NP č.343 > FejetonO Američanech, agentech a jiných záhadáchJan Stern

Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.

 

Jsou tu mnohem prapodivnější záhady. Dlí ve vašich ústech a aktivní fluor s tím nic nenadělá. Čeština totiž disponuje takovými zvláštními souslovími, v nichž marně byste hledali jakousi kohezi, genezi, o logice nemluvě. Zejména moje babička v dodávce takovýchto řečových tunguzských meteoritů přímo vynikala. Tak třeba její rčení „hovno, hovno, slavný soude“. To mi vždy vrtalo hlavou. Dlouho jsem se domníval, že jde o citát, například Karla Havlíčka Borovského, Vladimíra Železného či jiného podobného velikána. Ale několik měsíců rešerší, hloubkových analýz a focusů tuto tezi spolehlivě vyvrátilo. Proč ona násobná verbální exkrementizace? Proč ona adresná justizace? Computerizace s těmito balvany nepohla ani o píď, tohle se prostě nedá rozlousknout.

Anebo třeba nedávno. Chystal jsem se mezi kolegy vědce a babička povídá, že prý vypadám jako „agent s teplou vodou“. Debatovali jsme o tom v kolokviu a ani nejstarší kolegové si nevybavili, že by v tuzemsku někdy existovala taková instituce, která by domácnostem nabízela zavedení teplé vody. Plyn, to ano. Pojištění, vysavač, to vše by přicházelo v úvahu. Dokonce i „agent s teplou vlohou“ vynořil se jistému upravenému kolegovi z paměti. Ale tváří v tvář agentu teplovodnímu zůstali lingvisté, etnologové, etnolingvisté, lingvoetnici, lingvisté z Etny i ligisté z Letný bezradní.

Více nadějí jsme si dělali u slovního spojení „Američan z Vysočan“.

Tam už se bylo čeho chytit. Jednak jednoznačné národnostní identifikace, a pak explicitní geografizující lokalizace. Ústav pro soudobé dějiny pracoval usilovně metodami orální historie téměř rok, mnozí badatelé se v zoufalství uchýlili i k metodice anální, docent Jebavý se svým kolektivem provedl dokonce vícezonální simultánní penetraci, a to za nemalých obětí, ale výsledkem byly pouhé drobty. Získali jsme sice seznam zhruba deseti kandidátů na onoho Američana z Vysočan, který mohl vstoupit do řeči kmene Čechů, ale u žádného se nenašly nějaké zvláštní znaky, které by k takovému průniku zavdávaly důvod. Výjimečným byl snad jen agent CIA Jeremy S., avšak jeho utajení jaksi z podstaty věci rozleptávalo hypotézu o jeho snadném parolovém šíření. Profesor Kraus se sice pokusil o odvážnou a trochu zoufalou kličku, když začal tvrdit, že právě Jeremy S. je oním agentem s teplou vodou, a že prý sousloví mělo kdysi upozorňovat na to, že teplou vodu má zavedenu, nikoli, že ji prodává, ale to většina kolegů označila za čirý vědecký avanturismus.

Pokusili jsme se zapojit do výzkumu i Ústav pro studium totalitních režimů, ale dostalo se nám poměrně strohé odpovědi, že evidují jen Rusy z Vysočan. Simultánní penetrace týmu doc. Jebavého přinesla alespoň dílčí úspěchy, neboť se podařilo téměř s jistotou dešifrovat původ sousloví „jde to, ale dře to“, přesto nedořešených problémů zůstala přeci jen většina. Zmínil bych třeba široce sdílené „ticho po pěšině“. Nově zakoupené supra-senzory ing. Kulíška přinesly jen velké zklamání, jemuž se dnes v kuloárech neřekne jinak než „decibelové fiasko“. Podařilo se jednoznačně prokázat, že mnohem více ticha nabízí pole, mýtina, louka, les (v bezvětří), ba dokonce i průměrné neobsazené domácí WC bez ventilových splachovacích systémů. Způměrovanou pěšinu v decibelovém zamoření překonala jen dálnice D1, nepočítámeli nešťastné měření po hromadné havárii u Tří křížů. Zkrátka umístění pěšiny do sousloví o tichu je zcela nevysvětlitelné.

A to ani nemluvím o dalších neidentifikovatelných řečových objektech jako programově disociovaný mluvní akt „stará mladá“, kde se zatím nejnadějnější jeví teze o původu ve schizofrenických blouzněních, kuriózní „šupito presto“, u něhož ke zděšení mnohých došlo k naprostému zhroucení tzv. cirkusové hypotézy dr. Šoltyse, nebo o větě „tys to teda zrychtoval“, která odborníky rozdělila na dva nesmiřitelné tábory – puristický a kosmopolitní, který trvá na germánském původu sousloví.

Nicméně, navzdory veškerému zmatku, jež, milí Češi, způsobujete, slíbit vám mohu jedno: naše úsilí neochabne, nové granty vybojujeme.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále
celý archiv