NP č.398 > ReferátBitva o dráhuRoman Sikora

Na českých železnicích se přiostřuje konkurenční boj. Žluté vlaky podnikatele Radima Jančury šlapou už osm měsíců na paty expresům Českých drah mezi Prahou a Ostravou. A na kolbiště vstupuje ještě sofistikovanější dravec.

 

Ještě před několika lety se zdálo, že železnice je odepsaným dopravním prostředkem. Osobní přeprava v podání Českých drah vykazovala jen pozvolný vývoj k lepší úrovni. A za ceny vesměs vyšší než u dopravy automobilové. Úměrně proměně mnohých silnic a dálnic v tankodromy, po nichž je rychlá jízda receptem na likvidaci nápravy nebo tlumičů, se ale rozhořívá na našich železnicích boj. Mezi dosud dominantním osobním přepravcem a soukromými subjekty, které se ho snaží vytlačit z lukrativních úseků. V této chvíli nese bitevní pole název Praha-Ostrava.

 

Žlutý expres

Už loni na podzim vytáhl do boje s Českými dráhami majitel úspěšné autobusové Student Agency Radim Jančura. Svou železniční společnost pojmenoval RegioJet a koncem září vyslal mezi Prahu a Ostravu první tři žluté soupravy. Zúročil v nich model, na jaký jsou jeho zákazníci zvyklí na silnicích: mladé a usměvavé stevardky, wifi připojení, klimatizaci, vymydlený interiér, povinné místenky, zásuvky na 230 voltů apod. Dnes už jezdí až do Havířova sedm souprav, jedna je protažena do Žiliny a z Prahy do Ostravy to zvládnou jako běžné expresy ČD za tři a půl hodiny.

Příjemná je ve vlacích absence kontroly cestujících. Prostě jen přijdete a posadíte se na místo. Stevardi pasažéra prověří, jen když uplatňuje nárok na nějaký typ slevy. Káva, croissant a denní tisk jsou v ceně, nabídka dalších nápojů a pokrmů je ovšem spíš fastfoodová. Pokud si dáte prefabrikovaný salát, pečivo k němu nedostanete. Můžete ho ale zajíst suši. To vše za docela nízké ceny. Je to určitě lepší než u Českých drah, když chybí jídelní vůz.

Jančura se do jejich monopolu hned zkraje tvrdě opřel. Na první pohled je totiž po všech stránkách schopnější, efektivnější a umí to dát najevo. U příležitosti rozjezdu svého projektu navrhl Ministerstvu dopravy, že od Českých drah převezme bez nároků na dotace některé dálkové trasy. Dráhy na jeho nástup zareagovaly s netečností obra. Od prosince zdražily jízdné o pět procent, zrušily řadu spojů a tam, kde si s RegioJetem konkurují, zlevnily. Jančura odpověděl upozorněním, že ceny ČD jsou podhodnocené a podal stížnost u antimonopolního úřadu, která se řeší už půl roku.

Za svou zpupnost a také v souvislosti s počátečními poruchami žlutých lokomotiv a jejich následným zdvojováním, si Radim Jančura vysloužil kousavou poznámku generálního ředitele Českých drah Petra Žaludy citovanou Hospodářskými novinami: „Má stejné lokomotivy jako my, navíc má dvě na čtyři vagony, my máme jednu. Má stejné vagony, menší kapacitu, dotované jídlo a říká, jak mu to skvěle vydělává. A když my zlevníme na jeho ceny, tak říká, že musíme prodělávat.“

A nezůstává jen u slovních šťouchanců. ČD se snaží provoz RegioJetu komplikovat i jinak. Alespoň podle Jančury v deníku E15: „Když nás nepustily do myčky, tak jsme si vlaky myli ručně. Nesmíme na stanoviště pro čištění záchodů, tak to děláme tradičně s pomocí fekálních vozů. České dráhy se postaraly o to, aby nám čeští opraváři vozidel nelakovali vozy, tak jsme museli najít jiný způsob. A lakujeme v Polsku za třetinovou cenu.“ Výsledkem střetu mezi Dráhami a podnikatelem je zatím pro zákazníky příznivé snížení cen na obou stranách. A také nejspíš skutečnost, že ČD už stáhly z provozu jedno Pendolino. Údajně, aby mohla být jedna souprava na opravách a jedna záložní. Největší úspěch ale Jančura zaznamenal, když vyřadil České dráhy ze spolupráce z německou Deutsche Bahn a nahradil je v provozování spojů z Prahy do Hamburgu. Jak sám uvedl, tento kontrakt může velikost jeho firmy zdvojnásobit.

 

Leošův hliník

Jančurův RegioJet není ovšem jediný, kdo by měl přidělávat vrásky Český drahám. Ještě více uzobnout (ne)ziskům ČD na trati Praha-Ostrava chce syn někdejšího majitele potravinářské firmy Hamé, mladý manažer Leoš Novotný se svým LEO Expressem. A jde na to zostra.

Krédem jeho firmy je „nízkonákladovost“ a jeho trumfem švýcarské hliníkové, původně regionální soupravy Stadler Flirt o pěti vozech, které jsou na zakázku upraveny pro delší tratě. Tyto soupravy jsou mnohem lehčí než vlaky ČD i RegioJetu a spotřebují i méně energie. Také ostatní složky přepravy mají být podřízeny požadavku co nejnižších provozních výdajů. U volby interiérů vlaků hrála roli třeba i snadnost a rychlost úklidu.

Radim Jančura se sice tváří, že hlavní ránu zasadí Novotný Pendolinu, ale nakonec může rozhořívající se železniční válku odskákat sám. Obzvláště, když se konkurenti houfují na trase, na níž jsou vlaky pořád rychlejší než autobusy a auta. První předzvěstí střetů mezi soukromými přepravci byl nedávný odchod dvou vysokých manažerů RegioJetu k LEO Expressu. Oproti Jančurovi používajícímu klasické železné vagóny vsadil Novotný na technologickou inovativnost a úspornost provozu. Jeho černo-zlaté vlaky tak budou mít i při službách pasažérům srovnatelných s RegioJetem nemalou výhodu.

Maximální rychlost souprav LEO Expressu, 190 kilometrů v hodině, jim na dostižení Pendolina, které se na zpackaném železničním koridoru nemůže pořádně rozjet, hravě postačí. Nízkopodlažní soupravy nabídnou 237 míst k sezení ve třech třídách, v nejlevnější trochu těsnějších než u konkurence, a začnou jezdit od 11. prosince z Prahy až do Bohumína osmkrát denně. Kromě připojení k internetu a síťových zásuvek má být v soupravách LEO Expressu lákadlem hlavně koncepce „infotainmentu“. Cestujícím umožní připojit se k datům vlakového serveru přímo z jejich počítačů, smartphonů či tabletů. Zatím se toho o něm ale moc neví. Podle Leoše Novotného si ovšem pasažér uvědomí, že se „ve vlacích konkurence bude tři hodiny nudit, a srovná to s představou tří hodin strávených v terabajtech praktických informací a zábavných pořadů, aplikací a her na serverech ve vlaku.“

 

Líný obr

České dráhy ovšem z letitého klidu pozvolné evoluce jen tak něco nevyvede. Kromě dílčího zlevnění, které podle Jančury jen prohlubuje jejich ztrátu, aspoň trochu ve svých vlacích bez jídelního vozu vylepšily přístup k občerstvení. Rovněž se snažily napodobit koncept „žlutých“ stevardů a stevardek, kteří ovšem záhy zase zmizeli. Manažeři ČD se však občas vyznačují nápady skoro absurdními. Jedním z nich je třeba existence většinou prázdné 1. třídy v soupravách City Elefant na lokálních, ve špičkách dost vytížených tratích.

Dráhy jsou samozřejmě společností mnohem větší než je ta Jančurova s dvěma sty zaměstnanci. Jejich úkolem není jen zajišťovat provoz na lukrativních trasách včetně technické obsluhy, ale postarat se také o dopravu v regionech, kam se soukromníci nehrnou. Problém je, že ČD často prodělávají i na hlavních tazích, kde by mohly být ziskové a odkud by mohly podporovat lokální spoje. A ztrátu si nechají uhradit státem.

Konkurence by snad mohla ČD rozhýbat, pokud se ovšem nakonec nerozhodnou hlavní trasy přepustit soukromníkům a spokojit se s dotovanými lokálními. Tam se jim ovšem také začínají tlačit privátní subjekty.

 

Zlaté tele konkurence

Momentálně se zdá, že se na českých železnicích zhmotňuje zlaté tele volného trhu – konkurence soukromých firem, efektivnějších než státní či dotované společnosti, a z ní plynoucí prospěch pro koncového uživatele. Standardy služeb se s nástupem RegioJetu citelně zvedly a LEO Express ještě přitvrdí. Je ale otázkou, jak budou české koleje vypadat, až se dobojuje.

Dlouholeté odumírání nevýnosných regionálních spojů může totiž pod maskou úspěchů soukromých dopravců na hlavních trasách nadále pokračovat. Cestující z periferie pak budou logicky chybět v centrech, odkud vyjíždějí nablýskané soukromé rychlíky. Ceny benzínu nadále porostou a do šrotu rozebrané tratě už nejspíš nikdo znovu nepostaví. Soukromý dopravce teprve ne. Železnice se podobně jako jaderná elektrárna staví výhradně s podporou státu. Tak i Jančura se v budoucnu chystá provozovat vlak do Budějovic. Ale „až ten koridor bude v pořádku“. A pak je zde také jedna základní otázka: je prvotním smyslem osobní dopravy přeprava lidí, nebo maximalizace zisku? O ní ale byznysmeni většinou nepřemýšlejí.

 

Autor je dramatik a publicista.

 


autor / Roman Sikora VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv