NP č.438 > Kultura | LiteraturaJen si tak trochu brnknoutDáša Beníšková

S knihou nazvanou Onanie aneb mrzký hřích samohany ozkoušíte nejen svou slovní zásobu, fantazii a odolnost vůči peprným výrazům, ale otestujete i pokrokovost svého okolí podle jeho reakcí, až s tímto titulem v podpaží vstoupíte do tramvaje či kavárny.

V nakladatelství Dybbuk vyšlo již několik knih obdobného textosběrného typu, po- jednávajících o slovech, která sice všichni říkáme, ale ne nahlas a ne na veřejnosti (tedy za ideálních předpokladů). S tou- to knihou se vydavatelé rozhodli tento osvědčený způsob poněkud osvěžit. Nela D. Astonová jako v předchozích případech nashromáždila potřebné referenční textové podklady, které Jakub Šofar, spisovatel, publicista a majitel desítek autorských pseudonymů, propojil příběhem v jeden celek. Poměrně smělý plán, díky kterému kniha není jen souborem výpisků, ale funkčním aparátem, který je možné přečíst na jeden zátah jako klasický román, aniž by vás výrazně zahltil.

 

NAŠE STOLETÍ JE PROLEZLÉ LITERATUROU

 

Obdobně jako u Máchova Máje tvoří knihu zpěvy, obsahující příspěvky o onanii, a intermezza, v nichž se odehrává příběh s nekomplikovanou dějovou kostrou. Každého desátého dne v měsíci se u jednoho restauračního stolu schází dva matadoři, bývalí spolužáci z fildy, kteří mudrují o životě. Hnán chutí na panáka si k nim jednou přisedne Mladej, student bohemistiky, který jim neprozřetelně prozradí téma své diplomové práce - motiv svobody po roce 1989. Vlnu kritiky utiší až idea nového tématu. „Jestli má ta diplomka mít koule, a my jsme řekli, že má, tak budeš psát o zachycení onanie v literatuře. Naší, světové, takzvaně krásné i populární.“ Koneckonců - i samohana se dá považovat za jeden ze způsobu dosažení svobody.

 

Pasáže s intermezzy mohou být pikantní obzvláště pro studenty bohemistiky a jiné fandy do humanitních věd, neboť s ústavem „české blablatury a komprcimprstiky“ si v knize neberou servítky. „Voni vás učí vidět prózu a poezii jako rozcapenýho jezevce na pitevním stole.“ S úsměvem na rtech čtete o své alma mater, zaradujete se, když padne jméno vašeho oblíbeného profesora, a přitom se nemůžete ubránit podsouvanému srovnání nesrovnatelného: hodnoty bádání ve vědách exaktních a v upozaďovaných humanitních.

 

RÁNO JSEM TROPIL ONANII

 

Na problematiku masturbace dostane čtenář možnost podívat se z opravdu širokého zorného pole. Medicínsky, sociologicky, etnologicky, nábožensky, historicky a pochopitelně literárně i jazykovědně. Zvlášť z tohoto pohledu nabízí soubor zajímavou přehlídku různých literárních stylů, popisů, forem i slovníků. V neposlední řadě je možno knihu brát i jako poklonu Bohuslavu Broukovi, legendárnímu provokatérovi české avantgardy, autorovi proslulé eseje Onanie jakožto světový názor, který byl jedním z prvních propagátorů Freudovy psychoanalýzy.

 

Jednotlivé ukázky ve zpěvech nejsou nikterak vizuálně odděleny, ani u nich není uveden zdroj, což napomáhá plynulosti čtení. Ve jmenném rejstříku si pak můžete prohlédnout seznam citovaných autorů a knih, abyste si ověřili, zdali jste v úryvku správně odhalili své oblíbené autory, a abyste zjistili, že během posledních dvaceti let snad opravdu nevyšla knížka, ve které by tematika onanie alespoň nějakým způsobem nefigurovala. Ovšem nemáte-li až obsedantní potřebu přečíst každou knihu, která dopadla na knihkupecký pult, jen stěží drtivou většinu ukázek identifikujete. Takže místo toho, aby se kniha stala možnou inspirací pro četbu dalších autorů, funguje „pouze“ jako korpusový výtažek daného spektra. Není to málo, ale každému to nemusí stačit.


Nela D. Astonová, Jakub Šofar: Onanie aneb mrzký hřích samohany, Dybbuk, 2013, 280 stran


autor / Dáša Beníšková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Vzpoura u Wounded Knee / Jan Konrád > NP č.438 > Dějiny přítomnosti Vlasy jim vlály ve větru, pušky v jejich rukou trčely výhružně do nebe, někteří jeli na koních, kolem pobíhali psi. Těmhle indiánům válečné barvy scházely, přesto byla v jednom městečku v Jižní Dakotě koncem února roku 1973 vykopána válečná sekera. Modernímu státu i vší jeho palebné síle navzdory. číst dále Jsem pro každou špatnost / Tomáš Havlín > NP č.438 > Rozhovor Přestože sbírá se skupinou Prago Union hudební anděly, připomene si spousta lidí Kata hlavně jako postavu z devadesátkových Chaozz. Rozhovor o břemenu minulosti, jízdě na kole i práci v reklamě. číst dále Zprávy ulice / Tomáš Havlín > NP č.438 > Uličníci Noci kostelů v Praze se koncem května zúčastní i spolek divadla Bohém. Divadelníci bez domova vytáhnou ze svého repertoáru prověřený kus Mořičvíl, jenž je volnou adaptací stejnojmenné humoristické fantasy českého autora Dannyho Newmana, inspirované slavnou Zeměplochou Terryho Pratchetta. Zájemci o nevšední kulturní zážitek mohou přijít 23. května do Žižkova sboru Církve československé husitské na náměstí Barikád v Praze na Žižkově.   Mezi chronicky opuštěné a chátrající domy v Praze patří také komplex budov známý jako Barrandovské terasy. Dílo architekta Maxe Urbana, kterému vévodí funkcionalistická vyhlídková restaurace a jež bylo na konci osmdesátých let prohlášeno za kulturní památku, získali v restituci bratři Ivan a Václav Havlovi. Po nepovedených převodech a prodejích jejich podílů i navzdory pravidelně se objevujícím zprávám o chystané rekonstrukci zůstávají všechny budovy více než dvě desetiletí prázdné. Překvapeni proto mohli být ti, kdo uprostřed páteční dubnové noci spatřili ve svahu nad Vltavou, pod střechou jindy temné vyhlídky, blikající neonové srdce. To patřilo k free party, kterou zde pod názvem Fuck you fucking fucks uspořádalo několik pražských soundsystémů. Událost neunikla pozornosti policie, která se zde krátce po půlnoci shromáždila v počtu několika desítek mužů i žen. Navzdory nepřítomnosti majitele, který by je o zákrok požádal, vstupovali policisté opakovaně do objektu a vyhrožovali účastníkům akce zásahem. Kdyby s takovou razancí zasahovali proti spekulantům s nemovitostmi, možná by v Praze nemuselo být více než čtyři tisíce lidí bez domova. Možná by se také přiblížila chvíle, kdy dlouhodobě prázdné domy budou moci využívat ti, kterých střecha nad hlavou chybí číst dále
celý archiv