NP č.424 > Kultura | FilmSmrt a dívkaJan Kolář

Označení „dokumentární detektivka“ používané pro film Kauza Cervanová, je zavádějící – dokumenty i detektivky by měly přinášet důkazy a rozuzlení. Snímku Roberta Kirchhoffa se však nedaří odkrýt ani pozadí čtyřicet let staré vraždy či podivného soudního procesu.

Kirchhoffův film svým přístupem připomíná Tenkou modrou čáru Errola Morrise, který v roce 1988 zrekonstruoval důkazní materiál z vyšetřování vraždy dallaského policisty. Morrisovo několikaleté úsilí vyvrcholilo několika happy-endy: film vedl k obnovení soudního řízení, jež osvobodilo neprávem odsouzeného pachatele a odhalení skutečného vraha. Masivní zájem médií pak začínajícímu režisérovi vynesl první z mnoha nominací na Oscara. Morrisův snímek ale vzbudil i vášnivé debaty o hranicích dokumentu: většinu záběrů Tenké modré čáry byla zinscenovaná, Morris jimi odhaloval nesrovnalosti ve svědectvích, manipulace policejního vyšetřování či nelogickou argumentaci soudců. Jako by pravdu mohlo ukázat jen vyprávění: důkazy o nevinně obviněného Randalla Adamse, které utopila chaotická realita, vypluly na povrch až v hereckých výstupech.

Kauza Cervanová v sobě nese podobné napětí mezi logicky působící fikcí a nesrozumitelným labyrintem skutečnosti. Film obsahuje v podstatě jen jediný nezpochybnitelný fakt: nález svázaného těla utopené dívky, které se v roce 1976 zachytilo o kameny v řece poblíž Sence. Vše, co následuje, je stále nepřehlednější změť protiřečících si a nahodile odvolávaných svědectví, útržků utajovaných a přepisovaných vyšetřovacích protokolů, vzpomínek na dávno zničené důkazy, spekulací, lží a všudypřítomného strachu. Úvodní sekvence, kterou Kirchhoff bez úprav převzal z policejního magazínu z roku 1983, odvypráví oficiální (dosud platnou a značně pochybnou) vyšetřovací verzi o sedmi pachatelích, kteří znásilnili a pak zavraždili dvaadvacetiletou Ludmilu Cervanovou. Zbývajících devadesát minut filmu pak mimoděk ilustruje nemožnost tváří v tvář násilí vyslovit cokoli, co by mohlo znít jako smysluplný příběh. Smrt, a tím spíše násilnou smrt, nelze zdůvodnit. Jak říká jedna z postav Kirchhoffova filmu – při kontaktu s ní si můžeme pouze vybrat mezi absurditou a tajemstvím.

Logika labyrintu

Mrazivá síla Kauzy Cervanovej nevyplývá ani tak z rozhořčení, že na základě pohrůžkami vynucených svědectví bylo k dlouholetému věznění odsouzeno sedm dost možná nevinných lidí. Kirchhoffův film je fascinující zejména jako portrét naprosto lhostejně ubíhajícího času. Režisér ve finálním sestřihu svůj snímek zaplnil úryvky z archivních materiálů, výřezy dobových fotografií a ukázkami osobních videodeníků několika protagonistů – některé ze záběrů tváří údajných vrahů tak odděluje více než třicet let. Většina z těchto portrétů přitom působí jako obličeje zcela cizích lidí: nejen v soudních protokolech, ale ani ve vráskách coby symptomech kontinuálního stárnutí nelze při nejlepší vůli nalézt žádnou logiku. Smysl jako by mohl náležet jen pozdním rekapitulacím, pomocí nichž se jednotliví protagonisté (vyšetřovatelé, patologové, soudci, stárnoucí svědkové i sami odsouzení, kteří bojují o zrušení původního rozsudku) snaží obhajovat svá dřívější selhání. Rekapitulacím, jež v konfrontaci s obrazy tváří, které je vyslovují, působí jen jako více či méně reflektované lži.

Kirchhoffův film selhává jako dokument. Právě díky tomu je ale jednou z nejintenzivnějších filmových výpovědí posledních let: prezentuje totiž skutečnost daleko realističtěji, jako hromadu překrývajících se stop, po nichž se můžeme vydat kamkoli a skončit vždy uprostřed stejně nepřehledného bludiště.



***


Současný slovenský film

Kauza Cervanová vstoupila do českých kin v rámci putovní přehlídky Současný slovenský film, v níž Artcam uvádí pět nejvýraznějších slovenských titulů uplynulých dvou let. Kolekce obsahuje ještě dva dokumenty (Krehkou identitu režisérky Zuzany Piussi o kořenech současného slovenského nacionalismu a Nový život, v němž Adam Oľha zobrazuje vlastní rodinu poté, co ji opustí otec) a dva hrané filmy: povídkový portrét tří rodin na různém stupni společenského žebříčku Ďakujem, dobre (r. Matyáš Prikler) a vítězný snímek letošního rotterdamského filmového festivalu Můj pes Killer (r. Mira Fornay) o drsném dospívání na česko-slovenském pomezí.

Současný slovenský film, v kinech od 19. 9. 2013


 


autor / Jan Kolář VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo mezi námi / Jan Kolář > NP č.343 > Kultura | Film Když Michal Haneke přebíral v květnu Zlatou palmu, bylo to pro mnohé překvapení. Ne že by si tvorba nejkonzistentnějšího a dost možná nejvýznamnějšího režiséra současnosti takové ocenění nezasloužila. Překvapivé však bylo, že si nejprestižnější cenu z Cannes odnesl za film, který jde tak ostentativně proti hlavnímu proudu současné kinematografie.        číst dále Láska z márnice / Jan Kolář > NP č.383 > Kultura | Film Milovníci filmové španělštiny se v těchto týdnech nemusejí upínat jen ke Kůži, kterou nosím. Vedle ní lze nyní v kinech narazit i na Post Mortem chilského režiséra Pabla Larraína.   číst dále Národní velkokýč / Jan Kolář > NP č.379 > Kultura | Film Pravděpodobně by už nebylo nutné vytahovat na světlo dramaturgické a režijní nedostatky Lidic Petra Nikolaeva, už toho o nich bylo mnohokrát a dostatečně napsáno jinde. Nikolaevův snímek, který už měsíc dominuje návštěvnosti českých kin, však doprovází zajímavý paradox, o němž stojí za to se zmínit.   číst dále Evangelium podle Sinn Fein? / Jan Kolář > NP č.339 > Kultura | Film Dobrovolná smrt hladem severoirských vězňů z počátku osmdesátých dodnes představuje jednu z nejextrémějších forem politického protestu, Její filmové zpracování ověnčené záplavou festivalových cen je naproti tomu jednou z nejextrémnějších podob diváckého zážitku.      číst dále Obrazy bolesti, obrazy nudy / Jan Kolář > NP č.421 > Kultura | Film Únos se určitě nezařadí mezi největší spektákly sezóny. V paměti však může uvíznout mnohem déle než většina z nich. číst dále Jeruzalém má láska / Jan Kolář > NP č.349 > Kultura | Film IZRAELSKÝ SNÍMEK ŠIROCE OTEVŘENÉ OČI REŽISÉRA CHAIMA TABAKMANA PROVÁZÍ POVĚST JEDNOHO Z NEJPOZORUHODNĚJŠÍCH DEBUTŮ LOŇSKÉHO ROKU. DÍKY NÁRODNÍMU FILMOVÉMU ARCHIVU JE TEĎ MOŽNÉ SETKAT SE S JEHO NENÁPADNOU SILOU I V ČESKÝCH KINECH.   číst dále Paměť za okraji obrazů / Jan Kolář > NP č.361 > Kultura | Film Když v květnu předal Tim Burton hlavní cenu canneského festivalu thajskému režisérovi Apichatpongu Weerasethakulovi bylo to pro mnohé překvapivé rozhodnutí.   číst dále Zanechte naděje, kdo vstupujete / Jan Kolář > NP č.341 > Kultura | Film Nejnovější snímek Larse von Triera provází už od premiérového uvedení na festivalu v cannes pověst skandálního díla. Mezi excitovaným líčením zmrzačených genitálií a pohoršenými povzdechy nad rouhačstvím dánského provokatéra by však nemělo zaniknout, že Antikrist je film, jenž je především uhrančivě krásný. A zatraceně dobrý. číst dále
celý archiv