NP č.343 > FejetonO Američanech, agentech a jiných záhadáchJan Stern

Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.

 

Jsou tu mnohem prapodivnější záhady. Dlí ve vašich ústech a aktivní fluor s tím nic nenadělá. Čeština totiž disponuje takovými zvláštními souslovími, v nichž marně byste hledali jakousi kohezi, genezi, o logice nemluvě. Zejména moje babička v dodávce takovýchto řečových tunguzských meteoritů přímo vynikala. Tak třeba její rčení „hovno, hovno, slavný soude“. To mi vždy vrtalo hlavou. Dlouho jsem se domníval, že jde o citát, například Karla Havlíčka Borovského, Vladimíra Železného či jiného podobného velikána. Ale několik měsíců rešerší, hloubkových analýz a focusů tuto tezi spolehlivě vyvrátilo. Proč ona násobná verbální exkrementizace? Proč ona adresná justizace? Computerizace s těmito balvany nepohla ani o píď, tohle se prostě nedá rozlousknout.

Anebo třeba nedávno. Chystal jsem se mezi kolegy vědce a babička povídá, že prý vypadám jako „agent s teplou vodou“. Debatovali jsme o tom v kolokviu a ani nejstarší kolegové si nevybavili, že by v tuzemsku někdy existovala taková instituce, která by domácnostem nabízela zavedení teplé vody. Plyn, to ano. Pojištění, vysavač, to vše by přicházelo v úvahu. Dokonce i „agent s teplou vlohou“ vynořil se jistému upravenému kolegovi z paměti. Ale tváří v tvář agentu teplovodnímu zůstali lingvisté, etnologové, etnolingvisté, lingvoetnici, lingvisté z Etny i ligisté z Letný bezradní.

Více nadějí jsme si dělali u slovního spojení „Američan z Vysočan“.

Tam už se bylo čeho chytit. Jednak jednoznačné národnostní identifikace, a pak explicitní geografizující lokalizace. Ústav pro soudobé dějiny pracoval usilovně metodami orální historie téměř rok, mnozí badatelé se v zoufalství uchýlili i k metodice anální, docent Jebavý se svým kolektivem provedl dokonce vícezonální simultánní penetraci, a to za nemalých obětí, ale výsledkem byly pouhé drobty. Získali jsme sice seznam zhruba deseti kandidátů na onoho Američana z Vysočan, který mohl vstoupit do řeči kmene Čechů, ale u žádného se nenašly nějaké zvláštní znaky, které by k takovému průniku zavdávaly důvod. Výjimečným byl snad jen agent CIA Jeremy S., avšak jeho utajení jaksi z podstaty věci rozleptávalo hypotézu o jeho snadném parolovém šíření. Profesor Kraus se sice pokusil o odvážnou a trochu zoufalou kličku, když začal tvrdit, že právě Jeremy S. je oním agentem s teplou vodou, a že prý sousloví mělo kdysi upozorňovat na to, že teplou vodu má zavedenu, nikoli, že ji prodává, ale to většina kolegů označila za čirý vědecký avanturismus.

Pokusili jsme se zapojit do výzkumu i Ústav pro studium totalitních režimů, ale dostalo se nám poměrně strohé odpovědi, že evidují jen Rusy z Vysočan. Simultánní penetrace týmu doc. Jebavého přinesla alespoň dílčí úspěchy, neboť se podařilo téměř s jistotou dešifrovat původ sousloví „jde to, ale dře to“, přesto nedořešených problémů zůstala přeci jen většina. Zmínil bych třeba široce sdílené „ticho po pěšině“. Nově zakoupené supra-senzory ing. Kulíška přinesly jen velké zklamání, jemuž se dnes v kuloárech neřekne jinak než „decibelové fiasko“. Podařilo se jednoznačně prokázat, že mnohem více ticha nabízí pole, mýtina, louka, les (v bezvětří), ba dokonce i průměrné neobsazené domácí WC bez ventilových splachovacích systémů. Způměrovanou pěšinu v decibelovém zamoření překonala jen dálnice D1, nepočítámeli nešťastné měření po hromadné havárii u Tří křížů. Zkrátka umístění pěšiny do sousloví o tichu je zcela nevysvětlitelné.

A to ani nemluvím o dalších neidentifikovatelných řečových objektech jako programově disociovaný mluvní akt „stará mladá“, kde se zatím nejnadějnější jeví teze o původu ve schizofrenických blouzněních, kuriózní „šupito presto“, u něhož ke zděšení mnohých došlo k naprostému zhroucení tzv. cirkusové hypotézy dr. Šoltyse, nebo o větě „tys to teda zrychtoval“, která odborníky rozdělila na dva nesmiřitelné tábory – puristický a kosmopolitní, který trvá na germánském původu sousloví.

Nicméně, navzdory veškerému zmatku, jež, milí Češi, způsobujete, slíbit vám mohu jedno: naše úsilí neochabne, nové granty vybojujeme.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Výrobci dluhů / Alexandr Budka > NP č.343 > Reportáž Exekuce jsou stále závažný problém. Nejde jen o to, že v časech krize a nejistoty roste množství dluhů. Jestli si myslíte, že zrovna vy žádné dluhy nemáte a nemusíte se tedy bát, jste na omylu!   číst dále Meče, míče, peníze / Tomáš Havlín > NP č.343 > Téma čísla Ve sportu nejde jen o hráče, ale také o ty, kdo stojí za nimi. A to není jen obecný divák a klubový fanoušek, ale leckdy i celý národ. Dokáže se stmelit, nadchnout, rozhněvat... A pak je nasnadě přemýšlet o sportu jako o politickém kořenu, jako o symbolické válce. Je to ale úplná pravda?   číst dále Tužme se! / Jaroslav Fiala > NP č.343 > Dějiny přítomnosti Známé pořekadlo praví, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch. A jednou z cest, jak dosáhnout fyzické i duševní kondice, je otužování. Po řadu staletí tvořilo součást lidského života. Teprve nedávno se ovšem stalo vědecky uznávanou metodou, stejně jako populární sportovní disciplínou.   číst dále Temný stín matky / Tereza Varcek > NP č.343 > Kultura | Literatura   Amos Oz je patrně nejvýznamnější současný izraelský prozaik. Je autorem téměř dvaceti beletristických děl, mnoha článků a esejů a nositelem řady prestižních literárních cen. Příběh o lásce a tmě z roku 2003 byl přeložen do řady světových jazyků a teď se dostává i k českým čtenářům.    číst dále

Nejčtenější články autora

Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Kurz psavého psaní / Jan Stern > NP č.467 > Fejeton – Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě   číst dále Marťanský slovník člověkologie / Jan Stern > NP č.469 > Fejeton Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet. číst dále Kaboňák český / Jan Stern > NP č.477 > Fejeton Je ošidné o nějakém národě říct, že je takový nebo makový. Většinou jde jen o mýty. číst dále
celý archiv