NP č.621 > Téma číslaLouka všemi smyslytext: Jana Vlková, foto: generovala AI

Poznáte ji po zvuku, po čichu a pak ještě na pohled. Louka není místo, kde roste jen tráva. Louka je voňavá, bzučivá a barevná.

Na loukách můžeme prožívat nejrůznější pocity podle toho, které smysly zapojíme. Louky jsou jedinečné ekosystémy, které v současné době přežívají jen díky lidské práci – kosení a sečení. A lidé tak mají k loukám jedinečný vztah, který si budují už od mladší doby kamenné, kdy se usadili a začali hospodařit. Tehdy si je brali od velkých býložravců a od té doby máme kdesi hluboko v podvědomí zapsáno, že louky jsou zdrojem radosti a štěstí. Proč?

Vůně kvetoucí louky

Louky nejvíce voní za horkých letních dnů. Každá má svůj vlastní parfém. Záleží na tom, jaké v ní rostou širolisté rostliny. Ty totiž vydechují vůni, která má přilákat opylovače. Vůně květů jsou těkavé sloučeniny, které rostliny vyrábějí tak, aby se šířily na velké vzdálenosti. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že přiletí někdo, kdo květu pomůže s oplodněním. O to všem rostlinám jde, protože jako všechno živé, i byliny si přejí zanechat po sobě potomstvo. Většina dvouděložných lučních rostlin se rozmnožuje semeny, takže o přízeň opylovačů stojí. Trávy to mají jinak, ale o tom později.

 

Louky mohou růst prakticky na jakémkoliv horninovém podkladu a také mohou dostávat různé množství vody. Podle toho se různí i skladba rostlin, které na nich rostou, a z toho vyplývající dominantní vůně. Například vlhké louky opanuje omamná vůně tužebníku jilmového. Místa, která si vybral, ale nepůsobí na lidi příliš přívětivě. V létě se v bažinách bělají jeho květy uspořádané do květenství, které se poeticky nazývá kružel. Bylina kvete dlouho, protože potřebuje mít jistotu, že na podmáčenou louku opylovači zabloudí.

Vůně květů jsou těkavé sloučeniny, které rostliny vyrábějí tak, aby se šířily na velké vzdálenosti.

Sušší místa v nižších polohách mají nabídku vonných bylin širší. Vedle nejznámějších květin – zvonků, kopretin a kohoutků – na některých místech rostou různé druhy svízelů, které vydávají originální libou vůni. Jsou to nenápadné rostliny, které pro své křehké tělo potřebují oporu travin a jinde než na lukách růst nemohou.

 

A pak je třeba zmínit mateřídoušku, jejíž vůni milují snad všichni. Ta je ale jiného druhu. Mateřídouška, rostlina plazivá a suchomilná, potřebuje svoje drobné tělo bránit proti všem, kdo by ji chtěli pozřít – a to včetně plísní. Její vůně má tedy být její ochranou. Lidem ale jako na potvoru její parfém voní. Za horkých letních dnů se její vůně vypařuje. Mateřídouška však zavoní silněji, když se jí dotkneme, anebo si do ní dokonce lehneme. Je skoro pravidlem, že čím je místo vyprahlejší, tím tato rostlina víc voní.

Zvuky zdravé louky

Bzukot a cvrkot hmyzu – to jsou zvuky, které jsou považovány za symbol horkého léta pod prosluněnou oblohou. Správná a zdravá louka je domovem stovek druhů hmyzu a každý z nich se nějak akusticky projevuje. Nejslyšitelnější jsou kobylky a sarančata, ale ještě hlasitěji vržou cvrčci. Když je počasí na opylování, bzučí mouchy, čmeláci a včely. To všechno jsou pro naše podvědomí zvuky pohody a radosti.

 

Podobně pozitivně na nás působí šustot a ševelení rostlin. To je další ze zvuků, které tvoří luční akord. Stébla se naklánějí sem a tam a při tom šelestí, jak se otírají o sebe navzájem a také o další rostliny. Šelest trav je zvuk mimovolný, ale naše ucho ho vnímá velmi citlivě. A často je právě rozvlněná louka používána jako vizualizace onoho jemného šustotu. I když nad loukou a v louce pracují opylovači, tak tráva je nepotřebuje. Trávy jsou větrosprašné.

SPRÁVNÁ A ZDRAVÁ LOUKA JE DOMOVEM STOVEK DRUHŮ HMYZU A KAŽDÝ Z NICH SE NĚJAK AKUSTICKY PROJEVUJE. 

Čiřikáním, cvrlikáním i jiným zpěvem ptáků je oblažovaná správná a zdravá louka. Co by byla louka bez skřivana, který dokáže viset ve vzduchu a trylkovat? Drobný pták je zdrojem nekonečné inspirace pro hudební skladatele i básníky. Je skoro etalonem lučního zpěvu, k němuž je vztahováno kde co. Na lukách hledají svůj domov také konipasi nebo lindušky, jejichž akustické projevy bývají popisovány jako flétnové trylky.

 

Na loukách najdeme ale také mnoho ptáků, kteří si staví svá hnízda na zemi. Stále ještě je slyšet skřípavé volání bažantů, kterému se mysliveckou latinou říká kodrcání. Už méně je slyšet křepelku, jak volá „pět peněz“ nebo také „pojď na mez“. Mezi známé luční ptáky patří také koroptve, čejky nebo bekasiny. Ptáci s hnízdy na zemi to mají složité. Vysedět vejce dřív, než přijedou kombajny a začnou sekat, to je závod s časem, který mnozí prohrávají. Hlasy ptáků nebo plácání křídel při startu už jsou na lukách čím dál vzácnější.

Barvy lučních porostů

I strakatost luk v nás vyvolává příjemné pocity. Čím je louka barevnější, tím nám připadá krásnější. Druhová pestrost se projevuje i v luční paletě. Bílé kopretiny, žluté škardy nebo kozí brady, fialové chrpy, růžové kohoutky, modré zvonky, černé „kartáčky“ krvavce nebo růžové „kartáčky“ rdesna – doplňte si své další oblíbené luční květy. Barvy louky se mohou měnit i během dne. Různé květy se otevírají v různou denní dobu, každý květ má své oblíbené opylovače a naopak. Louka večer nemá stejnou paletu jako louka v poledne.

BARVY LOUKY SE MOHOU MĚNIT I BĚHEM DNE. 

Nad květy, kvítky a poupaty by se měli třepotat pestrobarevní motýli. Jejich mizení je smutná zpráva pro naše louky. Někteří z nich mají složité vývojové cykly, potřebují živé pomocníky a přesné druhy rostliny, a když je nemají, tak se prostě nevylíhnou.

 

Zastoupení více druhů není jen pro krásu. Mnoho bylinek se v létě sbírá do domácích lékáren nebo jen pro radost z přípravy vlastních čajů. Květy i celé natě z barevné louky mívají lepší vlastnosti, než když se pěstují na bylinkových farmách. Při soužití s jinými rostlinami si musejí vytvářet více obsahových látek a být celkově „zdatnější“, než když jsou zahrnovány a rozmazlovány pěstitelskou péčí.

Vůně posečené louky

Luční rostliny, jejichž stonky utnula kosa nebo kombajn, vydávají nezaměnitelnou vůni, kterou vytváří hlavně kumarin. Ten je v mnoha ohledech velmi zajímavou chemickou sloučeninou. Rostlinám a zejména travám pomáhá s obranou proti býložravcům. Snižuje chuť k jídlu, a tedy brzdí predátory. Lidem, kteří býložravci nejsou, velmi libě voní; tedy pokud netrpí alergií.

 

Kdesi v našem velmi hlubokém podvědomí se nám od doby, kdy začali naši předkové zemědělsky hospodařit, usadil pocit, že tato vůně je vůní blahobytu. Jak je to možné? Kumarinové vonné tóny přetrvávají i v senu. Když bylo dost trávy, a tím pádem dost sena, znamenalo to, že bude dost krmení pro dobytek. A když bude mít domácí zvířectvo co žrát, bude dost jídla i pro lidi. Z této rovnice se nám vůně kumarinu za tisíce let zapsala jako krásná vůně štěstí. Travami, které kumarinu obsahují nejvíce, jsou suchomilné trávy tomka vonná a tomkovice vonná. Lidé trávu ani seno nekonzumují, přesto i dnes kumarin vyhledávají. Od konce 19. století, kdy byl chemicky popsán, se přidává do parfémů a v gastronomii se používají výluhy nebo prášek z bobů tonka, plodů stromu zvaného silovoň. To je rostlina, z níž byl kumarin izolován, protože ho obsahuje velké množství.

Proč jsou dnes louky němé, bez barev a vůní?

Zemědělci a sedláci svoje louky hnojí, aby hodně „vynášely“. Místo harmonického soužití mnoha druhů rostlin se pak daří hlavně objemově výnosným travám. Tyto druhy trav, které milují dusík a pak po něm tloustnou, svými velkými těly utiskují všechno ostatní. Zalehnou malé semenáčky širolistých rostlin, které místo aby vyrostly, zetlí. Také vytvářejí chladné a vlhké prostředí, které ubližuje malým živočichům. Hnojený travní porost dneška je spíš pole na trávu než louka.

Hnojený travní porost dneška je spíš pole na trávu než louka.

Intenzivně obhospodařované louky nevoní, protože trávy jsou větrosprašné a opylovače nepotřebují.  Z podobného důvodu jsou i němé – poskytují živočichům jen minimum pohostinnosti. Louky na výrobu sena jsou také nebarevné a opravdu se spíš podobají obilným polím.

Louku nelze vysít ze sáčku semínek. Aby vznikla louka, musel by se rovnou prodávat celý set s různými druhy živočichů. To, co se ukazuje jako květnaté louky, jsou krásné záhonky letniček. Skutečná louka je zázrak.

 

Jana Vlková je botanička a expertka na jedlé býlí. Je autorkou projektu Kytky k jídlu.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA