NP č.439 > ReportážTancem proti osamělostiSaša Blau

Městské parky, otevřená prostranství před nákupními centry a také náměstí čínských měst ráno a večer obsadí skupiny lidí středního věku, většinou žen. Scházejí se tu za úsvitu před odchodem do práce, a pak zase navečer. Vyrovnají se do řad - ti nejlepší stojí v první řadě, ti slabší vzadu - a vedle reprobedny, ze které se line čínský pop, zhruba hodinu tančí, cvičí nebo práskají káču. Pak si popřejí hezký den nebo dobrou noc a zase se pokojně rozejdou.

Veřejné tance v Číně


Podle dostupných zdrojů se Číňané skupinovým tancům oddávali od pradávna - byly součástí kultury císařského dvora. Za éry předsedy Mao Ce-tunga, tedy od padesátých do poloviny sedmdesátých let, byly veřejné tance zakázány. S výjimkou továren a škol, kde se naopak často tančilo povinně. Hromadné tančení ve městech za doprovodu reproduktorů je ale podstatně mladšího data. Pouliční taneční skupiny se začaly v čínských městech objevovat až v 90. letech, v době transformace a dvojciferného ekonomického růstu, kdy se začala v Číně rozšiřovat městská střední třída. „Několik desetiletí nazpátek patřil každý člověk v zaměstnání do pracovní skupiny, která mu poskytovala zázemí pro sportovní a společenské vyžití. Po liberálních reformách a otevírání se Západu ale tyto skupiny postupně vymizely,“ vysvětluje potřebu být pohromadě socioložka Ťing Siao-fen. Podle státní televize CCTV je v Číně celkem milion pouličních tanečníků.


autor / Saša Blau VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv