NP č.435 > Kultura | DivadloDobré ráno s netvoremMarta Harasimowicz

Co je váš zábavný úkol?

Ve výstředně zařízeném sídle bydlí „mimořádně úspěšný netvor“. Úspěšný natolik, že není veřejně známý ani jeho původ, ani vzhled. K čemu by také tyto informace komukoli byly? Stačí vědět, že se jedná o nejbohatšího a nejmocnějšího podnikatele na světě s příznačným jménem - Leviathan.

 

Leviathanovým zvykem je každý měsíc pořádat snídani, na kterou zve nejvybranější společnost, aby mu (na první pohled nezávazně) plnila zábavné úkoly a tím krátila čas. Jednoho dne se na této hostině sejdou americká zpěvačka, italský profesor, český novinář, britská premiérka a skotský chuligán. Jak se brzo ukáže, její pravou náplní není společné stolování.

 

LEVIATHAN JE VŠUDE

 

Hra Romana Sikory Snídaně s Leviathanem původně vznikla na objednávku Slovenského rozhlasu a tamtéž měla v roce 2012 premiéru. V květnu loňského roku ji pak jako scénické čtení v rámci festivalu Zlomvaz uvedla pražská Divadelní akademie múzických umění (DAMU). Inscenace Nové scény Národního divadla, jejíž režie se chopil Jiří Honzírek, je tak prvním jevištním zpracováním textu (přičemž dle propagačních materiálů ND se zatím jedná o náčrt, který by mohl získat celistvější podobu v následujících sezónách).

 

Úlohu jeviště netypicky plní divadelní foyer, do jehož středu je umístěno improvizované hlediště. Prostor pro herce přesně vymezen není - dění se odehrává v různých částech vstupní haly a diváci je díky tomu mohou sledovat z různých úhlů. Taktéž scénografické prvky jsou vesměs symbolické a spoléhají spíše na individuální představivost diváka. Poměrně minimalistická práce se světlem, zvukovými efekty a výtvarně téměř nepřetvořeným prostorem umožňuje i hravé řešení scén se samotným netvorem. Jeho roli, zdá se, hraje celý interiér.

 

KOUZLO KARIKOVÁNÍ

 

Sikora je autorem her explicitně politických, s nesmlouvavým smyslem pro humor a leckdy mírně přebujelou nápaditostí. Jedni ho proto zatracují, jiní naopak milují. Již první okamžiky Snídaně s Leviathanem napovídají, že jak hra, tak i inscenace vyhovějí očekáváním obou těchto skupin.

 

Text se nese v duchu absurdního dramatu, založeného na klasicistních pravidlech výstavby děje. Zároveň jako nejsilnější spojující prvek se zde spíše než samotné dění jeví svérázný jazyk hry a půvab parodistického vykreslení postav. Lpění na typizovaných projevech jednotlivých „hostů“, opakujících se frází či gest (panovačnost premiérky, novinářova zbabělá vlezlost či násilnické buranství chuligána Joea) by jistě mohlo štvát či přinejmenším unavovat. Sikorův jazyk je ovšem sám o sobě natolik svěží a vtipný, že baví i tehdy, když je obsahový záměr hry zcela odhalen a směřování děje se stává předvídatelným. V Honzírkově inscenaci navíc k udržení napětí (a divákovy pozornosti) výrazně napomáhají vynikající herecké výkony, z nichž je nutno vyzdvihnout především Davida Matáska jako redaktora Erika Záděru, Petra Pelzera jako Profesora a Sašu Rašilova v roli Leviathanova komorníka.

 

Nejpodstatnějším nedostatkem hry se (zejména v její druhé polovině) zdá být sklouzávání k ideologické prvoplánovosti. Po dramaturgicky brilantní expozici a kolizi se vyznění textu i přes eskalaci konfliktu a narůstající ráznost politických narážek paradoxně rozostřuje. V závěru zklame i nedostatečná vypointovanost. I přes tyto mezery má však Snídaně s Leviathanem v Honzírkově nastudování své kouzlo.


Roman Sikora: Snídaně s Leviathanem, premiéra 4. března 2014 Nová scéna Národního divadla


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv