá.

 

Ian McEwan, Sobota překlad – Marie Válková Odeon, 2006

Ian McEwan, Černí psi překlad – Ladislav Šenkyřík Odeon, 2010

 


autor / Tereza Marečková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv