NP č.452 > FejetonRakeťákJan Stern

Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou.

Když jsem kupříkladu výše uvedenou zákonitost nedávno dokazoval své ženě nepříjemnou nutností si holit tvář a zejména pak tím, že to na krku hrozně tahá, vyrukovala s komickým dotazem, jestli jsem si někdy holil nohy voskem. A když jsem ji uzemnil hrozbou předčasné ejakulace, vytáhla dokonce porod, což dokazovalo, že už je argumentačně zcela v úzkých.

Navzdory tomuto rétorickému triumfu, musel jsem nicméně zpětně uznat, že jsem věc poněkud zjednodušil. Ne že by to na krku netahalo, tahá to jak svině, ale pravda je taková, že život muže je těžší především proto, že cosi neřešitelného je v otcovství.

Žena to má lehké. Té ve vztahu k dětem postačí výkony elementární: nastavit mléčnou žlázu, vyměnit plenu, pofoukat koleno a zalhat, že to bude dobré. Ovšem úkol otcovský je mnohem vážnější a zapeklitější: otec tu musí být jako záruka řádu a rozumu. Musí tu být jako ten, kdo poskytne odpovědi, až robě doroste k zásadním otázkám.

Potíž je, že zásadní otázky robátka jsou ve skutečnosti zákeřné a zlolajné útoky na mužovu důstojnost.

Jako tuhle. Jeli jsme metrem a malý dotazovač začal průzkum bojem. „A tati, můžou lidi doletět na Měsíc?“ Jo, můžou. „A jak?“ No, postavěj raketu, a ta je vynese do vesmíru. „A tati, když se daj na sebe dvě rakety, tak letěj dvakrát tak rychle?“ A jste v troubě. Dvě rakety na sobě. Tušíte, že dvě rakety o stejném výkonu připoutané k sobě by asi neměly letět dvakrát tak rychle, ale proč vlastně? Anebo měly? Sakrapes, určitě je na to nějakej vzoreček, nebo něco... V tu chvíli Rakeťák vycítí háček na vašem patře a zasekne. „A co když se dá na sebe sto raket, to by lidi doletěli na konec vesmíru, viď?“ Ne, nedoletěli. „A proč? Proč tati?“ A už vás vaří, už vás skalpuje před celým metrem a očička bojovníčka mu svítí.

Chápete to? To se ten smrkáč nemůže zeptat, jestli už lidi na Měsíci byli? Nebo jak vypadá měsíční povrch? Nebo na co rakety lítaj? To všechno víte. Víte dokonce plus mínus, co je to deterministický chaos a Heisenbergův princip neurčitosti, nejspíš jako jediný v ulici. Ale zrovna tahle kravina s těma složenejma rychlostma..., asi v tom nějak hraje roli gravitace a hmotnost, ale jak se do toho sakra nezamotat.

Nebo jako s tou přiblblou mouchou! „A tati, jak to, že lítaj ptáci?“ Protože mají křídla, a když je roztáhnou, vzduch je nese, protože čím větší povrch křídel, tím větší vztlak vzduchu pod nimi. Čím větší křídlo, tím lépe pták létá. „Ale když hodíš prkno, tak spadne. To nemá vztlak?“ Má, ale gravitace je silnější. Aby letělo, musela by ho nějaká energie hnát ještě navíc dopředu. „Jako letadla?“ Přesně, jako letadla, ty mají motor, ptáci zase mávají křídly, to je žene dopředu. „A co moucha? Ta má křídla malý.“ Cože? Moucha? No, je malá, má je malý, tak hodně mává... To už pomalu polykáte vodu, ale nebojte, bude hůř. „A jak to, že pták mává křídlama?“ No, má svaly, tak jimi mává, jako ty hejbeš rukama. „A moucha má taky svaly?“ No, moucha nemá vyloženě svaly... „A čím teda mává?“ Čim, no čim... Prostě no... Ehm... Zatracená biologie! Brali jsme to vůbec? Krucifix, jiný děti seděj u počítačovejch her a on mě musí ostřelovat mouchama!

Ne, žádné studium vás nezachrání. Malý otázkátor vás vždycky dostane tam, kde vás chce mít. „A tati, proč svítí žárovka?“ Protože tady tou šňůrou do lampičky teče elektrická energie. „A odkud teče?“ Z elektrárny. „A jak jí tam udělaj?“ No, každá hmota se skládá z malých atomů, které drží pohromadě díky určité síle. A když ty atomy rozbijeme, tak si tu sílu můžeme vzít. „A jak je rozbijeme?“ No, jak... A je to tady. Jak ono to bylo s tím uranem 235, protony, poločasem rozpadu... Kdepak, je zbytečné se cukat, už vás dostal. „A to je rozbijeme bucharem?“ Ne. „Tankem?“ Ne. „Plamenometem?“ Ne... A takhle vás bude ničit půlhodiny, než ze sebe zoufale vysoukáte: „Hele, nechceš si jít hrát s Pokémonama?“

Prej porod. Pche!


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále
celý archiv