NP č.441 > Téma číslaTo byla moje paštikaPavel Šplíchal

Společné bydlení je vděčné téma pro komedie, ale mohlo by být i námětem thrillerů. Co na něm láká a co odrazuje? A co na něj říká teorie her?

Obraz první: Konzervy měnící se rovnou po snězení odporného obsahu na popelníky, které nikdo nevynáší. Tři mužští obyvatelé místnosti sedí v nátělnících a trenkách a jsou myšlenkami v onlajnové hře, nezajímá je nesnesitelný smrad, zato potřebují stále někam odklepávat popel z cigaret. Potřebu jíst naplňují konzervy hovězího masa, které jako popelníky pak žijí svůj druhý život. Důležité je jen to, co se děje na monitoru.

 

Obraz druhý: Naklizená domácnost a pokyny ohledně různých domácích služeb, úklidů a jiných povinností napsané na barevných papírcích a s hierarchickou strukturou přilepené na ledničce. Na jejich dodržování dohlíží dobře zorganizovaný budoucí manželský pár studentů medicíny. Tato dvojice dokáže nadáváním děsit i ty nejvyzevlenější, kteří je sice nenávidí, ale každou neděli raději bez řečí vytřou koupelnu.

 

Běžná realita spolubydlení je (jako vždy) někde uprostřed. Každopádně můžete narazit během let, kdy nemáte na vlastní bydlení (a že ta léta můžou být sakramentsky dlouhá) na spoustu výrazně divných nebo naopak výrazně normálních lidí. Dozvíte se, že někdo opravdu už ve dvaceti touží být za každou cenu dospělý. Překvapí vás tím, jakými různými způsoby se dá dospělost dávat najevo. Například celodenním sobotním nakupováním, které začíná už ráno sepisováním seznamu a důkladným zjišťováním, „co je potřeba“, samotným nákupem podle předem stanoveného plánu a samozřejmě triumfálním návratem, vyložením zboží na stůl a poučováním zbytku obyvatel bytu ploužících se v kocovině po kuchyni o nezbytnosti své aktivity.

 

VLASTNÍ SŮL A VLASTNÍ TOALEŤÁK

 

Opačnou kategorií od páru, který si na věčně opilých spolubydlících testuje své rodičovské schopnosti, jsou věční priváťáci: singlové na volné noze, kteří se v tomto životním stylu tak trošku zasekli. Přes jejich bytové přátelství, zvaní na panáka, když chcete spát, a děsivou expresivnost se jich budete bát zeptat na věk. Stejně vám ho řeknou, obyvatelé bytu jsou jejich rodinou (i když o to nestojí), ve které jsou oni dětmi.

 

Ne vždy se dá na privátech mluvit o komunitě. Pro někoho je myšlenka sdílení čehokoli tak vzdálená, že se pro něj i pro okolí mění jeho pobyt ve společném v noční můru s rozměry psychothrilleru. Představa, že se vám někdo vrtá v jídle nebo se koupe ve stejné vaně, je pro někoho prostě nesnesitelná. Leč spolubydlení není většinou věcí volby, ale spíš ekonomickou nutností. V takovýchto bytech pak má každý vlastní pepř, vlastní sůl a vlastní toaletní papír a jídlo v ledničce je nejen rozděleno po patrech, ale i polepeno jmenovkami. Samozřejmě se všichni po velmi krátkém čase velmi intenzivně nenávidí.

 

Sdílené byty Přátel nebo geeků z Big Bang Theory získaly mezi fanoušky těchto seriálů až kultovní status a vystřídaly rodinné obýváky domů na předměstí, které hrály klíčovou roli ve starších komediálních seriálech jako ALF, Krok za krokem nebo Cosbyovi. Pro sitcom se jedná o ideální prostředí, archetypální a karikované charaktery na sebe mohou narážet při každodenních situacích a skupina spolubydlících je pestřejším kolektivem než rodina, navíc je to prostředí, se kterým se dnešní mladí fanoušci seriálů snáze identifikují.

 

DILEMA SPOLUBYDLÍCÍHO

 

Mladí vědci z Big Bang Theory a jejich na naše poměry luxusní byt stejně jako byty Newyorčanů z Přátel nebo How I met your mother příliš neodráží realitu většiny sdílených bytů v ČR. Ta je o poznání punkovější. Ať už se to nájemníkům líbí nebo ne. Tomu odpovídá i to, jak se k sobě chovají čeští „flatmates“, a i když se jedná o vděčné téma pro komedii, nemusí to být vždycky taková sranda.

 

Skupina studentů politologie z jednoho brněnského privátu aplikovala teorii her na možné volby, kterým je denně vystavován člověk na privátě. Neoficiální experimentální a ironicky napsaná studie nazvaná Spolubydlícího dilema měla jednoznačný výsledek, který se dá shrnout do věty: „Ve všech případech se chovej jako svině.“ Nevyplatí se spoléhat na to, že pokud vy někomu něco nesníte, nebo po sobě poklidíte, budete za to svými spolubydlícími odměněni. Opilý kamarád vám po návratu z hospody poslední paštiku stejně sní, bez ohledu na to, že vy jste mu to minule neudělali.

 

Stejně jako chození po brigádách a pytlíkování peněz z více zdrojů může být bydlení s různými lidmi tak do šestadvaceti celkem zábavné. Sranda skončí, když to celé pokračuje i dlouho po skončení školy. Flexibility si užijete dost na trhu práce a flexibilita bydlení k tomu už není nic příjemného. Nejasné doma v žižkovské posteli za dva tisíce na měsíc se až příliš podobá nejasnému „v práci“ na brigádě za sedmdesát korun na hodinu. Stejně jako v jedné brněnské kavárně, kde pracují výhradně absolventi vysokých škol, tak nezbývá než společně sdílet přání z kolotoče nedostatku peněz a neplnohodnotného bydlení konečně vypadnout - i když často se „vypadává“ do ještě menšího pokoje v Londýně nebo karavanu ve Skotsku.

 

Autor je šéfredaktor webzinu Prigl.cz.


autor / Pavel Šplíchal VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv