NP č.387 > FejetonProtekční teploušek, ksichtič a romantická karatistkaJan Stern

Můj život byl v posledních letech dost poklidný, ba snad i nudný. A tak jsem si pořídil televizi. Ta mi okamžitě rozproudila krev v žilách.

 

Vzrušení začalo hned, jak jsem tu zázračnou digitální desku doma zapojil. Zrovna zemřel režisér Otakar Vávra. Bál jsem se, že ve zprávách vyslechnu nějaký ten nudný nekrolog, co mě uspí. Ale kdeže! České televizi rozhodně neujel vlak, její nekrolog spočíval v tom, že jistý pan Špaček, což je prý taky režisér, prohlásil, že Vávra natočil jen jeden dobrý film a všechno ostatní byly lži. Zasvěcený komentář odborníka, patrně absolventa dějin estetiky, mě pak upozornil, že Vávra točil i za fašistů a dokonce i za komunistů (!). Tomu říkám konečně svěží vítr do žánru nekrologů. Tomu říkám veřejnoprávnost. Proč bych měl za svoje prachy poslouchat nějakou vatu, že jo. Už vidím ten báječný veřejnoprávní nekrolog, až natáhne bačkory pan Špaček. „Vlastně nic pořádnýho nenatočil. Za tu jeho sračku zvanou R.E.M. mu dokonce museli dát plyšovýho lva. Pak moh točit leda reklamy na mejdlo s jelenem, což taky zhusta dělal, no ale to víte, protekční teploušek, taťka hradní podržtaška zatlačil a dohodil mu v Český kšeftík s trapárnou o etiketě na večírcích zbohatlíků. Na tom se nakapsovali voba a pak s fotrem natočili propagandistickej humus na podporu radaru, takže prašule se pak už jenom hrnuly, no a von natočil jeden hodně přeceňovanej film vo estébákovi, vo čem taky jinym by se dvacet let po listopadu mělo točit, že jo.“ Hele, já sem pro, takhle se to musí dělat, jakýpak s tim štráchy. Ledva se do mého života vrátila trocha vzrušení, už na mě čekala další dávka. Přivez jí tendleten Polreich. Ten mě teda baví hodně. Já obdivuju hlavně tu jeho mimiku. Už jak k tomu jídlu tak nějak podezřele čuchne, se mi zvedne kufr. Pak se zašklebí, vypoulí oči, vypadá to, že hodí šavli on, a pak řekne: tohle neni špatný. Když mu nesou těstoviny nebo zeleninu, to už se děsím předem, protože to si ublinkne zcela jistě. A pak se mi líbí, že je taky odborník na totalitní režimy. Konkrétně na bolševismus. Bolševismus je pro něj motorest u dálnice, co není postaven ve stylu biedermeier (jako jistý nóbl podnik na Poříčí), nebo síť v rybářské restauraci. Bolševismus naopak není pořádnej steak, ryba připlácnutá na trochu zeleniny, no a pak ještě všech 80 výrobků, které pan Polreich propaguje. V metru mi tudle doporučoval nějakou soukromou vysokou školu, v Intersparu jsem ho žádal o podpis, než mi došlo, že jde o papundlovou figurínu (u mrazáku mě přesvědčovala, že ty hluboko zmražené potraviny tam jsou super čerstvé), pak má taky rád nadnárodní majolku a u Kanzelsbergra odvezli na skládku půltuny Kafkovy Prahy, aby se jim tam před Vánocema vešly všechny kuchařky, který mají Polreicha vyfocenýho na obálce. No uznávám, tohle asi fakt bolševismus neni, to bude nějakej ten – ismus zcela inverzní. Co jsem objevil toho Polreicha, přestal jsem pít kafe, protože kofein už byl v mém životě zbytečný. No ale ono to pokračovalo. Respektive, ono se to stupňovalo. Od té doby, co jsem rozkoukal tu Expozituru, nevím, co přestat pít teď. To, jak ta mladá romantická slečna už deset dílů furt vozí někoho svázanýho v kufru, von jí na konci dílu jakoby uteče, vona ho chytí, zkope a jede se zase dál, vážně dráždí mou nervovou soustavu už trochu nadmíru. Ale zas je hezký, že si s rolí toho Berdycha vzpomněli na Zedníčka, škoda, že se nejmenuje Hamřík, tomu bych říkal kontinuita. Ještěže existuje TV Barrandov! Tam jsem konečně nalezl spočinutí, má hypertenze ustala, chuť k jídlu se vrátila, tik ve tváři zmizel a v noci se již neprobouzím zbrocen studeným potem. Odvážně načesaný Buchvaldek zde řeší, jak sehnat byt pro mladou maminku s dítětem a co dobrého by mohl udělat pro starý Kunštát, odchovanec dětského domova Satoranský vypadá i za těmi tlustými brýlemi ušlechtile, když se pokouší v Hlubočanských strojírnách rozběhnout ten zázračný tkalcovský stroj, Jiřince to vážně sluší, když řeší divokou kauzu s vlašským salátem (ačkoli teda Maciuchová byla za tím pultem o trochu víc sexy), no a v To byl náš hit triumfujou Holky z naší školy. Jo, tady je svět ještě v pořádku. Ačkoli mám pocit, že tuhle větu odněkud znám. Nějak se mi z podvědomí noří znak jakéhosi hypermarketu... Radši si přeci jenom vezmu prášek!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv