NP č.524 > FejetonŽádný sex ve výtahuJan Stern

Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu.

Když kupříkladu civilizuje prostor Švéd, tak si stoupne do fronty na lístky a snaží se, aby si každý povšiml, že z toho není vůbec nervózní, neboť klid, to je podle Švéda civilizace a nic moc navíc k ní není potřeba. Když civilizuje Angličan, je pro něj rozhodující, aby v prostoru bylo něco starobylého, respektive něco, co tak vypadá, třeba lucernička, vývěsní štít nad hospodou nebo kování u brány. Číňan je ujištěn o tom, že je v civilizaci, když vidí uniformu. Když půjdete Pekingem, povšimnete si, že u vchodu do každé, jakkoli důležité budovy stojí něco jako vrátný, který má sice jen matné ponětí, co a proč hlídá, ale rozhodně má na sobě uniformu, neboť tam, kde je stejnokroj, je chaos neuspořádané divočiny zažehnán. Francouz kulturu buduje tak, že před jakkoli zanedbané bistro postaví dvě železné židličky a stoleček, a hned má dušička pokoj, hned je zde iluze, že jste v roztomilé francouzské kavárničce, kde básníci píší své verše. Američan si před svým nepodsklepeným dřevěným domem na nesplatitelnou hypotéku vyvěsí státní vlajku a je splněn stejný účel. Tyrolák si strčí za okno truhlík s květinami a úzkost z necivilizovanosti je rovněž zažehnána. Zkrátka civilizacetvorné mechanismy jsou četné, ale kupodivu velice jemné a vlastně prostinké.


A ovšem zcela unikátní objevili Češi. Chce-li chaosu cosi vyrvat Čech a převést to do řádu kultury, postaví dopravní značku. Je-li nejistota příliš velká, postaví dvě, tři nebo čtyři za sebou. Anebo deset. A když nelze postavit značku, nasadí do boje s neřádem cedulku. Byť by měla být vypracována jen v textovém editoru Word. Třeba „klika nefunguje“, „klíč od kolárny je u paní Vocetkové“, „zákaz kouření (i před vchodem). P. S. uklízejte své vajgly“, „používejte štětku na WC, doma to jistě také děláte“, „zákaz vyprazdňování psů v atriu“. Ba dokonce viděl jsem na naleštěném chromovém sloupu kancelářského centra za miliardy takovouto wordovskou lahůdku: „Vedení budovy důrazně varuje před sexuálními činnostmi ve výtahu. Byla tam umístěna kamera! Děkuji, Kotková.“ Což mně rozjasnilo tvář.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Přírodní výběr / Stanislav Komárek > NP č.524 > Jiné čtení Je tomu už drahně let, co se z Darwinova stěžejního díla O původu druhů... rozšířila myšlenka přírodního výběru mezi lid. Je to pochopitelně metafora: skutečnost, že některé sýkorky zahynou dříve než jiné a třeba ani nezanechají potomstvo, se přirovnává k selekci, kterou provádí chovatel – řekněme všichni koně, kteří při závodech neběhají dost rychle, jsou rozemleti do salámu. číst dále Neslyšící cestovatelé vyrážejí do světa / Darek Šmíd > NP č.524 > Startér DeafTravel boří komunikační a informační bariéru při cestování neslyšících. Sám zakladatel Jan Wirth je neslyšící a vášnivý turista. číst dále Jubilejní háje - Les, základ státu / Libor Hruška > NP č.524 > Téma čísla Někdy les není jen obyčejným lesem, může být i politickým symbolem. Tak jako háje svobody, které se na území Československa ve velkém sázely v jubilejním roce 1928. Primárně šlo o politické gesto, některé z hájů ale lesníkům zároveň sloužily jako pokusné laboratoře. číst dále Pelyněk černobýl / Jana Vlková > NP č.524 > Herbárium Artemisia vulgaris - Pelyněk je symbolem hořkosti, ale na druhou stranu prý umí klidnit agresivitu. Tolik mýtů a přirovnání jej provází, že by to bylo na diplomovou, možná i doktorskou práci. číst dále

Nejčtenější články autora

Spasitelé, kde jste? / Jan Stern > NP č.530 > Fejeton Novověk lze definovat různě. Já jsem vystudoval fakultu sociálních věd, a proto definuji novověk jako éru sociálních věd. číst dále Plastic peoples / Jan Stern > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále