NP č.341 > Kultura | FilmZanechte naděje, kdo vstupujeteJan Kolář

resized/img/clanky/801x268c-0ff8-358-header.jpg

Nejnovější snímek Larse von Triera provází už od premiérového uvedení na festivalu v cannes pověst skandálního díla. Mezi excitovaným líčením zmrzačených genitálií a pohoršenými povzdechy nad rouhačstvím dánského provokatéra by však nemělo zaniknout, že Antikrist je film, jenž je především uhrančivě krásný. A zatraceně dobrý.

 (DOSUD) NESPATŘENÁ HRUZA

Mediální humbuk, který se kolem Antikrista strhl a který pomáhala přiživovat i režisérova senzační prohlášení („Bude to nejspíš můj poslední film!“), je víc než jen obratnou PR strategií Trierovy produkční společnosti Zentropa.  Zvěsti o autorových endogenních depresích (míru jejichž pravdivosti zná pravděpodobně jen Trier sám) pomáhaly po dobu natáčení udržovat v žádoucím stresu oba hlavní protagonisty.

Podobně proměňuje podvědomý strach z očekávaných hrůz vnímání diváků, kteří se ocitají v Antikristově moci už ve chvíli, kdy usedají do sedaček kina. Díky obavám z toho, co bude obsahovat následující záběr, vnímá publikum daleko intenzivněji každý detail a trne při sebemenším podezřelém šelestu.

Trierův film s touto přípravnou psychologickou masáží evidentně počítá a vděčně jí využívá. Explicitní násilí, které Antikrist zobrazuje, v něm neplní stejnou funkci jako v rámci takzvaných „gore hororů“, kde je fyzická destrukce lidských a zvířecích těl hlavní a mnohdy jedinou záminkou vyprávění.

V Trierově snímku hraje hlavní roli pečlivě dávkované a stále stupňované napětí. Divák trne, kdy a jak se tušený děs nakonec projeví. Je trochu paradoxní (a zároveň plně v duchu režisérovy ironické tvorby), že na hitchcockovsky precizní manipulaci s publikem je založen právě film vyprávějící o postupné ztrátě kontroly nad vlastním životem.

 

MIMO DOBRO A ZLO

Pokud je manželský pár, truchlící v Antikristovi nad ztrátou malého syna, něčí obětí, pak za ní stojí právě nezvládnutá touha ovládat. Manžel, který se rozhodne v rámci svévolně naordinované terapie vyléčit svou úzkostmi trpící ženu a uprostřed temného lesa ji vystaví jejím největším fóbiím, je prototypem možná milujícího, ale díky schematickému uvažování zoufale necitelného manipulátora.

Manipulátora, jenž svou léčbou ženského „iracionálního strachu“ dosáhne toho, že si se svou partnerkou pozice ovládajícího a ovládaného mimořádně brutálním způsobem vymění. Ačkoli je příroda v lesích obklopujících zahradu s nepatřičným názvem „Eden“ označena jako „Satanův chrám“, není skutečným zdrojem zla. Jím je bezohledná snaha vtěsnat mateřskou bolest, stejně jako nelidskou perspektivu tlejících stromů a vzájemně se požírajících zvířat, do nepřípadně antropomorfních kategorií spotřeby či soucitu. Právě proto je stupňované utrpení, do něhož se Charlotte Gainsbourgová i Willem Dafoe v hlavních rolích propadají, doprovázena ztrátou „lidského, příliš lidského“ pohledu.

Komorní ruční kamerou snímané psychodrama postupně přerůstá v excesívní audiovizuální orgie, vymykající se mezím představivosti. Dialogy přestávají respektovat konvence filmového zobrazování (záběr/protizáběr) a jsou neustále rozrušovány extrémními detaily. Hlasy přecházejí v křik pohlcovaný šuměním větru či praskotem větví. Střih nerespektuje běh myšlenek a přebírá rytmus dechu a tlukotu srdce... To nejsou jen symptomy dávno známé moci filmu zobrazovat svět tak, jak jej lidské oči nikdy nemohou spatřit. V Trierově kinematografické symfonii představují zároveň fyzicky naléhavou výzvu k cestě do prostorunacházejícím se mimo dobro a zlo. K cestě, jež je při vší své děsivosti zároveň neobyčejně osvobozující.

 

 


autor / Jan Kolář VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo mezi námi / Jan Kolář > NP č.343 > Kultura | Film Když Michal Haneke přebíral v květnu Zlatou palmu, bylo to pro mnohé překvapení. Ne že by si tvorba nejkonzistentnějšího a dost možná nejvýznamnějšího režiséra současnosti takové ocenění nezasloužila. Překvapivé však bylo, že si nejprestižnější cenu z Cannes odnesl za film, který jde tak ostentativně proti hlavnímu proudu současné kinematografie.        číst dále Evangelium podle Sinn Fein? / Jan Kolář > NP č.339 > Kultura | Film Dobrovolná smrt hladem severoirských vězňů z počátku osmdesátých dodnes představuje jednu z nejextrémějších forem politického protestu, Její filmové zpracování ověnčené záplavou festivalových cen je naproti tomu jednou z nejextrémnějších podob diváckého zážitku.      číst dále Obrazy bolesti, obrazy nudy / Jan Kolář > NP č.421 > Kultura | Film Únos se určitě nezařadí mezi největší spektákly sezóny. V paměti však může uvíznout mnohem déle než většina z nich. číst dále Jeruzalém má láska / Jan Kolář > NP č.349 > Kultura | Film IZRAELSKÝ SNÍMEK ŠIROCE OTEVŘENÉ OČI REŽISÉRA CHAIMA TABAKMANA PROVÁZÍ POVĚST JEDNOHO Z NEJPOZORUHODNĚJŠÍCH DEBUTŮ LOŇSKÉHO ROKU. DÍKY NÁRODNÍMU FILMOVÉMU ARCHIVU JE TEĎ MOŽNÉ SETKAT SE S JEHO NENÁPADNOU SILOU I V ČESKÝCH KINECH.   číst dále Láska z márnice / Jan Kolář > NP č.383 > Kultura | Film Milovníci filmové španělštiny se v těchto týdnech nemusejí upínat jen ke Kůži, kterou nosím. Vedle ní lze nyní v kinech narazit i na Post Mortem chilského režiséra Pabla Larraína.   číst dále Smrt a dívka / Jan Kolář > NP č.424 > Kultura | Film Označení „dokumentární detektivka“ používané pro film Kauza Cervanová, je zavádějící – dokumenty i detektivky by měly přinášet důkazy a rozuzlení. Snímku Roberta Kirchhoffa se však nedaří odkrýt ani pozadí čtyřicet let staré vraždy či podivného soudního procesu. číst dále Národní velkokýč / Jan Kolář > NP č.379 > Kultura | Film Pravděpodobně by už nebylo nutné vytahovat na světlo dramaturgické a režijní nedostatky Lidic Petra Nikolaeva, už toho o nich bylo mnohokrát a dostatečně napsáno jinde. Nikolaevův snímek, který už měsíc dominuje návštěvnosti českých kin, však doprovází zajímavý paradox, o němž stojí za to se zmínit.   číst dále Ani život, ani smrt / Jan Kolář > NP č.348 > Kultura | Film Letošní oscarový šampión je pro tvorbu jeho autorky typický. Kathryn Bigellow své znepokojivé postřehy vždy vyjadřovala prostřednictvím schémat tradičně mužských žánrů - od policejních thrillerů až po kyberpunkové sci-fi. Smrt čeká všude však zároveň rámec válečného dramatu překračuje.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv