NP č.329 > Téma číslaVálka proti tamtěmAndrea Novotná, Zuzana Brodilová

Chudoba cti netratí, poučovalo starosvětské přísloví ještě v dobách našich babiček. O pár desítek let a nedospaných ideových kocovin později zmizela přísloví i se svým obsahem v propadlišti dějin. Diskuse o chudých naší doby opanovaly slogany vytvrzené údernými hesly o nepřizpůsobivých a neplatičích. Co se změnilo?

Nejdřív přišly pochody neonacistů. Děsivěji než hozené kameny a rasistická hesla ale zapůsobil hlučný potlesk „slušných občanů“. V patách za nácky a novináři tak vyrazili i politici a „zdravý rozum“ veřejného mínění. Vše volalo po „rázném řešení“ problému. A co je vlastně problémem? Nepřizpůsobiví, neplatiči, nezodpovědní - zdánlivě politicky korektní nálepky pro chudé a Romy.

SLUŠNÍ MOHOU KE STOLU

Jedna z prvních „vlaštovek“ přilétla už před několika lety ze Slaného, kde sociálně-darwinistický starosta Ivo Rubík zavedl program „nulové tolerance“ a vystěhoval několik rodin z problematické lokality ze dne na den na ulici. Rubíkova osobní politická hvězda sice záhy zhasla, všem ale stihl ukázat, že „to přeci jen jde“. Následná halasná diskuse už jen otevřela vrata jeho úspěšnějším následovníkům. Exekucemi obstavované sociální dávky v Chomutově tak v současné době provází potlesk v řadě dalších měst.

Postup starostky Řápkové, kvůli němuž zůstávala chudým oholeným exekutory ze sociálních dávek pouhá tisícovka, sice narazil na odpor ochránců lidských práv, jinak ale starostku z ODS podpořila „strana pořádku“ napříč politickým spektrem. Včetně prezidenta a ministra vnitra, včetně řady dalších starostů.

Řápková si sebevědomě a s očividným očekáváním velké politické budoucnosti užívala roli mluvčí „slušných lidí“. Možná poprvé za dvacet let nového režimu tak politik ve funkci, v níž má představovat všechny, výslovně přiznal, že reprezentuje jen některé. A co platípro ty ostatní? Slovy chomutovské starostky, „ti lidé si prostě musí uvědomit, že pokud se nebudou chovat slušně, nebudou jíst“.

Pro představu skutečných dopadů takové politiky není třeba disponovat zvláštní fantazií ani zbytnělým sociálním cítěním. „Ptát se na to, jaký efekt bude mít takové opatření, je nesmysl“, odpovídá podrážděně terénní sociální pracovník Tomáš Malík, který působí v lokalitě podobné té chomutovské. „Co byste dělali vy, kdybyste nemohli najít práci, měli k dispozici tisíc korun na měsíc a tři děti na krku,“ ptá se vzápětí a hned sám odpovídá. „Za ten měsíc dostanete ty lidi do mnohem většího marastu, než ve kterém byli na jeho začátku. Preventivní účinek takového opatření je sci-fi. Ti lidé jsou zahnaní do kouta, donutíte je rezignovat. Svou situaci mohou řešit buď krádežemi, nebo půjčkou u nějakého nebankovního domu. A to je v praxi skoro stejné, jako kdyby si půjčili u lichváře.“

CHUDOBA CTI TRATÍ

Starostka Řápková ukázala to, co se vědělo už dlouho. Část lidí vypadla z obecného „my“, jehož jménem politici mluví, což jen odráží situaci, kdy tato část lidí do značné míry vypadla ze společnosti. Lidé, pro které umělohmotná vědecko-úřednická hantýrka vymyslela nálepku „subjekty sociální exkluze“, nejsou z hlediska mnohých politiků, novinářů i jejich spoluobčanů stejnými lidmi, byť třeba lidmi, kteří mají značné problémy. Sami jsou problémem - a jak už to tak s problémy bývá, je třeba ukázat sílu a nesmlouvavost při jejich řešení.

Chudí tak v dnešním ideologickém obrazu světa vystupují v prazvláštní podvojné roli. Na jedné straně jsou vidět a je třeba si na ně ukázat jako na nositele nějaké špatnosti a problému. Zároveň ale nejsou vidět jako lidé, kteří mají problémy, jako členové společnosti, která s nimi nepočítá. Abychom parafrázovali slova starostky Řápkové: můžeme je klidně
i vyhladovět, mluvit s nimi jako s rovnocennými partnery ovšem nebudeme.

