NP č.416 > ReportážKdyž jen zábava nestačíJakub Holzer

Nedávných studentských oslav v Praze se po dlouhé době opět ujali studenti. Co je k tomu vedlo? Vydařily se? A je v plánu pokračování?

Takzvaný Pražský Majáles, jehož devátý ročník se letos odehrál ve Stromovce, sám sebe označuje za tradiční. Přestože se snaží tvářit sympaticky, je už na první pohled jasné, že nejde o žádný bohulibý dýchánek pořádaný františkány. Jak na svých oficiálních stránkách uvádí organizační tým ze sdružení Studentzone: „základní úkol zůstává stále stejný - co nejlépe vás pobavit“. Návštěvníky zřejmě opravdu baví. Každým rokem se pořadatelům, za ploty, kterými neproklouzne ani myš, daří nalákat stále větší zástupy dychtivé mládeže, a to i přes neustále se zvyšující vstupné. Oslavy studentského života letos vyšly na nestudentské čtyři stovky. Pražský Majáles si co do formy nijak nezadá s festivaly typu Rock for People - nabízí prověřené kapely, stage opentlené obřími logy, stánky a zábavné koutky - sázka na jistotu, která na sebe snadno vydělá a neurazí.

 

Chléb a hry

Pražský Majáles přesto všechno stále obsahuje studentskou rovinu, kterou se dokonce snaží rozšiřovat. V dubnu studenti stavěli májku, šli v průvodu a volili krále. Ve Stromovce se prezentovaly studentské spolky. Poprvé se ve větším měřítku předvedly i kapely z řad studentů. Jenže ouha, abyste mohli hlasováním podpořit své oblíbence je „zapotřebí mít účet na Facebooku a být fanouškem profilu Gambrinus Excelent,“ trochu hořká podmínka, přestože jde o pivo. Další úlitbou duchu studentské sounáležitosti tvořily zóny, ve kterých si program vytvářely jednotlivé školy. Mezi nimi byly ale i zóny další, které kýženou odlehčenost opět stahovaly k zemi: AVG zóna, Microsoft zóna, T-music majálesové svatby, Oranžové kolo ČEZ. Dojem šikovně zabaleného marketingu jen využívajícího značku majáles dotváří lákadla typu „kup vstupenky do 19. 4. a získej je nejlevněji. Ještě výhodněji je získáš jako člen věrnostního klubu“. Za členství v klubu navíc dostanete pivo zdarma. Akci sponzoruje Gambrinus...

 

Agent s povolením prodávat

 

Jinou z tváří Pražského Majálesu reprezentují tzv. Jednotky. Autor článku je nespatřil, ale představuje si je jako krojované agitátory, na školním dvoře sepisující nemilosrdný ortel nad každým, kdo by se náhodou pokusil nepřijít. Pod vlajkou Jednotky se můžete stát buď agentem (propagovat Majáles a prodávat vstupenky spolužákům) nebo - pro ty cílevědomější - koordinátorem (řídit agenty, nominovat krále, kapely atp.). Tito agilní členové mohou na oplátku získat VIP (!) vstupenky, trička, účast na členských a partnerských akcích a další odměny podle splněných úkolů na základě bodového systému. Zrádci a lenoši budou pravděpodobně předhozeni lvům.

 

Tlakový ventil

 

Původní myšlenka majálesů, kromě oslav mládí, umožňovala studentům satirickými prostředky beztrestně kritizovat prostředí školy a své pedagogy. Této tradice se držely ještě majálesy 50. a 60. let minulého století. „Byly upuštěním páry z papiňáku a velkou vzpruhou pro společnost,“ dosvědčil na debatě v rámci letošní Akademické noci Čestmír Huňát, autor unikátních záběrů z majálesu roku 1966. V jeho filmu vidíme tisíce Pražanů lemujících trasu průvodu, který se nebál vyrazit i s ne tak docela nevinnými hesly - „nejezte sandwitche, jezte ruská vejce, vejce našich přátel“. Podle dalšího hosta večera, tehdejšího studenta Petra Pavlovského, byly průvody parodií hned dvojnásobnou: za prvé nenávistnou - utahovaly si z režimu a za druhé úsměvnou - napodobovaly to málo, co se vědělo o Západu. Vzpomínalo se i na studentské protesty 17. listopadu 1989, které nastartovaly společenskou změnu. „A to byla tehdy původním cílem ´jen´ myšlenková nezávislost studentského svazu,“ dodal Jiří Dienstbier.

 

Studenti sobě

 

Hlasy volající po zorganizování majálesu, který by se duchem více blížil těm dřívějším, rezonovaly pražskými fakultami už delší dobu. Nejvíce nedaly spát Karolíně Chloubové z PedF UK a zakrátko se dvacítka přátel z dalších fakult vrhla do zdánlivě bláhového podniku. Základní idea „alternativního“ majálesu byla jednoduchá. Především ho měli organizovat pouze studenti s nárokem na jedinou odměnu: radost. Nezdálo se jim ani to, že za vlastní oslavu by měli studenti platit a prezentována by měla být skutečně jen studentská tvorba včetně divadelní, filmové, literární či jakékoli jiná.

V případě nového studentského Majálesu ale nešlo jen o podnik na truc svému souputníkovi. „Bylo nám líto nechat vyprchat tu energii, která vznikla minulý rok během Týdne neklidu,“ říká Sára Vidímová, jedna z pořadatelek. Nešvarů, které chtějí nejen během majálesu napravit, je vícero: propojovat nejen fakulty, ale i jednotlivé školy formou pořádání společných událostí či vyburcovat studenty k aktivnějšímu zapojení se do veřejného dění. „S majálesem chceme vyzdvihnout i téma současné studentské identity, tedy kdo je dnes vlastně studentem,“ říká Štěpán Drahokoupil, další z týmu.

Přetavit myšlenku nekomerčního majálesu do podoby opravdové akce však nebylo snadné, organizátoři museli nejprve své alma mater přesvědčit, že to myslí vážně. Podařilo se. Na jejich stranu přestoupili rektor UK, Václav Hampl, i rektor AMU, Jan Hančila, a na transparentním účtu se objevilo požadovaných sto tisíc korun, které zaslaly jednotlivé fakulty a akademický senát Univerzity Karlovy. Sympatie mezi jinými vyjádřili i Noam Chomsky, Erazim Kohák či Helena Třeštíková.

Přípravy začaly stylově, zveřejněním tiskové zprávy: „Současný Pražský Majáles se chystá od příštího roku přejmenovat na ´Májový festival´ a nehodlá používat jméno ´Majáles´ (...) ´Pokud si studenti jsou skutečně schopni zorganizovat tuto akci sami, není důvod, abychom ji nadále zastřešovali,´ říká Michal Šamánek, hlavní organizátor Pražského Majálesu.“ - tento aprílový žertík u Pražského Majálesu vyvolal nevoli, ale účel splnil. Své názory si pak oba tábory mohly vyjasnit v pořadu Českého rozhlasu. Když se ale zástupci Pražského Majálesu dozvěděli, že pozvaní jsou i jejich „konkurenti“, účast odmítli.

 

Za rok znova


Hned první ročník studentského Majálesu se pyšnil nabitým programem. Jedním z jeho bodů byl i přidružený festival Apollón, pořádaný studenty FHS UK. Sólo si tu střihli Martin C. Putna (alias MC Putna) a Jan Vodňanský. Hrálo se divadlo karikující V. Klause a nechyběla satirická scénka o ekonomii, královně věd. „Nejlepší je, s jakými lidmi jsme se jenom díky Apollónu seznámili,“ září nadšením Štěpán se Sárou. Mimo Apollón jste mohli navštívit řadu debat, divadel, koncertů a workshopů nebo se zúčastnit filosofického běhu noční Prahou.

Hodina pravdy, která má prověřit týdny příprav, nadchází první májový den - z Kampy vyráží průvod s alegorickými vozy. „V klidu, je tu asi 20 dětí,“ hlásí do vysílačky jeden z policistů. Z křovisek se ale postupně vynořují tu Maločech, tu lesní panna, támhle ctnostný mnich až vytvoří stohlavý skandující dav mířící do města. Turisté nevycházejí z údivu, jen kavárník uštěpačně utrousí: „Za komunistů tohle mělo smysl, ale dneska?“ V cíli průvodu, budově Karolina a v sousedním klubu K4, program pokračuje až do rána. Králem/královnou majáles se stal/a mocným gumovým dildem mávající Robertora z LGBT spolku Charlie, ale místo potyčky se jednotlivá království utkala v divokém bratrském tanci pod pódiem.

Zdá se, že pražské majálesy jsou jakýmsi obrazem doby. Za komunismu protestem, později nenáročnou zábavou a tímto rokem počínaje snad opět svobodnou studentskou oslavou se vším, co k ní přináleží. „Skvělý, tak se nakonec všechno povedlo,“ usmívá se v jednu ráno Štěpán. Tak držme palce, aby se to povedlo i za rok. Ti z letošního týmu, kteří budou ještě studenty, chtějí rozhodně pokračovat.

 

A pane kavárníku, mělo to smysl!

 

 

 

***

Rámeček:

 

Hesla, která se volala i nesla:

Malé Čechy Maločechům
Kdo nám lže? ONI! Kdo rozkrádá náš stát? ONI! Kdo nám vládne? ONI! Můžou za to ONI! Kdo vymyslel robota a pistoli? MY! MY jsme s náma, ONI jsou s nima. MY jsme změna
Malý národ s velkým pivem
Kdo nejí knedlíky, není Čech
Dost bylo velkých myšlenek
Ginsberg nebyl Čech

Jsme ilegální imigranti, nemáme papíry (LGBT)
Prague is the capital of gay porn

Čingischán to spraví
Jaky všem

Kapitalismus? Raději knihu!
Peníze, základ života
průhledná cedule s nápisem „Transparent“
Jesus Crisis

hromadně se na Václaváku volalo:
Kde se dělá demokracie? V hospodě!
Má to smysl!


autor / Jakub Holzer VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Jsem informační Viking / Rad Bandit > NP č.416 > Téma čísla Birgitta Jónsdóttir je jednou ze tří islandských Pirátů, kterým se jako prvním na světě podařilo získat křesla v parlamentu. „Nejsem ale žádná politička," tvrdí o sobě. Mnohem více se cítí být poetičkou a mluvčí pro islandskou iniciativu Wikileaks a Zachraňte Island.     číst dále Přístav věčného tuláka / Tomáš Havlín > NP č.416 > Uličníci Zdeněk Fenyk má boty toulavý. Čtyřicítka ale zaklepala na rameno, a tak zakotvil v Brně. Poslední rok prodává Nový Prostor před hotelem Slovan na Lidické. Říká, že se teď cítí svobodnější a ve volných chvílích rád hledí do středověku. Ostatně, býval řeholníkem u františkánů. číst dále Zprávy z ulice / Tomáš Havlín > NP č.416 > Uličníci Také jste se na konci dubna zastavili na Karlínských farmářských trzích? Také se vám událo něco zvláštního? Leckterý nakupující se zde stal obětí skupinky zvláštních tvorů připomínajících bílé zakuklence. Ti si našli škodolibé zalíbení v poněkud nezvyklé činnosti. Občas se k nic netušícímu návštěvníkovi jen tak s úsměvem přidružili, občas stáli opodál a jindy zase napodobovali každý jeho pohyb nebo každé jeho slovo.     číst dále Islandský gejzír / Redakce > NP č.416 > Téma čísla Island nemá vlastní armádu, spotřeba Coca Coly je zde nejvyšší na hlavu a jako v jediné zemi na světě spolu s Faerskými ostrovy zde nežijí komáři. může být Island ještě zajímavější? číst dále
celý archiv