NP č.395 > Dějiny přítomnostiRecyklovat, nebo zpopelnit?Ivo Kropáček

Statisíce tun materiálů, které by mohly dostat druhou šanci, končí zbytečně na skládkách a ve spalovnách. Každou tunu bude třeba někde znovu vytěžit, vydolovat či vykácet a poté zpracovat v továrně. Často s pořádným znečištěním a velkou spotřebou energie.

 

Znělo to jako plán pro pětiletku: v každém kraji jedna spalovna. Jenže po obrovském tlaku veřejnosti změnila vláda názor a v roce 2003 rozhodla, že Česká republika nové spalovny stavět nebude – že naopak nastartuje recyklaci. Cílem národního Plánu odpadového hospodářství se tak stala (a stále to platí) recyklace poloviny komunálních odpadů – což je číslo, kterého v Německu a Rakousku dosáhli již před deseti lety.

Proč ne, recyklace je velmi výhodná. Šetří suroviny, energii i životní prostředí. Několik příkladů: Recyklace tuny skla ušetří 1,2 tuny přírodních surovin a přes čtyři sta kilogramů exhalací oxidu uhličitého. Výroba hliníku recyklací zase spotřebuje dvacetkrát méně energie, než pokud je získáván z př írodní rudy. A recyklace 60–120 kilogramů papíru zachrání jeden strom, záleží na jeho velikosti. Podle údajů Evropské komise navíc recyklace vytvoří dvě stě padesát pracovních míst na deset tisíc tun odpadu, zatímco jejich spálení míst pouze třicet a skládkování jen deset.

Zatímco naši sousedé nakládání s odpady neustále vylepšovali, u nás se měnily vlády a politici si ze schváleného cíle buď nic nedělali, nebo jej rovnou prohlašovali za nereálný a věnovali se jiným činnostem. A na ministerstvu životního prostředí vedle toho po celou dobu vymýšleli nový zákon o odpadech, který by recyklaci podpořil. Dodnes nejsou hotovi. Není tedy divu, že míra recyklace komunálních odpadů narostla ze 7 % jen na 24 % (podle ministerstva životního prostředí), respektive na 16 % (podle Českého statistického úřadu). Recyklační boom se tedy nekonal, ke slibovaným 50 % to máme stále dost daleko. Naopak Němci a Rakušané se skutečně vyšvihli. Náš západní soused recykluje a kompostuje dle Eurostatu 62 % komunálních odpadů a jižní bezmála 70 %.

 

Vlkňátko?!

K pomalému růstu recyklace přibyl koncem roku 2009 další problém. Úřednická vláda Jana Fischera, která vedla zemi do předčasných voleb, změnila schválený Plán odpadového hospodářství a vedle recyklace podpořila také spalovny. Probrat zásadní změnu strategie s veřejností podle ní nebylo potřeba, protože se „přece nic nezměnilo“.

Tak snadné to ale není. Projekty nových spaloven tradičně naráží na odpor místních lidí. Není divu. Zvýšená dopravní zátěž, další komín a neschopnost politiků určit místo, kde skončí toxický zbytkový odpad (a že ho není málo). To jsou relevantní důvody k obavám.

Nicméně Fischerova vláda rozhodla a zákaz podpory spaloven z našich daní z Plánu vypadl. Od té doby tedy platí, že Česko podporuje recyklaci i spalovny, což mimo jiné znamená, že obojí teď soutěží o stejné odpady a stejné dotace. Přitom jedna spalovna je samozřejmě víc než řada menších recyklačních projektů. Prostě řečeno: strčíte-li do stejné klece vlka a ovci, nenarodí se vlkňátko. Stane se to, že vlk ovci sežere. Stejné je to se spalovnami a recyklací. Příklad ze života: v Liberci, kde se nachází poslední ze tří u nás postavených spaloven komunálních odpadů, přestali třídit plasty. Třídí jen PET lahve, protože „proč se trápit s recyklací plastů, když tak dobře hoří“. A stejné je to v Brně. Ostatně jedna úřednice na Liberecku se nechala slyšet, že je za spalovnu ráda. Aspoň totiž nemusí složitě zavádět třídění bioodpadu...

 

Platí to erár, tak honem honem

Poté, co se rozkřiklo, že vláda hodlá spalovny odpadů dotovat, se rázem vyrojilo pět nových projektů. A přibývají další. První tři: v Mostě, Chotíkově u Plzně a v Karviné už dokonce požádaly o dotaci na výstavbu. Celkem by měly přijít na 12,7 miliardy korun, z čehož minimálně deset miliard by šlo z eráru – tedy z rozpočtů EU, státu, krajů a obcí. Ano, z toho eráru, kde není na důchody, zdravotnictví ani na učitele. Pokud to tak skutečně dopadne a do spaloven opravdu nateče deset miliard, na recyklaci samozřejmě nezbude nic.

Netvařme se však, že spalovny jsou kníže temnot a recyklace všelék. Existují i levnější – čísla ukazují, že až třikrát levnější – projekty na úpravu a dotřídění zbytkových odpadů. Ruku v ruce s nimi však musí jít snaha o snížení množství odpadů, podpora opakovaného použití a tlak na průmysl – v tom smyslu, aby změnil své výrobní postupy.

Ostatně v EU se má s odpady nakládat v souladu s hierarchií, kde na prvním místě stojí prevence a za ní následují: opakované použití, materiálové využití (recyklace a kompostování), energetické využití (spalovny komunálních odpadů, bioplynové stanice) a odstranění (skládky). Jenže na prevenci nešlo z evropských dotací ani euro a obdobně to dopadlo i s opakovaným použitím. S recyklací je to sice lepší, ale v žádném případě nedosáhne spalovnami požadovaných deseti miliard. Prioritou jsou tedy jednoznačně spalovny.

 

Chalupova otočka

Aby toho všeho nebylo málo, ministerstvo životního prostředí začalo připravovat nový Plán odpadového hospodářství, tedy nový jízdní řád nakládání s odpady pro příštích deset let. A „modrý“ ministr Chalupa si již připravuje půdu pro zásadní obrat odpadové politiky. V hodnotící zprávě Plánu odpadového hospodářství České republiky za rok 2010 ministerstvo varuje, že množství komunálních odpadů roste a míra recyklace se už třetím rokem pohybuje kolem pouhých 24 %. Drtivá většina (76 %) komunálního odpadu se tedy nadále skládkuje nebo pálí. Ministerstvo ve zprávě tvrdí, že i přes „veškerá opatření a úspěšnou podporu tříděného sběru” se recyklaci nepodařilo zvýšit na úroveň úspěšných evropských států. Ale obratem přiznává, že skoro všechna plánovaná opatření – včetně léta slibovaného nového zákona o odpadech – zůstala pouze na papíře.

A řešení dle ministra Chalupy? Vylít vaničku i s dítětem. Seškrtat recyklační plány a náhradou stavět drahé spalovny. Stačí nahlédnout do zmíněné zprávy a můžeme číst: „Cíl (zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 %) je však nejpřísnější zvolenou variantou z možností, daných Evropskou komisí k plnění cíle směrnice o odpadech, která stanovila jako cíl pro komunální odpady dosáhnout úrovně recyklace a přípravy k opětovnému použití 50 % složek komunálního odpadu... Tuto podmínku již ČR plní, a proto je vhodné v budoucnu cíl Plánu odpadového hospodářství upravit v souladu s cílem směrnice o odpadech.“

Jinými slovy, vláda se má přestat snažit o lepší recyklaci a neplánovat nic víc než to, co už dávno splnila. Debata o směřování odpadového hospodářství se tak vrací o deset let nazpátek, kdy na ministerstvu životního prostředí vznikaly plány na novou spalovnu pro každý kraj.

 

Depka z budoucnosti

V Česku se každoročně uloží na skládky nebo vyvezou do spaloven recyklovatelné materiály za minimálně tři miliardy korun. Ve většině českých měst a obcí nemají domácnosti prakticky žádnou možnost třídit kompostovatelný zelený odpad – zbytky z kuchyně, listí, trávu a větve z parků či zahrad. Právě ten přitom tvoří největší část komunálního odpadu, konkrétně více než třetinu hmotnosti. Co s ním? Můžeme jej zkompostovat a vrátit do půdy, což dodá potřebné živiny, které běžně nahrazujeme umělými hnojivy. Anebo jej lze použít k výrobě bioplynu, který nás osvobozuje od závislosti na dodávkách z Ruska.

Česká republika se samozřejmě může svou recyklační bilancí vyrovnat Evropské unii. Jenom je potřeba zaměřit se na třídění bioodpadů a zjednodušit recyklační služby pro domácnosti. Zatímco popelnice na směsný odpad stojí před každým domem, k barevným kontejnerům na ten tříděný to domácnosti mají v průměru přes sto metrů daleko. Nemluvě o bioodpadu, kde je situace ještě horší.

Klíčem k vyšší míře třídění jsou kvalitní recyklační služby, k nimž je zase potřeba kvalitní zákon o odpadech. A ten, jak již bylo zmíněno, se na ministerstvu životního prostředí rodí již několik let za ukrutných bolestí, přičemž opatření na podporu recyklace v něm stále chybí. Ekologická organizace Hnutí DUHA přišla s nápadem, aby nově připravovaný zákon o odpadech obsahoval takzvanou recyklační slevu. Jde o mechanismus, který by motivoval radnice, aby domácnostem usnadnily třídění – takže třídit odpad by bylo nejen správné, ale také snadné. Realita je ale opět taková, že zákon řeší spíš podporu spaloven.

 

Autor je vedoucím programu odpady Hnutí DUHA.

Názor na nakládání s odpady v Česku můžete vyjádřit na www.hnutiduha.cz/anketa.

 


autor / Ivo Kropáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv