NP č.372 > FejetonSmrt překvapeníJan Stern

Svět už není, co býval. Je v něm děsná nuda. Se slzami v očích vzpomínám na dny svého dětství, kdy na každém kroku na vás číhalo nějaké to dobrodružství, překvapení a nový objev.

 

Třeba jen takový můj první výlet ze sídliště Chodov do Holešovic, to byla takřka verneovská výprava do neznáma! Vstupoval jsem do tajuplného kraje, netušil jsem, co bude za rohem, v každé chvíli hrozilo, že se ztratím a budu muset dožít svůj život mezi záhadnými domorodci.

Nebo později, když už jsem byl významným intelektuálem – ano, míním onu slavnou epochu, kdy mně bylo patnáct a četl jsem Kafku – chodíval jsem občas nazdařbůh s Kafkou v batůžku porevoluční Prahou, v naději, že najdu nazdařbůh nějakou tu kavárničku, vyndám tam významně Kafku a strávím s ním jedno existenciální odpoledne s pohledem zasvěcence. Je fakt, že jsem nazdařbůh tehdy nacházel jen banky, sekáče a fit-centra, takže jsem se s klasikem vracel poněkud zklamán na sídliště a nezbylo mi, než si udělat malou Paříž v čínské restauraci Hau Gong, u cappuccina z pytlíku, s nerozmíchatelnými hrudkami, ale přeci jen ten pocit objevování neznáma byl skoro lepší než ty Kafkovo plky.

Anebo jak jsme se onehdá ztratili při automobilovém výletu kdesi na Kokořínsku! Ty napjaté chvíle, kdy jsme studovali mapu, venku se setmělo a my zaslechli z dáli zlověstné zavytí… Tohle je všechno pryč. Překvapení je mrtvé. Tuhle mi volal kamarád, že bychom se mohli někde sejít, že si potřebuje v Karlíně nechat umýt auto. Tak jsem zapnul mapy.cz a zjistil jsem, že naproti té myčce je pizzerie. Kamarád si taky zapnul mapy.cz, kliknul na odkaz té pizzerie, kliknul na jídelní lístek a prej že ne, že tam se nesejdeme, že tam nemaj bifteky. Tak jsem taky kliknul na odkaz pizzerie, prohlídnul jsem si fotogalerii a povídám, že to tam ale vypadá docela hezky a navíc po dalším kliknutí jsem zjistil, že tam mají bramboráky, což rozhodlo. Vyvstala ovšem otázka, jak se na místo dostanu. Na mapách jsem si rozklikal tramvaje, co tam jezděj, a na serveru spojů si naplánoval trasu. Zbývalo už jen vyladit cestu od tramvajové zastávky přes několik rohů k pizzerii. Nic jsem neriskoval: na googlemaps.com jsem si celou cestu prošel metr po metru v 3D. Když jsem pak šel na místo schůzky, už jsem o ničem nepřemýšlel a psal jsem esemesky. Všechno už mi totiž bylo povědomé, všechno už jsem znal a jen tak očkem registroval. Ani ten jídelák už jsme si od číšníka nevzali a z fleku jsme si objednali! Teprve v té chvíli mi došlo, jaká je to hrůza a jak jsme si nechali zdevastovat svět poznáním.

Už ani za městem dneska nezabloudíte! S tím samým kamarádem, co jsem s ním kdysi nezapomenutelně tak dlouho bloudil na Kokořínsku, až se před námi objevila cedule „Plzeň“, jsme nedávno jeli do Bučovic. Já tam nikdy nebyl, on taky ne. Myslíte, že se dostavilo nějaké cestovatelské rozechvění? Ale kdeže. Celou cestu nám jakýsi vivisekční hlas říkal „zahněte vlevo“ a „po sto metrech odbočte vpravo“. Jako by nás z nějaké GPS družice pozorovala jakási Bohyně Zmapovaného v bílém plášti. A běda, když jsme zaimprovizovali. „Jedete špatně!“ oznamovala nám důrazně, a jelikož můj kamarád nevěděl, jak tu navigační krabičku vypnout, oznamovala nám to tak dlouho, až jsme se radši vrátili na standardizovanou trasu, abychom měli klid. Až do Bučovic jsme se raději drželi antiseptických pokynů. Jediné zavytí, které jsme tentokrát uslyšeli, ze sebe vydal můj kamarád, to když nám na rychlostní silnici GPS bohyně asi podesáté přikázala „Jeďte rovně“. Nejhorší příkazy jsou ty, které musíte poslechnout, i kdybyste nechtěli.

Anebo mi tudle napsala jedna čtenářka mých knih. Prej, jak jsem hluboký, úžasný, a že by mne chtěla vidět. Jo, dostat takový dopis jakožto Vláďa Páral v sedmdesátých letech, to by bylo vzrůšo! Celý týden bych si představoval, jakpak obdivovatelka asi vypadá, jak by mohla vypadat naše první schůzka, možná bych i vygruntoval ve své garsonce, aby mohla mít první schůzka tu správnou spisovatelskou dynamiku… A dneska? Stačilo hodit „obdivovatelčino“ jméno do googlu a už to jelo: zjistil jsem, kam chodila na střední, na jaký téma psala bakalářskou práci, prošmejdil jsem si pár jejích fotogalerií a nakonec jsem zjistil i jméno té multi-level marketingové firmy, pro niž pracuje a do níž mě chtěla na naší schůzce navařit.

Jo, jo, kdeže jsou ty vlahé časy bloudění, vytí a sexu. Dneska nám už zbyly jen 3D mapy, neuklizené garsonky a Amway…

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv