NP č.420 > Kultura | Výtvarné uměníNespoutaný MašaJiří Ptáček

Vojtěch Maša teprve letos získal bakalářský titul a první nabídku na seriózní výstavu. A rovnou si uspořádal retrospektivu. Že by z nedostatku kritického úsudku?

 

V brněnské Galerii mladých se tradičně představují začínající autoři. Ještě se nestalo, že by zde někdo uspořádal retrospektivu. Student místní Fakulty výtvarných umění Vojtěch Maša (1982) to učinil svou výstavou Exemplární druh. Ta je na první pohled chaotická a trochu připomíná přehlídku lidové školy umění. Přesto v Brně už dlouho nebyla k vidění tak slibná instalace.


Retrospektiva batolete

Maša doslova zahltil výstavní prostor. Stěny obložil malbami, grafickými listy, kresbami a dokumentacemi konceptuálních projektů. Co se nevešlo na zdi, nacpal do vitríny. Neupřednostnil přítomnost před minulostí, nevynechal žádnou z poloh. Na hromadu snesl všechno. Návštěvníkovi bychom nemohli mít za zlé, kdyby pojal podezření, že za tím stojí nekritické sebevědomí narcistní osobnosti. Pokud se ale této předpojatosti vzepře, může rozlišit manifestační vrstvu takového gesta a zároveň v Mašovi rozeznat ojedinělou osobnost.

Jakoby v něm však osobností bylo víc než jedna. Dětským rukopisem vytváří humorné kresby či suché jehly o drobných zážitcích a citových stavech. Stejně tak je ale schopen přísně logicky rozvíjet zákonitosti konceptuálního umění. Různost, ba konfliktnost postojů ale nemusí být dílem osobnosti neuspořádané či schizofrenní. Jak dokazuje právě Mašův případ, může být výrazem vědomého odmítnutí omezovat se. Maša chce propadnout mnohosti – „multimediálnímu nekonečnému rozhovoru“, jak napsal barvou na stěnu při vstupu do galerie. Ve světě, kde rozpoznatelnost umělecké osobnosti někdy znamená víc než samotné dílo, je jeho elastický postoj mimořádným gestem osvobození. „Exemplárně“ ukazuje, že svoboda uměleckého projevu vždy začíná v myšlení tvůrce.


Jak učinit Japonce šťastnými

Mezi nejzajímavější Mašovy práce patří osobní dopis japonskému císaři, v němž ho zpravuje o statistickém výzkumu provedeném na vzorku jeho poddaných. Maša zjistil, že se většina Japonců považuje za nešťastné, a tak císaře požádal, jestli by s tím mohl něco udělat z moci svého úřadu. Odpověď zatím nedostal (což ovšem neznamená, že na tom japonský dvůr nepracuje). Na jednom z Mašových obrazů je zase namalováno pouze autorovo křestní jméno a tři červená srdíčka. Legenda v popisce vysvětluje, že ho Maša vytvořil, když byl zamilovaný do třech dívek zároveň.

Těmito dvěma díly jako bychom mohli zastoupit Mašovu tvorbu jako celek. Obě vycházejí z lidských emocí a hledají pro ně rozdílná vyjádření. Přitom však i tu nejvíce bezútěšnou situaci nahlížejí z pozitivní perspektivy – či k ní aspoň touží dospět. Mašově kreativnímu amalgámu tak dominují soucit a laskavost – další nevídaná ingredience současného umění (i když na brněnské umělecké scéně častější než jinde v zemi).


Udělám vám umění

Vojtěch Maša dnes patří k největším nadějím mezi mladými umělci v Brně. Jeho mnohostrannost, nezatíženost pravidly, jak má současné umění vypadat, a uhrančivou osobní autenticitu bude mít smysl sledovat dál v budoucnosti. Díky Exemplárnímu druhu budeme přinejmenším vědět, na co jeho příští tvorba navazuje. A je docela dobře možné, že se s Mašovými díly setkáme i na výstavách jeho méně nápaditých kolegů. Nedávno totiž založil firmu, která komukoli nabízí vymyšlení a realizaci uměleckých děl. Dílo si pouze objednáte a bude vám dodáno i s autorskými právy.

Vojtěch Maša: Exemplární druh. Galerie TIC – Galerie mladých (www.tic-galerie.cz), Radnická 4, Brno. Výstava potrvá do 21. srpna.


 

 

 

 

 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv