NP č.435 > Dějiny přítomnostiNa tajemném ostrověAnna Hausnerová

Pražský ostrov Kampa je opředen mnoha legendami. Pokud se zrovna nemění v polystyrenový skanzen.

„Ne, neříkejte, že je Kampa jen ostrovem keramiky. Kampa je víc. Kampa je zemí urvanou dnešku. Malé území, taková pražská Andorra, kde čas zůstal stát opodál a nepřelil se sem z Malé Strany, do níž se zakusuje hladovými a nervosními zuby.“ Tak zní předmluva knihy Kampa pražské Benátky z roku 1948, původně text dobového novinového článku. Na Kampě jsem vyrůstala a žila více než dvacet let. Pro vyjádření atmosféry toho místa bych jen těžko hledala vhodnější slova. Do bytu IV. kategorie jsme se s rodiči nastěhovali začátkem osmdesátých let. Tehdy se to mohlo zdát jako holý nerozum. Jeden záchod na patře, jediná kamna na uhlí v celém bytě a absence koupelny nebylo nic lákavého. Pokud ovšem nejste beznadějní romantici a netoužíte žít na místě, kam řada autorů situovala děje pohádek a povídek, kde se vodníci snažili utopit doktora Mráčka a kde se s naprostou samozřejmostí vyskytovala řada strašidel a nadpřirozených bytostí, o jejichž existenci nepochybovali zejména starousedlíci, postavy, které byly samy o sobě trochu k neuvěření.

 

POKLADY NA DNĚ

 

První zmínka o ostrovu se datuje k roku 1165, ale svoje jméno Kampa získala až v druhé polovině osmnáctého století, pravděpodobně po majiteli jednoho z domů Gangsela z Campu. Jiné prameny uvádějí, že jméno vzniklo z českého slova „zákampí“, což znamená něco jako „za okapem“, tedy za vodním tokem, nebo z německého „Kaufplatz“ (tržiště) v počeštěné formě „Kamplac“.

 

Původně byl ostrov jen řídce obydlen především rybáři a pokrýval jej hustý les. Výrazně se Kampa změnila v šestnáctém století, kdy se sem po velkém požáru Malé Strany a Hradčan začaly navážet pozůstatky zbořenišť. Jako malá jsem si představovala, jak hradní popeláři svážejí odpad, a tak je země pod naším domem plná pokladů a archeologických nálezů. Navážkou se ostrov značně zvýšil, břehy se zpevnily a zároveň byl upraven tok umělého ramene Vltavy - Čertovky, která Kampu odděluje od zbytku Malé Strany.

 

Původ strašidelného názvu „Čertovka“ také není s jistotou znám. Může být odvozen od jména domu „U sedmi čertů“, ale malebnější lidový výklad tvrdí, že Čertovka dostala jméno po svérázné pradleně, která sem chodila prát prádlo. Kromě funkce mlýnského náhonu se v Čertovce rybařilo a voda z řeky sloužila i pro místní řemesla, především hrnčířství. Mimo to zde fungovala v osmdesátých letech dráha pro vodní slalom a v zimě jsme na Čertovce bruslili. Nejlepší zážitky však skýtala v době, kdy ji kvůli rekonstrukci vypustili. Pod vodní hladinou se objevily staré odpadní kanály vedoucí do tmy prý až ke Smíchovu a na dně se v blátě daly najít nejrůznější poklady. Střepy, podkovy, kusy kamenů s otisky trilobitů a jiné harampádí nedozírných hodnot.

 

Na ostrově jsou tři mlýny. Na Čertovce nejblíže ke Smíchovské straně stojí mlýn Huť, o kus níž po proudu pak Velkopřevorský mlýn a na vltavské straně největší a pravděpodobně i nejstarší Sovův mlýn. Ten bývá někdy zmiňován jako vůbec nejstarší budova celého ostrova. Název nese po Václavu Sovovi z Liboslavě, který jej vlastnil v patnáctém století, legenda ovšem praví, že jméno pochází od starobylého dubu, v jehož korunách hnízdily sovy ještě v době, kdy Kampu pokrýval hustý les. V době mého dětství byla v domě Sovových mlýnů truhlárna, kam jsem si ráda chodila hrát. Rodiče mě tam občas nechali, když potřebovali něco zařídit. Měli tam koťata a všechno krásně vonělo dřevem. Po roce 89 zůstal objekt opuštěný a v jeho chátrajících zdech často přespávali lidé bez domova. Dneska zde sídlí muzeum moderního umění Kampa a jeho okolí „zdobí“ plastová díla moderních umělců.

 

DOMY TAJEMSTVÍ A ZÁHAD

 

Většina budov na Kampě je vyzdobena tzv. domovními znameními, která dříve sloužila k orientaci, stejně jako dnes čísla popisná. Mezi jinými zde najdeme domy „U zlatých nůžek“, „U modré koule“ nebo „U modré lišky“. Kolem domů se přitom stejně jako kolem všech starých budov vznáší oblak tajemství a záhad. K nejznámějším pověstem, které vám na Kampě odvypráví každé malé dítě, patří ta o domu „U dvou válečků“, správně „U obrázku Panny Marie“. V jeho štítu je umístěna jakási malá kaplička s balkonem a mariánským obrazem, po jehož stranách jsou zavěšeny válečky. Legenda praví, že onen obraz sem zanesla velká voda a budovu ochránil před úplnou zkázou. K obrazu se pak váže celá řada legend o zázračné moci, což je i důvod umístění dvou válečků po jeho stranách. V místní prádelně totiž sloužilo děvče 

jménem Lojzka, které si jednou z neopatrnosti nechalo ruce ve válcích mandlu. V poslední chvíli Lojzka vykřikla o pomoc k Panně Marii a válce se sami rozestoupily. Světský výklad legendy to vidí trochu veseleji: válečky jsou na těsto a posiloval s nimi místní pekařský učeň, aby okouzlil cudné děvče žijící v tomto domě. Zajímavé je také vyprávění starousedlíků, kteří pamatují počátky minulého století a „dvousměnný“ provoz v domě č. 5 v Hroznové ulici. V malých bytech tam na střídačku přespávali dělníci a prostitutky. Děvčata spala přes den a v noci, kdy pracovala, byla lůžka volná pro dělníky. Za zmínku stojí také budova č. p. 500, takzvaná Seyvalterova útulna slepých dívek. Dům, zbudovaný na přelomu osmnáctého a devatenáctého století na místě starého rybářského domku, příliš nezapadá do jinak architektonicky komplexního celku Kampy. V dobových pramenech však místní obyvatelé vzpomínají, jak slepé dívky v jeho zahradách vyšívaly a krásně zpívaly, a jaká škoda je, že
krásu, kterou jsou obklopeny, nikdy neuvidí.

 

Podivuhodných postav svázaných s Kampou, o kterých nám jako dětem vyprávěly staré babky z přízemních bytů, jež bedlivě dohlížely na pořádek a chod ostrova, byla celá řada. Nejraději jsem měla povídání o panu Rouskovi, místním obuvníkovi a šlechetném zachránci stovek tonoucích. Nejednou prý dokázal zoufalému nešťastníkovi rozmluvit záměr skoncovat se životem, a i těm, které vytáhl z vody na břeh, promluvil do duše. Na Kampě se mu přezdívalo Rybář tonoucích.

 

NA PRAHU NOVÉ DOBY

 

Dětství na Kampě se vůbec blížilo spíše venkovské idyle než životu v hlavním městě. Na celém ostrově byl jediný malý obchod místního mlékaře, prodejna keramiky a hospoda U Měšťánků: „Jak sníh pod vlídným dechem vánku starosti zmizí U Měšťánků...,“ píše se na jedné staré pohlednici vyvedené místním umělcem, malířem Margoldem.

 

Když jsme s bratrem o něco povyrostli, mohli jsme chodit sami ven. Zapovězená byla jen náplavka u starého rybářského domku v parku, kde v nánosech bahna a listí u dna zmizely jistě tisíce zlobivých dětí, které neposlechly své rodiče. Jinak jsme mohli skoro všude. Zázračná formulka: Jdu ven - přijdu do tmy otevírala malé dvorky, sklepy domů, zahrady a hřiště. Aut v té době moc nejezdilo a babky pozorovatelky bezpečně monitorovaly všechen náš pohyb.

 

Z poklidné venkovské romance nás vytrhly události roku 89 a Kampa dostala nový nádech. Nejrůznější restaurace, hospody a kluby se vyrojily jako houby po dešti. Karlův most zaplnili prodejci beranic se sovětskými odznaky, pouliční muzikanti zdobili noční ulice a do města vtrhly davy turistů. Byla jsem ještě dost malá, a tak jsem zásadní momenty spatřovala hlavně v tom, že v zelinářství mají kiwi a nápisy na zdi proti našim oknům už nikdo nepřemalovává bílou barvou. Líbily se mi nové barevné fasády domů a byla jsem pyšná, že si naši ulici fotí tolik cizinců. Ani jsem si nevšimla, kdy a kam začaly mizet staré paní z přízemních oken, truhlárna a klepadla na koberce z dvorků.

 

JAKO PÁRA NAD ČERTOVKOU

 

V okolí Kampy zůstala po restitučních řízeních řada prázdných domů, v nichž od poloviny devadesátých let nacházeli útočiště lidé bez domova, a místní park se stal postrachem slušného občana. Hodně se tu braly drogy, pilo se levné víno a dny tu trávili nejrůznější existence. Podobné místo dneska v celé Praze není a sama Kampa za posledních deset let nezvratně změnila svou tvář.

 

Výrazně k tomu přispěly povodně v roce 2002. Kampa patřila k nejpostiženějším částem Prahy a velká voda z ní vypláchla i poslední zbytky romantiky. Řada lidí neměla dost peněz na rekonstrukce zničených nemovitostí, nebo se odstěhovala ze strachu, že se podobná katastrofa může opakovat. Situaci využili spekulanti s nemovitostmi a část podnikatelů, kterým se výrazně uvolnily ruce v rámci památkových opatření pro rekonstrukce. Smutným mementem je tak například Werichův dům, který od povodně zůstal prázdný, zakonzervovaný ve stavu částečné rekonstrukce.

 

I my jsme krátce po povodni náš dům opustili. Okna našeho bytu jsou už skoro deset let prázdná, nikdo v něm nebydlí. Proces gentrifikace a poplatnost turistickému ruchu vytvořili z malebného koutu Prahy polystyrenový skanzen, který je k vidění v centrech většiny evropských měst. Po Čertovce se prohánějí turistické gondoly, přízemí domů přetékají reklamními poutači a nevkus se v ulicích vznáší jako hustý puch. Park na Kampě je na seznamu míst, kde se veřejně nesmí pít alkohol, a tak na trávníku v létě místo punkáčů sedávají uhlazené piknikující skupinky, pro které podobné zákazy tak úplně neplatí. Zvědavé babky nahradil důmyslný kamerový systém. Romantika a duše místa se vypařily jako pára nad Čertovkou. Dobře to shrnuje dodatek v knize Jindřišky Smetanové Pohádky z Kampy: „Domácí strašidla oznamují, že se z ostrova odstěhují. Řemeslo jejich nejisté, převzali turisté. Kam ale míří? Někam pryč... Slyšela jsem že do Prčic!“
 


autor / Anna Hausnerová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv