NP č.432 > Kultura | DivadloBabiččiny snyMarta Harasimowicz

V Divadle v Dlouhé o kráse života.

V den, kdy jde babička do důchodu, sejdou se u ní všechny její děti s podrobnými plány, co vše by měla dělat. A že toho není málo: někdo přece musí vyzvedávat vnoučata ze školy, péct bábovku, pomoci s úklidem a venčením psa. Jenže babička Milada má své vlastní plány. V důchodu si chce plnit své sny, které si celý život psala na lístečky a uschovávala ve škapulíři. A přání jsou to pro důchodkyni poněkud smělá: řídit nejrychlejší auto na světě, dobýt himalájský vrchol nebo se naučit potápět. Nic ale není nesplnitelné, když se člověk snaží. A tak si nakonec Milada nejen splní všechna přání, nýbrž zažije i mnoho dalších, neplánovaných dobrodružství.


Jak si získat svět

Za předlohu pro nové dětské představení Divadla v Dlouhé posloužila kniha Aleny Kastnerové O líné babičce. Vtipný a dojemný text o tom, že nikdy není pozdě užívat si života, doplnil autor scénáře a režisér inscenace Jan Borna o několik autorských nápadů, z nichž nejvýraznějším je zařazení zpívaných scén. Děj tak plyne v rytmu starých rockových hitů (většinou s hravě přebásněnými texty) a jednotlivá dobrodružství tvoří jakési uzavřené a esteticky promyšlené klipy.


V roli „líné babičky“ vidíme loutkářku Jarmilu Vlčkovou, která je až překvapivým způsobem civilní. Žádná stařenka z pohádky, žádná bláznivá stará paní – prostě obyčejná moderní důchodkyně, která je ovšem vybavena okouzlujícím charismatem. Doplňuje ji galerie výrazných a velmi různorodých postav: od poněkud přepjatých lektorů sportů a obsluhy počítače přes excentrického „milionáře ze sousedství“ a anekdoticky přiblblého policisty až ke králi vzdálené východní země a slovensky hovořícího yettiho. Příznačná je přitom značná laskavost, se kterou jsou v představení zobrazeny jednotlivé příhody i postavy. Mezi lidmi, které Milada potkává, je každý po svém nedokonalý. Nikdo ale není strašidelný, namyšlený či hloupý natolik, aby nevzbuzoval sympatie. Samotná hrdinka si získává svět i diváka obrovskou mírou nadšení a vlídnosti, v nichž se typické „babičkovství“ (ano, v představení nakonec přeci jen dojde i na bábovku a hlídání vnoučat) mísí s jakousi dětskou upřímností. Na tomto pozadí je zarážejícím způsobem smutné, že jedinými vyloženě ne-pozitivními hrdiny jsou Miladiny dospělé děti, které „línou babičku“ až do konce nepochopí.


Draci a vzducholodě

Dětského diváka patrně nejvíce zaujme množství atrakcí, které představení nabízí: do jejího losování snů ze škapulíře je zapojeno publikum, během inscenace se nad hledištěm vznáší model vzducholodi, potápění je zobrazeno pomocí půvabné animace.


Líná babička osloví ale i dospělého diváka, a to jednak ve své jednoduchosti okouzlující výtvarnou stránkou (z toho hlediska patrně nejpovedenějšími scénami jsou automobilový výlet a závěrečná scéna u moře), jednak množstvím komiky opřené o každodenní paradoxy a „zlobivost“ života – ať se jedná o sladkohořké žehrání milionáře, že si každý prohlíží jeho auto, ale málokdo na rovinu řekne, že by se jím chtěl svézt nebo o netrpělivost seniorů na počítačovém kurzu. V tvorbě inteligentních a zábavných představení pro děti má již Divadlo v Dlouhé silnou tradici, inscenace O líné babičce je ale zcela jistě jedním z nejpovedenějších divadelních počinů tohoto druhu v posledních letech.


Alena Kastnerová a Jan Borna: O líné babičce, česká premiéra 23. listopadu 2013

Divadlo v Dlouhé


***

 

 

Malá inventura


12. ročník festivalu nového divadla tradičně nabídne přehled nejvýraznějších projektů z této oblasti, které u nás vznikly za poslední rok, nabídne ale i inspirující zahraniční inscenace. Pozornost věnuje výrazným společenským tématům, výrazné scénografii, vizuálním i multimediálním projektům. Nebude chybět ani experimentální činohra a osvědčené umělecké skupiny i jednotlivci, které známe z předchozích ročníků. Můžeme se tak těšit na přehlídku úspěšných inscenací Studia Hrdinů, Meetfactory, Experimentálního studia NoD či divadel Ponec a Alfréd ve dvoře, ale i na předvedení izraelské rap opery The city či vystoupení francouzského mima Jeana Cottereau.

www.malainventura.cz

20.–26. 2.


 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA