NP č.386 > Téma číslaKrál Artuš a zdrženlivé dívkyJaroslav Fiala, Markéta Vinkelhoferová

Co všechno se dozvědí o sexu ti, kteří se nebojí zeptat.

 

Debaty o sexuální výchově u nás i v zahraničí se v mnohém dotýkají minulosti. I dříve si zastánci osvěty museli vybojovat své místo na slunci a potýkali se s podobnými argumenty jako dnes. Svědčí o tom například zkušenost USA, kde zájem o sexuální výchovu přišel na přetřes koncem 19. století. Země procházela rychlými hospodářskými a společenskými změnami, lidé se stěhovali za prací do měst a politici chtěli masu příchozích informovat, jak se v nových podmínkách chovat. Národní asociace pro vzdělávání se poprvé zabývala sexuální výchovou v devadesátých letech, až byl v roce 1913 tento předmět zaveden na středních školách v Chicagu. Církevní autority ale brzy spustily protestní kampaň a dotlačily vrchního školního inspektora, aby program zrušil.

 

Hledání svatého Grálu

Posun nastal za první světové války. Vláda tehdy usoudila, že je třeba poučit vojáky směřující na frontu o riziku pohlavních nemocí. Tak se rozběhl program „sexuální hygieny“ pro americkou armádu. Vznikl také jeden z nejstarších instruktážních filmů s názvem Poškozené zboží, ve kterém si voják zaplatí prostitutku, nakazí se syfilidou a spáchá sebevraždu. V této době si také politici uvědomují, zda by nebylo lepší, kdyby lidé dostávali informace už ve škole: „Pochyby a obavy, které mají chlapci a dívky v adolescentním věku díky nedostatku znalostí, jsou krutostí spáchanou společností, která jim může náležité znalosti poskytnout,“ napsal jeden z tehdejších činitelů.

Lidé si postupem času uvědomili, že informovanost o sexu není otázkou lascivnosti, ale prevence a zdravějšího života. Od dvacátých let se proto na amerických školách sexuální výchova zaváděla plošně. Osnovy se ale dlouho vyvíjely a výuka byla plná metafor. Zobrazení soulože se často odehrávalo v rovině čmeláků a květin a například jedna z učitelek doporučovala žákům číst legendy o králi Artušovi. Ve vášnivé pouti rytířů hledajících Svatý grál totiž viděla paralelu s hříšným pokušením, které zavádí na scestí lidskou duši. Výuka ovšem pokračovala, zdokonalovala se a v padesátých letech se dostala i na vysoké školy. Intenzivní útoky na sexuální výchovu přišly paradoxně v rozbouřených šedesátých letech. Zejména skupiny, jako byla ultrapravicová John Birch Society, útočily na vzdělávací programy a obviňovaly jejich autory z šíření promiskuity. Třeba v brožuře Je školní budova vhodné místo k výuce tvrdého sexu? byla sexuální výchova označena jako komunistická indoktrinace: „Pokud bude stvrzena nová morálka,“ stálo v pamfletu, „naše děti se stanou snadným cílem šíření marxismu a dalších amorálních a nihilistických filosofií.“ Na řadu přišlo i šíření pomluv, že se učitelé svlékají a provozují sex před tabulí. Na mnoha místech se k protestům přidali rodiče. „Konzervativci začali využívat sexuální výchovu jako nástroj politického boje. Používali přitom rétoriku zastrašování,“ vysvětluje Janice Irvineová, autorka knihy o dějinách sexuální výchovy v Americe.

Poměr sil se nakonec změnil v 80. letech, kdy došlo k masivnímu rozšíření viru HIV. V této situaci našli zastánci sexuální výchovy silnou pozici, jelikož se ukázalo, že vzdělání přispívá k omezení epidemie. Do osnov proto byla zařazena i speciální výuka o AIDS. Avšak ve chvíli, kdy se sexuální výchova ukázala jako nezbytná, přišla konzervativní pravice s novým nápadem: sexuální výchovu upravit na „výchovu k zdrženlivosti“. Americká vláda pak skutečně vyčlenila desítky milionů dolarů na rozšíření osnov. Debata tak vstoupila do další fáze, která se dnes už zdaleka netýká jen USA.

 

Nejpitomější zákon

„Společnost je příliš zaměřená na sex. Děvčata se učí o bezpečném sexu, ale ne, jak ho odmítnout. Učit sedmileté dítě, jak nasadit kondom na banán, je skoro stejné jako říci: Teď jdi a zkus ho na sobě.“ Autorkou těchto výroků je poslankyně britské Konzervativní strany, Nadine Dorriesová. V současné době připravuje zákon o zavádění výchovy k sexuální abstinenci, a to speciálně pro dívky ve věku od třinácti do šestnácti let. Dorriesová kritizuje úpadek morálky a údajně vysokou míru sexu a těhotenství u teenagerů, což má vyřešit právě zdrženlivost.

Poslankyně a někdejší zdravotní sestra má mimo jiné v zásobě další nápady. Navrhuje třeba omezit nošení bot na podpatku do práce, jelikož ženám působí nepohodlí, a to prý vede ke snížené pracovní výkonnosti. Zároveň navrhuje zřídit povinné potratové komise. Statistiky pro zavádění výchovy k zdrženlivosti nicméně hovoří proti ní. Počet těhotných dívek pod osmnáct let je totiž dnes v Británii nejnižší od osmdesátých let. A nejen to. Také americký prezident Obama nakonec prostředky na abstinenční programy seškrtal. Vyšlo totiž najevo, že v USA jsou podobné statistiky mnohem vyšší, i když tu výchova k zdrženlivosti pokračuje řadu let.

Opozice Dorriesovou kritizuje, že svým jednáním svaluje vinu za nedostatky společnosti zejména na děti. „Tohle je nejpitomější návrh zákona, jaký jsem kdy viděl. Ne cesta, jak řešit problémy,“ namítl labouristický poslanec Chrys Bryant. „Za prvé to není jen o dívkách. Musíte mluvit s dívkami i chlapci. Nejdůležitější věc, kterou můžeme pro mladé lidi udělat, je dát jim sebevědomí, aby mohli dělat dobrá rozhodnutí sami za sebe,“ řekl Bryant v rozhovoru pro list The Guardian. To, zda se v Británii prosadí represivní přístup, se každopádně ukáže v příštím roce, kdy se mají poslanci zákonem opět zabývat.

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Markéta Vinkelhoferová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Když chybí sny / Jiří Růžička, Jaroslav Fiala > NP č.425 > Dějiny přítomnosti Řekne-li se ostalgie, leckdo si vybaví nekritické vzpomínání na bývalý režim, anebo dokonce nebezpečí „ztráty paměti“ (té správné). Je tomu ale opravdu tak? O čem vypovídá obliba kultury z dob reálného socialismu? číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále
celý archiv