Les a jeho měkké světlo, paseky s vysokou trávou, silné pryskyřičné vůně, mechová pole, vyvrácené baly letitých stromů, na skalách van Goghova žluť lišejníků, kaleidoskop struktur, odstíny zelené, prameny řek v tůňkách pod kapradím, houby, srnky, zajíci ušáci, borůvky, přírodní harmonie v soustředěné odvěké diverzitě a symbióze… Lidé mají les rádi. Když jsme unavení, říkáme, že bychom šli do lesa. Na houby chodí i ti, kteří houby nejedí. Les je zážitek. Konejší. Relaxuje. Inspiruje. Nakrmí smysly a vyplivne nás s jedinou myšlenkou: Musím se vrátit!
Ještě několik měsíců po shlédnutí Blair Witch jsem se v lese necítil dobře. A od té doby nechci žádný horor vidět.
Napadlo vás někdy, že všechno tohle požehnání se děje jen za dne? Že jakmile padne noc, les se stává svým vlastním pravým opakem? To poetické, přívětivé místo plné požehnání nás náhle děsí až k zbláznění. V noci nás les pohlcuje a vězní.
Nejdůležitější hororová scéna
V knize Kauza les od pánů Dadejíka, Stibrala a Peprníka se píše, že pohlcení lesem nastává proto, že na něj nepohlížíme z bezpečné vzdálenosti, ale jsme přímo v jeho těle, které je nepřehledné, doléhá na všechny smysly, a snadno se tak stává něčím, co je namířeno proti člověku. Moderní člověk je od lesa a života v něm již zcela odříznutý, je to prostředí, kam nedosahují zákony, jež náš život činí bezpečným, tady jsme vydáni na milost nepředvídatelným zákonům přírody. A po setmění ještě i vlastnímu strachu, neboť to oblíbené líbezné místo je náhle plné strastiplných pastí, každý krok je krokem do neznáma, zvuky nabývají obřích rozměrů a nejsou srovnatelné s ničím, co slýcháváme v běžném životě. Funění, frkání, praskání větviček, šustot listí, případné divoké vyběhnutí probuzeného zvířete zastavuje ve tmě krev v žilách.
Ve zmíněné knize Kauza les autoři píšou, že les je ještě spolu s vesmírem nejdůležitější hororovou scénou, je labyrintem, místem pro vyvrhele a monstra, kteří se do něho uchylují, ale které les zároveň sám plodí. A tohle všechno máme nahrané v kolektivním vědomí formovaném po staletí vlastní zkušeností, ale i vyprávěním a historkami, jež si předáváme. Velký útok na nevinnost lesa pak způsobilo středověké křesťanství, které ve snaze zastavit pohanské rituály přirozeně navázané na lesní prostředí začalo tohle místo označovat za domov zlých duchů, démonů, vlkodlaků, bludiček a čarodějnic. Historikové toto období prohlašují za nejradikálnější změnu postoje člověka k lesu v celých lidských dějinách. Když pak jdete po setmění lesní pěšinou a svítíte si baterkou, není divu, že vám na zátylku stojí všechny chlupy mrazivým vzrušením při představě, co se v kuželu světla může objevit.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
