NP č.474 > Téma číslaNeváhej, zkus inovaciZuzana Brodilová, Kristýna Brokešová

O práci v sex byznysu, sexuální energii a sexuální asistenci handicapovaným…

Jak je na tom Česká republika se sexualitou? Odráží se to nějak v sex byznysu?

Řekla bych, že Česká republika je na tom ještě výborně. Na rozdíl od mnoha jiných států nejsme tolik zdevastovaní náboženstvím, takže tu lidé jsou alespoň otevření. Co se týče sex byznysu, tak tam se situace mění neustále. Dřív tu byly plné kluby, velký zájem o noční život, o prostitutky. Zájem se neztratil, ale mnoho žen už dělá z domova, nejen zdevastovaní ženy a muži, jak si spousta lidí představuje, ale i studentky a maminy s dětmi, často samoživitelky. My se toho moc nebojíme. Prodávají se takříkajíc z pohodlí domova. To je pak rovněž zpráva o tom, jaká je tu sociální situace a jak je nastavena podpora těm, kteří ji potřebují. Další věc je pak prostituce pouliční a dětská, tam je to úplně katastrofální.

 

Od trestu k sebeléčbě

Jak jste se k sex byznysu dostala vy?

Byla to dlouhá cesta nenápadně směřující k cíli dělat něco smysluplného. Po rozvodu jsem mohla zůstat u České pošty a brát každý měsíc šest a půl tisíce. Ale měla jsem sny a také dceru, kterou jsem potřebovala uživit a chtěla jí zároveň dopřát třeba hru na klavír a další kroužky. S alimenty pět set měsíčně to jaksi nešlo. Začala jsem si tedy přivydělávat tancem v nočních klubech a z pošty odešla. Po nějaké době jsem se styděla být jen tanečnicí, chtěla jsem něco dokázat. Začala jsem pronikat do podnikání, mým oborem byla zprostředkovatelská činnost. Kvalifikace na manažerské pozice mi dodávaly sebevědomí. Pak jsme si založili svoji firmu. S obchodními partnery jsem lidem pomáhala řešit jejich dluhy, jenže to nevydělávalo ani na naše náklady – půjčila jsem si peníze a půjčila je a dodnes se mi nevrátily. Mně samotné tak zůstaly obrovské dluhy, které jsem nebyla schopná splácet. Bylo to paradoxní. Pomáhala jsem lidem s dluhy a pak jsem se do nich sama dostala. Ale to tak mělo být.

 

Jaký byl pro vás život s dluhy?

Bylo to nejhorší období mého života. Nebylo mi dobře z toho, v čem žiji a nebylo mi dobře ani ze mě. Už mi moc nezbývalo, byla jsem skoro rozhodnutá, že z tohohle světa odejdu. Měla jsem dluh , přišla o dceru, málem o bydlení… Neměla jsem peníze na jídlo, natož na cigarety nebo alespoň na alkohol, abych mohla pít na žal. Ležela jsem na zemi, rok jsem nikam nechodila. Jediné, co mi zůstalo, byla chuť na sex, kterou jsem občas cítila. Rozhodla jsem se ze dne na den prodat své tělo, když mi exekutoři chtěli vlézt do bytu. Věděla jsem, co dokážou. Když člověk zažije něco katastrofálního, když je na tom největším dně, nezbude mu nakonec nic než věřit. Já přitom nevyznávám žádné náboženství, ani buddhismus, který mi je v některých ohledech blízký, ale věřila jsem, že jednou něco… V jedné z divadelních her, kterou hrajeme s Hankou Malinovou a divadelním souborem Rozkoš, je v jedné písničce nápěv: „Když se chuť na sex vytrácí, neváhej, zkus inovaci...“ Tenkrát jsem ten text neznala, ale přivodila jsem si to. Když lidi cítí frustrace, které plynou z traumat nastřádaných v různých částech života, když nejsou šťastní, řeší si to workoholismem, užíváním drog nebo třeba nekontrolovaným sexem. Když si to uvědomíme, můžeme to změnit. Já mám změny ráda, nebo spíš mám ráda život. Začala jsem tedy prodávat své tělo. A začala jsem se tak realizovat. A postupně se mi začalo dařit. Rozpoznala jsem, že je to příležitost udělat něco užitečného nejen pro sebe, ale třeba i pro druhé.

 

Jak jste to tehdy vnímala?

Já jsem se vždy život a dary, které mi přinášel, snažila brát jako výzvu. Těch se nebojím, mám je ráda. Dlouho jsem ale třeba byla smutná, že bych chtěla víc. Když jsem začala prodávat svoje tělo, brala jsem to nejdřív jako trest. Jenže mě to taky přivedlo k něčemu novému, k poznávání lidského těla a lidské psychiky. A to poznání mě vedlo ke změně pohledu. Když jsem pak měla narozeniny, jako dárek jsem si dala zdůvodnění, že to dělám pro sebe. Byl to druh sebeléčby. A formou sebeléčby jsem zkoumala i své okolí – prostředí, ve kterém jsem se pohybovala, lidí, kteří v sexbyznyse pracují.

 

Co vás překvapilo?

Jakým způsobem se nakládá se sexuální energií a jak se devastuje. Přitom ze sexuální energie jsme se narodili, je naší součástí. Zároveň se podívejte, jaké signály jsou k nám vysílány. Nejdřív se máme líbit klukům a vnucuje se nám otázka, jestli už nějakého kluka máme. Pak nám zase diktují, co s ním máme a nemáme dělat. Jednou nám koukají kalhotky a je to strašné a hanba, pak jsme zase moc málo sexy, neatraktivní, měly bychom se sebou něco dělat. Vrchol toho všeho, jsou různé stupně psychického a fyzického zneužívání. Všechny tyhle zkušenosti se v nás ukládají. Muži i ženy, jsme na tom stejně. Vstupujeme do života, ale naše od přirozenosti svobodná sexualita je často zdevastovaná. Takže začneme provozovat sex, jenže pak je to skutečně spíš „provozování“ ve stylu „tonoucí se stébla chytá“. Když ale začnete sex zkoumat a brát vážně jako kterékoliv jiné umění, kultivovat svou sexuální energii, posunete se. A mě to velmi zajímalo, takže jsem zkoumala. Začala jsem s tantrou a pokračovala mnoha dalšími kurzy a to poznání mě naplňovalo a velmi obohacovalo.

 

Zmínila jste svobodnou sexualitu, má nějaké hranice?

Jistě. Neubližovat někomu, ani sobě ne.

 

Působíte neohroženě, měla jste strach?

Ne. Nezbyl na něj moc prostor. Myslím, že každá žena, která si projde takovou zkušeností, která se dostane na cestu prostitutky a zažije si ten pocit, že dělá něco strašného a neodpustitelného, tak ji jen tak něco nezlomí

 

Jak na změnu ve vašem životě reagovalo okolí?

Já jsem věděla, že o tom nechci lhát, ani rodině. Lidem, kteří mě podporovali a dodávali mi sílu, jsem to řekla postupně, asi během půl roku. Užší rodina se to dozvěděla po delší době. Původně jsem jim nechtěla přidělávat starosti, když už toho bylo předtím tolik, ale nakonec se to srovnalo. Když jsem zjistila, že mnoha lidem se to líbí, že cení, jak s tím jdu na světlo, šlo mi to mnohem lépe. Taky se mi začalo docela dařit, platila jsem dluhy, postupně jsem vypadala mnohem lépe, i na mém obličeji bylo znát, jak se měním – předtím jsem vypadala příšerně. Takže jsem měla radost. Zároveň jsem plakala. Že nemám vystudovaný ten Harvard, že nejsem třeba dětská lékařka. A taky... kdo si myslí, že poskytnout svoje tělo je to nejjednodušší, co můžete udělat, tak ten je rozhodně vedle. Je to psychicky velmi náročné, protože do sebe pouštíte energii, která vám nic neříká, a děláte to jen kvůli penězům. Máte pud sebezáchovy, takže si v tom něco najdete. Stejně jako si člověk, který dělá v supermarketu, taky něco najde, taky to pro něj není životní poslání, ale třeba tam mají dobrou partu. Mě bavila práce s tělem, baví mě člověk jako takový, začalo mě bavit sex studovat, takže to byla otázka osobního růstu.

 

Kdy se to změnilo?

Přesně po roce a půl jsem získala pocit, že za sebeúctu mi žádné peníze nestojí a to se doteď nezměnilo. Chvíli vás to baví, ale pak toho máte plné zuby. Je to ale úžasná škola k poznání mužů i žen.

 

Se studem lze pracovat

V roce 2016 jste se stala jednou z pěti prvních asistentek, které v České republice začaly letos nově působit. Kde má sexuální asistence kořeny?

Ve Švýcarsku ji praktikují už několik desetiletí, ale zkušenosti s ní mají i v Německu, Holandsku a mnoha dalších zemích. Dříve než my si uvědomili, jak přistupovat k lidem, kteří mají nějaké postižení – že to nejsou nesexuální bytosti, ale muži a ženy se sexuální energií. Když jsem se dozvěděla o výcviku, který organizovala Rozkoš bez rizika, byla jsem z toho nadšená. Tušila jsem, že to bude velký přínos nejen pro handicapované, ale pro práci se sexuální energií celkově.

 

Jak je sexuální asistence přijímána?

Velice kladně. Je o ni velký zájem, protože je zkrátka potřeba. Hodně ale záleží na rodičích, opatrovnících a prostředí, ve kterém handicapovaní lidé žijí. Ne všichni jsou zatím ztotožněni s tím, že by to chtěli dotyčnému umožnit. Tady bude ještě potřeba mnoho osvěty a informací. Ale my jsme optimističtí, jinak to ani nejde. Komu se tento projekt nelíbí, je náš učitel pro lepší zítřky.

 

Potýkáte se se studem?

Samozřejmě. A velmi dobře ho znám na vlastní kůži. Když jsem byla na svých prvních seminářích léčení těla, byla jsem studem na zhroucení. S tím lze ale vědomě pracovat, s obavami a nejistotami, s tím, proč nemáme rádi svoje tělo, s intimitou, lze se dostat dál a úplně vyléčit. Pokud jste rozhodnutí, že chcete, tak to jde. Je přitom dobré být co nejpřirozenější. Čím méně jsme přirození, tím horší vztah k intimitě máme.

 

Setkala jste se před výcvikem se světem mentálně handicapovaných lidí?

Nablízko jsem se nesetkala s nikým, šlo spíš o letmé kontakty. Měla jsem k těmto lidem nějaký zvláštní respekt. Nevěděla jsem, jak je uchopit či pochopit. Ani mě proto nepřekvapilo, že pro spoustu lidí je to tabu, přes které se nedokážou přenést. Nečtu proto některé diskuzní příspěvky.

 

Často je to čtení, které vyžaduje silný žaludek… Zároveň ale říkáte, že komu se projekt nelíbí, je učitelem pro lepší zítřky, v čem z vašeho pohledu může posunout?

Abychom to téma otevřeli a otevírali ještě víc. Kdyby o tuto službu ti lidé nestáli, nehlásili by se o ni a nereagovali by tak, jak reagují, tak je opravdu něco špatně. Ale ono je to jinak. A pro ně to je. Ne pro ty, kteří píšou nenávistné komentáře do diskuzí.

 

Je to podobné stigma, které nese prostituce?

Stigma je stigma. Ale celé se to především odvíjí od toho, jak jsem či nejsem ztotožněna s tím, co dělám. Kdybych nic nedělala a ještě by mě mrzelo, že jsem takhle skončila, asi bych mohla cítit jako stigma ledacos. Ale absolvovala jsem spoustu krásného, užitečného učení, hrajeme s divadlem Rozkoš, které je ceněné kritiky i diváky a práce s tělem je u lidí oblíbená pro skvělé výsledky. Děkuji za vše, čím jsem si prošla.

 

 

Vladana Augstenová (1971): V roce 2011 pracovala jako sexuální pracovnice. Postupně se zaměřila na tantrické masáže a sebeléčení, absolvovala certifikovaný výcvik Sexuological Bodywork a tím skončila s poskytováním sexuálních služeb. Od té doby se zúčastňuje seminářů a kurzů pro profesní i osobní růst a přednášek z psychologie. Pracuje s psychicky i fyzicky zneužívanými lidmi. Po absolvování certifikovaného školení Sexuální asistentka pro handicapované začala pracovat jako sexuální asistentka. Spolupracuje s organizací Rozkoš bez rizika, kde hraje také v divadelním souboru Rozkoš. 


autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Kristýna Brokešová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.401 > Rozhovor Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách, které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...   číst dále My jsme tady / Ondřej Slačálek, Zuzana Brodilová > NP č.436 > Rozhovor Petr Uhl nikdy nepatřil k miláčkům davu, svými postoji se naopak často řadil na okraj. V minulém režimu ho stály devět let vězení, dnes je ironizován jako zpozdilý levičák. Jak se dívá na disidentská léta a polistopadové problémy? číst dále Příběh je základ / Zuzana Brodilová, Ondřej Slačálek > NP č.381 > Rozhovor S Alenou Wagnerovou jsme se setkali v pražské kavárně Slavia, z jejího prostoru trochu nesví. Mluvili jsme o emigraci, zkušenosti s osvojením dětí i umění rozhovoru.   číst dále Vzít do ruky sprej... / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Graffiti patřilo k vedlejším produktům revoluce. Stylizované nápisy na zdech přiblížily Prahu západu dříve než nové supermarkety a silnice. Policie zpočátku příliš často zasahovat neuměla nebo nechtěla. Příslovečné betonové džungle sídlišť tak vytvořily ideální prostor pro vznik místních „crew“. Všeho do času?   číst dále Pěkný Žižkov - klidně bez vás / Tomáš Malík, Zuzana Brodilová > NP č.335 > Téma čísla Podoba českých měst se díky záměrům investorů v posledních letech mění. Jejich aktivitu mohou usměrnit především radnice. Příklad Žižkova, jedné z nejsvéráznějších čtvrtí v Česku, bohužel dokazuje, že námluvy radních s developery nejsou výjimkou.   číst dále Jing a jang, vole / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.462 > Rozhovor DJ, středoškolský učitel a multiaktivista Jan Němec alias Raveboy se v posledních letech stal tváří řady různých iniciativ. O Czechteku, Miladě, osobním tréninku a kulturní agresi… číst dále Suchá plavba / Zuzana Brodilová > NP č.380 > Téma čísla Jaká je plavba na lodi, kde není ani kapka alkoholu a kde moře funguje jako lék?   číst dále
celý archiv