NP č.365 > Téma číslaZamlčené obrysy domovaAndrea Novotná

resized/img/clanky/801x268c-14d0-654-header.jpg

Říká se, že každý text je důležitý nejen tím, co říká, ale také tím, co neříká, ba tím, co někdy přímo zastiňuje a potlačuje. Každý text je palimpsest - několikrát přepsaný pergamen. Jaké litery objevíme pod českou hymnou - zdánlivě roztomilou písní o někom, kdo neví, kde bydlí?

 

První polovina 19. století neoplývá na poli české kultury skutečnými tvůrci. Moderní české umění se tehdy rodilo z rýmů jako vlast a slast. Vlastně jen jediný autor výrazně překonal úroveň doby – letos si připomínáme dvě stě let od jeho narození.

Je dobře známo, jak byla jediná kniha Karla Hynka Máchy přijata. I když se autorovi podařilo obelstít bdělého cenzora a namluvit mu, že Máj je mravoučná básnická povídka, českou vlasteneckou společnost neošálil. Dobová jména jako Josef Krasoslav Chmelenský či Jan Slavomír Tomíček si napliváním na básníka pojistila místo v dějinách české literatury. Autor Máje krátce poté zemřel v pouhých šestadvaceti letech.

Duch výjimečného básníka, který byl zjevně nadanější než oni všichni dohromady, obcházel nicméně české spisovatele i nadále. Dokládá to povídka Rozervanec, již zveřejnil čtyři roky po Máchově smrti jeho bývalý přítel, Josef Kajetán Tyl. Památce svého básníka a druha se vysmál na nejcitlivějším místě, na vztahu k jeho družce, a udělal z něj žárlivého psychopata a nezralého dětinu. Zároveň neopomenul řádně zkritizovat Máchovo básnické dílo – ne snad jako literárně bezcenné, ale jako cizácké. „Jen kdyby Čechem nebyl!“ nechává Tyl mudrovat v povídce své alter ego. „Anglický, francouzský, německý básník – jakýž to rozdíl mezi ním a pěvcem, jakéhož my potřebujeme,“ rozvíjel tehdy Tyl ideologii vlasteneckého zahnívání.

Česká kotlina podle ní má mít jiné standardy, jinou úroveň než vnějšek. Za hranicemi je dovoleno rozvíjet romantickou poezii rozervancům, ale co bychom si s nimi počali my zde – a o čem by si s nimi snad mohly povídat naše slušně vychované řemeslnické a obchodnické dcery?

 

TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO ROZERVANCE

Přiznávám, česká hymna má jednu sympatickou vlastnost: není bojovná a nezpívá o krvi nepřátel ani umírání za vlast. Je to ale skutečně důsledkem holubičí povahy a lepšího charakteru nebo prostého zamlčování skrytých tužeb? Možná bychom přeci jen rádi poráželi své nepřátele, vyhrávali války a budovali impérium. Vždyť po neexistujícím českém moři, které nám svého času nepozorně přisoudil Shakespeare v Zimní pohádce, se už v dějinách prolilo hořkoslaných slz tolik, že by snad daly takové moře dohromady. Tohle moře přitom rozhodně neznamenalo jen rozšíření rekreačních příležitostí – tohle moře mělo být branou k výboji. K českým zámořským objevům, českým koloniím, české velikosti a slávě.

K ničemu takovému pochopitelně nedošlo. Češi nezískali nadvládu nad dalekými krajinami, černé otroky ani indiánské zlato. Vlajka s bílým lvem nezavlála nad zámořskými územími a k masakrování či „přizpůsobování“ nám tak zbyli pouze tuzemští Němci, Židé a Romové. Nikdo nám nemůže vyčítat, že bychom se v tomto směru nečinili. Pod Kde domov můj slyším Čechy Čechům.

Naplivat je ale třeba i na ty nesprávné z nás. Sám Tyl popsal největšího autora své doby jako jakousi poruchu. Básník, který bral své city vážně, opravdu nebyl stvořen pro zemi Krasoslavů a Slavomírů. A platí to i dnes, v době, kdy „Mácha“ devalvoval v povinně uctívanou součást školních čítanek, kýčovitě sladkobolného patrona zamilovaných i předlohu pro jeden neuvěřitelně slabý film.

Tahle země není pro nonkonformisty. Stádní efekt malého národa dosud funguje jako pojistka proti příliš daleko hledícím očím, proti těm, kteří by se chtěli dívat jinak, než by se líbilo strážcům veřejného vkusu a dobra. Kampak u nás s rozervanci! A národ, který udělal z Hynka dalšího z Krasoslavů, přitom nepřestává zpívat píseň od člověka, který naplival na jeho čerstvý, pouhé čtyři roky starý hrob. Je to působivý (auto)portrét.

 


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vraždy ve jménu druhotných ctností / Andrea Novotná > NP č.339 > Rozhovor Neonacistické zločiny, jako byl útok zápalnou lahví na romskou rodinu ve Vítkově, vyvolávají morální odsouzení a snahu o co nejpřísnější potrestání viníků. Nebylo tomu tak vždy. Anarchista Jakub Polák se v kauzách rasistických vražd angažoval především v devadesátých letech a poukázal na tendenci je bagatelizovat. Ohlédnutí za jeho případy vyvolává otázky: možná, že kdyby byla reakce společnosti od počátku důslednější, nemuselo k tolika zločinům k nenávisti dojít.   číst dále Továrny na recidivu / Andrea Novotná > NP č.403 > Téma čísla „I am a timebomb… A ticking ticking ticking timebomb…“ Píseň od Chumbawamby by klidně mohla pasovat na české vězeňství. Exministr spravedlnosti Pospíšil opakovaně varoval před hrozícími vzpourami vězňů. Chtěli jsme se dozvědět, jestli měl pravdu. Zjistili jsme, že je to ještě horší.   číst dále Jmenuju se cikán. Kopněte si / Andrea Novotná > NP č.395 > Téma čísla Internet, sdílení, tvořivost. Tahle trojice má i svoji odvrácenou stránku – tam, kde vládnou předsudky, je účinně šíří. Přichází doba pogromů připravovaných hoaxy na síti?   číst dále Vzít do ruky sprej... / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Graffiti patřilo k vedlejším produktům revoluce. Stylizované nápisy na zdech přiblížily Prahu západu dříve než nové supermarkety a silnice. Policie zpočátku příliš často zasahovat neuměla nebo nechtěla. Příslovečné betonové džungle sídlišť tak vytvořily ideální prostor pro vznik místních „crew“. Všeho do času?   číst dále Cool fašismus / Andrea Novotná > NP č.406 > Dějiny přítomnosti Jižanská vlajka a kanady jsou převážně out, neonacisty dnes si nejde představit jako skinheady začátku devadesátých let. Hitem sezóny se stalo spíš volné černé oblečení a kšiltovka.   číst dále Otázky nad „otcem vlasti“ / Andrea Novotná > NP č.458 > Pošli to dál Kulaté výročí narození Karla IV. je sice až za rok, jedná se ale o událost natolik významnou, že se její oslavy připravují s dvouletým předstihem. Politici, arcibiskup, rektor, ředitelé veřejnoprávních médií – zkrátka honorace na nejvyšší úrovni sedí už rok v „Národní komisi“, která má oslavy koordinovat. Aby také ne – bude se přece slavit „otec vlasti“ a „největší Čech“, kterým se středověký panovník stal před časem v televizní anketě poté, co byly jako neplatné vyřazeny hlasy pro Járu da Cimrmana. číst dále Město bohatých duchů / Andrea Novotná > NP č.335 > Téma čísla Nemocemi trpí nejen lidé, ale i jejich prostředí. Společenští vědci si již léta lámou hlavu nad chorobou, která postihuje velkoměsta. Říká se jí gentrifikace a projevuje se prostorovým oddělováním lidí podle příjmu. Může vést až k naprostému selhání městského organismu. Co předepsat, nevědí. A jak je na tom pacientka Praha?   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv