NP č.341 > Pošli to dálBez protestů na nádražíMartina Křížková

Bylo po půlnoci a pěkná zima. Panice jsem začala propadat po deseti minutách. Na nádraží se nešlo dostat. Všechny dveře byly zamčené. Věděla jsem, že vlak do Berlína jet musí. Měla jsem na něj lístek.

 

Prostor před budovou byl plný lidí, až na výjimky v mírně dezolátním stavu. Otázkám buď nerozuměli nebo řešili stejný problém. Bylo tam také šest policejních aut. Prázdných. Žádné vysvětlení, směrovka či cokoli, co by člověka zorientovalo. Jen zámky a těžké řetězy na schodech do podchodů. Nezatarasené schodiště jsem objevila až těsně před odjezdem vysněného spoje. Vedlo do hlubin tunelů pod nádražím. Vprostřed stáli dva policisté. S jistou nechutí vyslechli můj dotaz. Nakonec mávli rukou doprava. Ještě jeden tunel a našla jsem malou nehostinnou čekárnu. Rychlík měl třicet minut zpoždění. Šťastně jsem vydechla úlevou. Vlastně jsem to stihla, bylo tam teplo a klid. I v ráji ale občas prší. Napohled milý pán v modré uniformě obcházel v pravidelných intervalech všechny přítomné. Neomlouval se za zpoždění, jak jsem si původně myslela. Kontroloval lístky. Mladou dámu bez něj okamžitě vyhodil na mráz. Nic nepomohlo, že se chtěla prokázat občankou, hotovostí i jménem přítele, který měl přijet z Bratislavy. Nemohla na něj čekat ani na peróně, Hlavní nádraží v Brně je v noci prostě zavřené, i když na něm zastavují vlaky. Na stránkách Českých drah není možné zjistit proč. Jen, že to takto jde už dva roky. Zjevně někdo zašpéroval nádraží, aby „vyřešil“ problém s lidmi bez domova, kteří se tam snažili přespávat. Pochopila jsem, že jsem narazila na meze současné svobody. Po dvaceti letech se lidé v Brně nemohou dostat důstojně v noci na vlak. A nechají si to líbit.

 


autor / Martina Křížková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vesmír na vlnách / O. Červinka, Martina Křížková > NP č.384 > Téma čísla „Ale tohle je sakra umění. U-mě-ní,“ slyším se říkat, skoro křičím, sakra, ale on to asi stejně nepochopí. Nemá šajn. Ať dělám cokoli, netuší, která bije, jenom kroutí hlavou, šklebí se trochu, ale šajn nemá.   číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kladivo na pouliční umělce / Dalibor Zíta > NP č.341 > Reportáž Buskerská sezóna skončila. Praha ani zbytek země si toho téměř nevšimli. Hlavní město se sice rádo považuje za metropoli kultury, ale pokud je to alespoň částečně pravda, rozhodně mezi ní nepatří kultura provozovaná na ulici. číst dále Vyváženost musí bejt vy kluci pitomí! / Jan Stern > NP č.341 > Fejeton Milí švejkologové, jistě jste pochopili, kterýže citát ze slavného románu jsem to parafrázoval v titulku tohoto fejetonu a jistě jste si to užili. Vy, kteří neznáte Švejka nazpaměť a jste zmateni, jste vše zajisté pochopili z kontextu. Ale možná zatím nechápete, proč mluvím tentokrát zrovna o vyváženosti.   číst dále Vesmír v obýváku / Jiří Ptáček > NP č.341 > Kultura | Výtvarné umění Návod obvykle vzniká s úmyslem pomoci někomu, kdo si neví rady. Výtvarní umělci se však k návodům staví jako ke schématům, jejichž použití nám může říct hodně o lidském myšlení, jednání i o umění samotném. Matěj Smetana z návodů učinil zrcadlo našeho uchvácení přírodou a vesmírem.    číst dále Pravdař s kytarou / Alexandr Budka > NP č.341 > Rozhovor Vladimír Merta je renesanční osobností. Možná i proto nedávno nahrál balady Johna Dowlanda. Kromě vlastní všestranné tvorby se vždy silně společensky angažoval a vel¨mi přímočaře vyjadřoval ke světu okolo sebe.   číst dále
celý archiv
//