POSTAVTE PRANÝŘ

Anonymizovaní chudí, chudí bez vlastního hlasu, chudí jako objekt nadávek, paušálních charakteristik a represivní politiky jsou takřka každodenně stavěni na pomyslný mediální
pranýř, který se někdy zhmotní přímo do jejich životů: tak jako v případě ostře sledovaných exekutorů, kteří si přijdou pro ně a pro jejich sociální dávky až k nim do bytu nebo na úřad rovnou s televizní kamerou.

Tento pranýř má funkci ve vztahu k většinové společnosti: agresí vůči lidem, kteří vypadli z jejího řádu, se společnost zpětně utvrzuje v oprávněnosti tohoto řádu. Společnost, jejímž ideálem je auto a kravata, se potvrzuje tváří v tvář těm, kteří nejsou mnohdy schopni přizpůsobit se a na tyto věci vydělat. Společnost, která vyznává přesvědčení, že každý
se musí postarat sám o sebe
, svým tvrdým přístupem k chudým tento kurz potvrzuje. To má samozřejmě i výchovnou funkci: Když nevezmeš za své naše hodnoty a náš způsob života, skončíš třeba jako tenhle bezdomovec, hrozí pomyslným prstem na své pochybující čí váhající členy.

Socioložka Kateřina S. Janků, která se dlouhodobě zabývá problematikou života na okraji společnosti, kde se chudí symbolicky ocitají, přitom upozorňuje na to, že změnu, která se v postoji k chudobě ve společnosti udála, je třeba vnímat v souvislosti se změnou uznávaných hodnot. „V předmoderní době nebyla chudoba automaticky spojena s osobním neúspěchem či nekvalitou, svého nositele proto nestigmatizovala tolik jako dnes. K tomu došlo až s růstem významu spotřeby jako hodnoty v moderní a postmoderní době. Ten, kdo není schopen držet krok, se vyděluje ze společnosti a je vnímán jako ten špatný, ohrožující, jako flákač.“

Způsob, kterým se k nim společnost vztahuje, vnímají samozřejmě i samotní chudí, kteří ho pociťují na vlastní kůži. „Logickou reakcí je zaujmout tu nejefektivnější strategii, kterou jim společnost v jejich situaci umožňuje,“ říká sociální pracovník Tomáš Malík a upřesňuje: „Když víte, že budoucnost kvůli bludnému kruhu, ve kterém jste, nepřinese žádné zlepšení, soustředíte se na život tady a teď. Nemá smysl nic plánovat, protože kariérní kanály jsou pro vás uzavřené, nic vás nečeká - jediné, co jde, je vytřískat ze života co nejvíc teď hned. No future.“

NEVIDITELNÍ

Zároveň jsou chudí neviditelní jako subjekt s vlastním prožíváním, pohledem na svět a reálnými problémy. Co o nich vlastně víme? Navzdory tomu, že geograf icky žijeme všichni na stejném území, jsou pro nás jejich životy neznámou zemí. Nerozumíme jejich životnímu horizontu, jsou pro nás stále nesrozumitelnější jejich starosti a především to, v čem jim jejich starost i brání a jak omezují jejich pohled. S t ím souvisí i nesčetněkrát opakovaný mýtus o tom, jak bezstarostný a bezpracný život chudí mají oproti „poctivé“ a „pracovité“ většině. „Skutečná realita chudoby se od představ syté a ‚bohaté‘ společnosti dost odlišuje - žít každý den z ruky do úst, nevědět, zda se vám podaří sehnat dostatek peněz na bydlení v příštím týdnu, je neuvěřitelně náročná a frustrující záležitost. Aby si zajistil aspoň to základní, musí se chudý člověk hodně otáčet,“ říká k této iluzorní představě omílané médii socioložka Kateř ina S. Janků. Četné mýty kolem chudoby tu souvisí i s mnohokrát popsaným prostorovým prvkem vyloučení - chudí se s těmi ostatními v mnoha případech potkávají stále méně, a pokud se setkávají, je to setkávání konfliktní, plné nedorozumění, problémů soužití a rostoucí vzájemné nesnášenlivosti.

Útoky na chudé ze strany lidí jako je starostka Řápková se zaklínají realistickým přístupem, který vyžaduje pevnou ruku. Mnoho reálného nám ale o jejich situaci zastánci nekompromisních řešení neřekli. Nedozvěděli jsme se od nich nic o možnostech a omezeném životním horizontu chudých - je nám prezentován jen soubor obecných předsudků, které jasně oddělují chudé od těch ostatních. To, co ve skutečnosti potřebujeme, je poznat chudobu jako past, do níž může spadnout leckterý z nás, a hledat z ní takové cesty ven, které budou vycházet z tohoto vědomí, ne z umělého dělení společnosti na „slušné“ a „neslušné“.


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Dvě století na dvou kolech / Hynek Hanke > NP č.329 > Dějiny přítomnosti Jízdní kolo se zrodilo z krize. Pak sice na čas ustoupilo automobilům, ale nyní se opět vrací do ulic. Společnost, která poměřuje život ve městech spíš kvalitou veřejných prostor než individuálním bohatstvím, se opět učí šlapat do pedálů.   číst dále Co všechno se nestalo / Martina Křížková > NP č.329 > Pošli to dál Někdo v polovině dubna v noci zapálil dům ve Vítkově, kde spala devítičlenná romská rodina s malými dětmi. Dva dospělí a jedna malá holčička s popáleninami na většině těla byli hospitalizováni. Útok nebyl náhodný, žháři do domu hodili hned tři zápalné lahve s benzínem. Policie nevylučuje, že motivem činu byl holý rasismus. číst dále Ordo lumen odborník / Petr Pospíšil > NP č.329 > Pošli to dál Vládě bez politického mandátu se někdy říká vláda úřednická nebo též „vláda odborníků“. Právě toto označení je dobrý marketingový tahák vzhledem ke zvuku, jaký slovo „odborník“ má. Zatímco označení „politik“ vyvolá ve velké části společnosti představu zkorumpovaného nýmanda (často právem), „odborník“ je vnímán jako někdo, kdo rozumí své věci, a proto si zaslouží důvěru. Jestli je tato důvěra zasloužená, ale často zjistíme až tehdy, pokud se daným odborníkům podíváme trochu na zoubek. číst dále Jirka Žďárek / Alexandr Budka > NP č.329 > Uličníci jirka je veteránem np, prodává od září 2001. Spadly mrakodrapy a on se rozhodl se sebou něco dělat. Náš projekt mu pomohl znovu na vlastní nohy a tak mu zůstává věrný, i když se mu teď daří lépe.   číst dále

Nejčtenější články autora

Na okraji zájmu, v centru dění? / Andrej Bakšiš, Andrea Novotná > NP č.398 > Téma čísla Bude tomu dvacet let od summitu v Riu a jeho závazků k trvalé udržitelnosti. Můžeme zavzpomínat, nebo se zeptat: Ukázala se pozornost k životnímu prostředí jako trvale udržitelná?   číst dále Vzpomínky k použití / Andrea Novotná > NP č.463 > Pošli to dál Prezident Zeman oznámil, že jako jediná hlava státu ze zemí Evropské unie pojede do Číny a zúčastní se slavnostní přehlídky k výročí konce druhé světové války v Asii. Při zdůvodňování cesty se blýskl svými znalostmi dějepisu a připomenul, že naše svoboda nebyla vykoupena miliony mrtvých pouze na západní a východní frontě, ale že lidé umírali v boji s fašismem (tentokrát japonským) také v oblasti, kterou jsme si zvykli označovat jako Dálný východ. číst dále Naše dnešní revoluce / Tomáš Havlín, Andrea Novotná > NP č.371 > Téma čísla Po revoluci v listopadu 89 jsme už žádnou další nečekali. Dějiny přece už skončily, říkalo se. Dvacet let poté jsme svědky další mobilizace - tahle revoluce je ovšem konzervativní. Představujeme některé její projevy.   číst dále Domov je cesta / Zuzana Brodilová, Andrea Novotná > NP č.334 > Téma čísla Osvobodit se od pevného rytmu Z práce - Domů - Do práce. Najít znovu svobodu, kterou naši předkové ztratili v neolitu, když se usadili a rozdělili si půdu. A taky pořádat divoké parties. To všechno znamená freetekno pojaté jako život na cestě.   číst dále
celý archiv