NP č.531 > DIYJak se tiskne divadloŠtěpán Materna

Od stanice metra Želivského je to co by kamenem dohodil. Průmyslový areál sevřený mezi Olšanské hřbitovy a nákladové nádraží ale působí ponuře, jako by se nacházel na dohled od konce světa. K tomu tma a sněhové vločky a bloudící slečna, která se u brány ptá vyjíždějícího řidiče, kde že je ten FutLab. Přidávám se k ní a společně se nám podaří najít nenápadné správné dveře. Ujistím se, že mám v kapse plastové držátko, které se mi utrhlo z moka konvičky a těším se, že se mi dnes večer podaří vytisknout si podle něj nové.

Vytisknutá flinta

„Dnes lidé často chtějí vytisknout věci, které by bylo jednodušší a levnější vyrobit jiným způsobem,“ usmívá se Dan Gottwald, který nás dnešním kurzem 3D tisku pro začátečníky provází. Je přestávka po prvním teoretickém bloku a já se smiřuji s tím, že držátko si dnes nevytisknu. Představa, že se někde naskenuje a vytiskne plastová kopie, se ukazuje jako naivní. Ve skutečnosti by se muselo všechno ručně přeměřit a vymodelovat v jednom ze specializovaných programů. A kurz 3D modelování se koná jindy.


Kolem 3D tisku se vůbec rády šíří mýty. Oblíbený byl ten, že dnes není problém vytisknout si doma funkční zbraň. V podstatě je to i pravda, jen z kusu trubky a dřeva je to o hodně rychlejší a levnější. A na rozdíl od 3D tisku vydrží taková zbraň i více než jeden výstřel. Traduje se také, že 3D tiskárna dokáže vytisknout sama sebe. Největší český výrobce 3D tiskáren sice vlastní „farmu“ tiskáren, které tisknou díly na své budoucí kopie, jde ale jen o některé plastové části, ke kterým je nutno přidat ještě kovové komponenty, gumové řemenice a samozřejmě spoustu elektroniky.

 

Kutilův ráj

V kontrastu s vnějšími temnými kulisami je velký prostor sdílené dílny FutLab sice stroze zařízený, ale útulný a vybavený pro moderní kutily všeho druhu. Takže zatímco sedíme kolem stolu s kávou a sušenkami a posloucháme povídání o 3D tiskárnách, kolem nás tiše čekají šicí i vyšívací stroje, laser, páječky, ponk s nářadím… a samozřejmě spousta 3D tiskáren. Jak se dozvíme na závěr kurzu, o patro níž se nachází ještě takzvaná špinavá dílna, která je poměrně čistá a plná těžkých strojů jako velké pily, vrtačky, soustruh, fréza nebo nové CNC.

 

Teorie…

Během teoretického povídání začíná být jasné, že manuální práce v dnešním kurzu moc nebude. S orientací v záplavě teorie nám pomáhá sedmistránkový manuál s výčtem typů tiskáren, materiálů pro tisk i nejčastějších chyb při tisku. Teoretická příprava, a hlavně příprava počítačového modelu před tiskem je ale důležitá. Pro uvažování o tisknutém objektu je pak klíčová myšlenka, že „3D tiskárna neumí tisknout do vzduchu“. Proto je potřeba objekt správně položit a nechat program, ať ve správných místech navrhne takzvané podpory, které se po dokončení tisku prostě odlomí. Pro člověka, který na rozdíl ode mě uvažuje o koupi vlastní 3D tiskárny, je pak také důležité, že si v druhé části může stroj osahat, vyzkoušet nastavení tisku, zavedení filamentu do extruderu s termistorem (ano, i taková slova jsem se na kurzu naučil) a několik dalších úkonů, které vypadají nevinně, ale výrazně zvýší šanci na úspěšný tisk. Ono to tisknutí – alespoň na FDM (Fused Deposition Modeling) tiskárnách – totiž není nic jiného než velmi přesné kydání vrstviček plastu na sebe. Takže se může v průběhu leccos přilepit nebo ucpat, a je proto dobré svou 3D tiskárnu a její potřeby znát lépe než v případě její 2D babičky.

 

… a praxe

S praktickou částí začínáme hodně pozdě a my, kteří jsme pozorně poslouchali údaje o dobách tisku, posíláme domů zprávy, že přijdeme o hodinu později. Tisk modelů, které za něco stojí, prý trvá alespoň deset hodin. My si uděláme každý jen malou drobnost, i ta však alespoň hodinu zabere. Sahám do obsáhlé on-line banky hotových 3D modelů. Vzhledem k tomu, že tenhle článek vyjde v čísle věnovaném divadlu, padne volba na miniaturní model antického amfiteátru.

 

Sledování práce 3D tiskárny je svým způsobem fascinující. Ale nutno dodat, že zhruba po pěti minutách se trochu okouká. Naštěstí jsme místo toho šli na výše zmíněnou exkurzi po dalších prostorách, kde se vypaluje keramika, taví kovy, řeže, vrtá… ale ne dnes. Možná někdy příště.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jiná Obživa / Štěpán Materna > NP č.531 > Příběh Michaela Křivková vzpomíná, jak se dostala k projektu spolkového obchodu Obživa číst dále Jak se tiskne divadlo / Štěpán Materna > NP č.531 > DIY Od stanice metra Želivského je to co by kamenem dohodil. Průmyslový areál sevřený mezi Olšanské hřbitovy a nákladové nádraží ale působí ponuře, jako by se nacházel na dohled od konce světa. K tomu tma a sněhové vločky a bloudící slečna, která se u brány ptá vyjíždějícího řidiče, kde že je ten FutLab. Přidávám se k ní a společně se nám podaří najít nenápadné správné dveře. Ujistím se, že mám v kapse plastové držátko, které se mi utrhlo z moka konvičky a těším se, že se mi dnes večer podaří vytisknout si podle něj nové. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále Dejvické malování / Štěpán Materna > NP č.530 > DIY Říkáte si: přijít někam a něco načmárat na papír, to nic není! Také jsem si to říkal. Jenže pak jsem najednou zjistil, že už čtvrt hodiny sedím za stolem a přemýšlím, co vlastně budu malovat. Když jsem se totiž domlouval s Monikou Kočendovou, majitelkou Dejvického ateliéru, na vzniku této reportáže, byla trochu tajemná. číst dále

ročník 2019

čísla 529 - 530

celý archiv