NP č.456 > Pošli to dálKdyž se chce, tak to jde?Tomáš Brus

Ve věznici pracuju jako vychovatel už devět let a ta práce mě baví, i když je trochu frustrující, říkal mi. Většina odsouzených se prý po čase vrátí, ale čest výjimkám! Důležitý je, aby byli motivovaný, uvědomili si svoji vinu a chtěli se napravit. Když se jeden snaží, tak to jde, tvrdil nezlomně.

Největší naději dával těm, kdo jsou ve výkonu trestu poprvé, a těm, kdo mají venku zázemí nebo rodinu, která jim do začátku pomůže. Recidivistům je už ale všechno jedno, ti mají vězení jako druhý domov, mudroval, dostanou na výstupu nějaké peníze, utratí je hned v nádražním bufetu za párek a pár panáků a zbytek nahážou do beden. – No, to se pak jeden nemůže divit, že je máme za půl roku zpátky.

Prostě, když se chcete napravit, je potřeba trochu zabojovat, vytrvával a klíč viděl hlavně v práci. – No, když je vám pod čtyřicet a nejste tmavej, je to lepší, to víte. Taky čistý rejstřík už dneska chtějí i na rovnání rýže do regálu. Ale naše věznice spolupracuje s agenturou a ti berou lidi do fabriky k pásu, takže kdo chce, ten tu šanci prostě má. Ono to teda není nic moc, mají tam dost přísný režim a dřou fest, ale jsou za to i slušný peníze. Akorát si je moc neužije ten, kdo má účet obestavenej exekutory. Takže některejm se líp vyplatí být na dávkách a nechat si státem platit ubytovnu, kde se zase většinou potkají se starými kumpány. A to jsou pak většinou rychle zpátky v teplákách u nás na dvorku, vracel se ke své frustraci.

Ty dluhy má každej druhej, to už je dneska taková móda, vysvětloval. Takže je to trochu začarovanej kruh, ale ten je potřeba překonat! Snažit se a hlavně bejt odhodlanej…


autor / Tomáš Brus VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv