NP č.500 > PovidkyNezdálo se, že by něco cítilMiroslav Pech

Hodil do sebe dva Ranisany na zklidnění bolavého střeva a zapil je vychladlým čajem. Jmenoval se Marek Hanzlík a byl učitelem na základní škole. Shrábl ze stolu potřebné věci, zvedl se a vyšel na chodbu. Klíče byly ve dveřích. Zamkl kabinet na dva západy a zadíval se na kliku. Jako kdyby za ni chtěl znova vzít a vrátit se dovnitř.

Vydal se ztichlou chodbou, prostorem zněla ozvěna jeho kroků. A ne jen jich. Uvědomil si, že příšerně funí. Zvuk dechu přehlušoval i onu ozvěnu. Dýchal raději ústy. Míjel třídy, skrze zavřené dveře slyšel hlasy kolegů. Okny prosvítalo ranní slunce. I přes chlad, který na chodbě panoval, se silně potil.

Jak se blížil ke své třídě, doléhal k němu hluk. Zastavil se přede dveřmi a zkontroloval čas na hodinkách. Měl dvě minuty zpoždění. Podíval se doprava a doleva, snad v obavě, jestli ho někdo nesleduje.
Vzal za kliku a vešel do třídy.
V tu chvíli děti zmlkly. Upřelo se na něj pětadvacet párů očí. Zavřel za sebou a zamířil ke katedře. Knihy a učebnice odložil na stůl a přejel třídu pohledem. Většina dětí stála před svými lavicemi. Tři z nich seděly a předstíraly, že se jich učitelův příchod netýká: Filip Jánský, Radek Janota a Víťa Tokár přezdívaný Uzenáč. Marek čekal, i když věděl, že to nemá cenu. Odkašlal si, aby ho nezradil hlas.
„Tak, hoši, pozdravíme se, ano?"
Nereagovali.
Třída se na ně pobaveně otočila.
Marek zaťukal na desku stolu.
„Haló."
Kluci k němu zvedli zrak.
„Jste tu s námi?"
Filip se ušklíbl.
„Si kuřte, pane učitel."
Třída se zahihňala. Marek předstíral, že nic neslyšel.
„Tak se prosím postavte, ať můžeme začít."
Víťa se zvedal pomalu, jako stařec, rukama se ztěžka opřel o lavici a věnoval Markovi unavený pohled. Radek zaujal ležérní postoj, hnípal si prsty a něco si šeptal. Filip se postavil do pozoru a zasalutoval. Několik dětí vyprsklo smíchy. Marek všem naznačil, ať se posadí. Mrknul na židli, jestli tam na něj nečeká nějaké překvapení a sednul si také.

PÁR CENTIMETRŮ OD JEHO HLAVY COSI PROLETĚLO, NARAZILO DO TABULE...

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


Miroslav Pech autor / Miroslav Pech Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa (Petr Štengl – 2013, 2014) a románu Cobainovi žáci (Argo, 2017). VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Štěstí / Daniel Hradecký > NP č.500 > Povidky Dvacet let jsem chodil kolem horké kaše, ale teď, když matka umírá, lépe řečeno když je ve svých pětasedmdesáti letech se svými přirozenými stařeckými komorbiditami a slušným důchodem ideálním příslušníkem cílové skupiny medicínsko-vojensko-průmyslového komplexu, odvážil jsem se zeptat, jak to tedy má s pánembohem, když už jsme po generace těmi matrikovými katolíky. Řekla, že s Bohem skončila, když jí bylo dvanáct. číst dále ČESKO 2017 / Jan Štěpánek, David Zábranský > NP č.500 > Téma čísla Máme tendenci se neustále podceňovat, nebo jsme k věčnému brblání odsouzeni ironií osudu? Jsme my Češi víc než vyčuraní lokajové? Jsme smějící se bestie? Oběti? Naivkové? K pětistému vydání NP jsme požádali spisovatele Davida Zábranského, aby pro nás sestavil sbírku povídek o současném Česku. Věděli jsme, že nechceme žádné švejkování, litování se, osočování druhých. Věděli jsme, že chceme surový materiál o surových Češích. Chtěli jsme něco sebevědomého, překvapivého. A dostali jsme to. číst dále 500 čísel. Happyend? / Jakub Yellen > NP č.500 > HappyEndi Je jediným člověkem, kterému rukama prošlo všech pět set čísel Nového Prostoru. I pro Dášu Kocmánkovou jako ředitelku NP je současný stav happy end. „Vznikli jsme na zelené louce, takže dlouho trvalo, než jsme se všechno naučili. Dneska už jsem klidná a v podstatě šťastná,“ říká. číst dále hranice a zdi / Jan Těsnohlídek > NP č.500 > Poezie číst dále
celý archiv